Je dobré si připomenout, že velmi podobnou situaci jsme už tady zažili v roce 2010, kdy vláda chtěla snížit podporu u stavebního spoření, ale bála se, že by ji to poškodilo. V podzimních volbách do Senátu tedy poškodilo a do zastupitelstev obcí. Proto návrh předložila až těsně po volbách. Vnímám trošku obdobu. Zároveň ale potřebovala, aby se jeho schválení stihlo do konce roku. Opozice hrozila obstrukcí, proto vláda požádala o vyhlášení stavu legislativní nouze a zákon si prosadila. Opoziční poslanci se proto obrátili na Ústavní soud a ten dospěl k závěru, že zákon nebyl přijat řádným způsobem, a proto ho zrušil jako protiústavní.

Od tehdejší situace se ta dnešní liší jen v jediném. Tehdy ještě nešlo o jasnou otázku, zatímco dnes už máme rozhodnutí Ústavního soudu k dispozici.

Pan Marek Antoš ve svém vyjádření dále pokračoval: Pokud vláda opravdu prosadí změnu důchodů ve stavu legislativní nouze, zdá se mi velmi pravděpodobné, že u Ústavního soudu narazí. Což může přinést i další škody, zpětné doplácení a podobně. Vydat se po této cestě se mi tedy z nejrůznějších důvodů zdá jako hazardérství. Konec citace.

Já si dovolím, protože mám ještě chvilku času, se vrátit ještě k jednomu, co tady neustále je opakováno, že hrozí značné národohospodářské škody. Bylo nám tady argumentováno stovkami, stovkami miliard. Já si to ale opravdu nemyslím. V letošním roce, všichni víme, že to má stát, teď nevím, jestli 34, nebo 39 miliard, což je opravdu úplně jedno, protože do konce roku může vláda připravit řádný návrh na změnu valorizací, projednat ho v Poslanecké sněmovně řádným způsobem. Totiž nejde o žádné stovky miliard korun, ale jde maximálně o 39 miliard korun. A to ještě tedy je potřeba říct, že těch 20 prvních už tam měla vláda dát při tvorbě rozpočtu, takže se bavíme o nějakých 14, možná 19 miliardách korun. No to opravdu není národohospodářská škoda. A já totiž nesouhlasím ani s názorem, že pokud valorizujeme důchody, tak způsobujeme národohospodářskou škodu. Opravdu, důchodci národohospodářskou škodu nezpůsobují.

Já nesouhlasím s názorem, že stav legislativní nouze trvá, a ani s tím, že jsou splněny podmínky pro projednání sněmovního tisku 392 ve zkráceném jednání. Dokonce si myslím, že jsme za hranou zákona, jednacího řádu Sněmovny, který je zákonem, a možná jsme i za hranicí Ústavy České republiky. Asi zřejmě to rozhodne až soud a budeme si na to muset počkat, nicméně si myslím, že Sněmovna, poslanci by měli být ti, kteří dbají na zákonnost. Kdo jiný by měl dbát více nezákonnost než poslanci a Poslanecká sněmovna? Ti, kteří ji tvoří. Vždycky jsem uplatňoval názor, že pokud chci vyžadovat něco na druhých, měl bych se tím v prvé řadě řídit sám. A pokud existuje jenom, a můžeme se bavit padesát na padesát, pravděpodobnost, že jednáme, nebo jednáte v rozporu se zákonem, případně ústavou, je to špatný příklad do budoucna. Z těchto důvodů budu hlasovat proti projednání návrhu ve zkráceném řízení. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. A další přihlášený je pan poslanec Kubíček. Pane poslanče, stejný dotaz na úvod. Deset. Prosím, máte slovo.

Poslanec Roman Kubíček: Vážená paní předsedající, děkuju za těch deset minut. Já se na to zkusím podívat trošku jinak, protože se tady malinko opakujeme, tak já se na to úplně na začátku podívám problematikou inflace.

My jsme v takzvaném stadiu pádivé inflace, kde inflace je vyšší než 10 %. Nejsme v hyperinflaci, tam se to pohybuje až v jednotkách tisíců procent. Tento stav se začal prohlubovat v průběhu loňského roku, již v měsíci červnu. Prognóza České národní banky do konce roku dávala 14,1 % a prognóza Ministerstva financí byla více než 15 %, a již v té době bylo naprosto zřejmé, že do rozpočtu České republiky bude nezbytné dát částku, která by tyto zvýšené náklady pokryla.

Budeme si povídat o tom, jakým způsobem tady probíhal ten rok 2022, jakým způsobem jsme se k této inflaci dopracovali. Já jsem to pochopitelně konzultovali s odborníky z ekonomických řad a není to úplně jednoznačný pohled, ale řekněme si asi dva základní faktory. Jeden, první faktor - válka na Ukrajině a s tím související obrovský nárůst cen energií, a to včetně ropy a elektrické energie, plynu a tak dále. A druhá věc, nekontrolovaný nárůst ceny potravin, částečně na začátku zahrnutý i nedovážením zboží ze zemích postižených válkou.

Nicméně v průběhu roku 2020 došlo k tomu, že tato inflace, která byla ovlivněna vnějšími vlivy, už nepůsobila a ovlivnili jsme si to vlivy vnitřními. Je to můj názor. Budeme se dohadovat, je to jako u právníků. Dva ekonomové, dva názory. Takže z mého pohledu úplně první chybou, která nastala, bylo rychlé nejednání v zastropování cen elektrické energie. Jakou formou to mělo být uděláno, bych musel nechat na vládě. V každém případě byly dvě možnosti. Jedna byla dohoda s poskytovateli elektrických energií a plynu a tak dále, a tak dále, s tím že nebude uplatňována další daň na ně, nebo formou zvýšené daně z nadměrných zisků. No úplně se to neosvědčilo. Já si vzpomínám na tu dohodu o tom windfall taxu, kde já jsem říkal, že to není úplně dobré, a vzpomněl jsem si na Margaret Thatcherovou v roce 1978, kde v rámci růstu ropných produktů Margaret byla připravena vyhlásit tuto daň, ale současně se sešla s velkými producenty ropných produktů a udělali dohodu a tito producenti jí do státního rozpočtu ty peníze věnovali dopředu s příslibem nevytvoření windfall tax daně, a v tom státním rozpočtu ona měla ty peníze okamžitě.

A pokud mám správné informace, tak tato dohoda se rýsovala i v České republice. Byly to producenti uhlí, ropy, banky a tak dále, kteří vládě nabízeli v nějakém jednání poskytnutí určité částky, která byla nějakým způsobem definovaná, a pokud si pamatuji, celkově se hovořilo o nějaké částce 60 až 80 miliard, a oni byli připraveni tuto částku dát do státního rozpočtu. Pochopitelně víte, že když ty peníze máte na začátku a můžete s nimi pracovat, tak můžete s nimi pracovat ve prospěch úpravy toho trhu.

My jsme se dostali do té situace, kdy v tom rozpočtu začaly chybět peníze, ty peníze začaly chybět asi i tím, že windfall tax nebyla uplatněna o rok zpátky, ale byla uplatněna až vlastně v dalším roce, takže ty peníze někde chybí na tom úvěrovém trhu. Při současné situaci není úplně tak jednoduché si půjčit za levné peníze. A ten rozpočet je nastaven s nějakým parametrem. Nám nevychází nějaký parametr, musíme někde ušetřit, musíme někde spořit, protože bychom jinak museli udělat upgrade státního rozpočtu a přiznat, že nám to nevychází. Kdybychom to přiznali, tak jsme nesplnili své cíle, které jsme každému slíbili. To je velmi špatné. Na druhé straně vycházíme z toho, že si to někde vezmeme, a teď bohužel se tou obětí stal důchodový systém a naši důchodci. Je to jednoduché, je to laciné, je to nesystémové, je to špatné. O té nesystémovosti hovoří i ekonomové, hovoří o tom i někteří politici. A co si budeme povídat, ty diskuse v kuloárech vedeme i s koaličními politiky a ne každý je s tím konformní. Nicméně je to koalice, tak to je, to si nebudeme vyprávět, a určitá solidarita k rozhodování toho kolektivu patří a patří to i k rozhodování opozice.

Pak ještě jedna záležitost, která se týká té inflace. Ony ty inflace jsou dvě, aby bylo úplně jasné, a bavíme se do těch domácností, a ta inflace, nejvíc to bylo ovlivněno cenou, jak jsem říkal, paliv, energií, to bylo number one. Pak byly potraviny, pak to byla obuv, textil, to je taky docela zajímavé. A u těch potravin to bylo velmi problematické, protože existovalo několik nástrojů. Ty nástroje se daly využít. Byla to například nulová DPH, která by současně schválila tu inflaci. A musím tady říct, že jsem tady slyšel takový názor, nevím, od koho to bylo, že vlastně ty peníze, které se utratí a padnou do systému, tak nám uspoří inflaci. Ne, je to naopak. Ta spotřeba se musí snížit, ale nemůže se snížit spotřeba v těch základních věcech.

A teď se bavíme o té skupině občanů, kteří potřebují ty základní věci. Oni potřebují to bydlení, oni potřebují to teplo, oni potřebují ty energie a oni potřebují ty potraviny. A pak tam do toho vstupuje taková maličkost. Je tady několik lékařů, ona do toho vstupuje potřeba těch léčiv a to není nezanedbatelná částka, když se na to nějakým způsobem podíváme. Pak si tady dlouhou dobu povídáme o tom, že oni to unesou, protože to je skoro 50 % na tom důchodu. No, to by mě docela zajímalo, protože vedlejší země, jako je Rakousko, Francie, Německo, se to pohybuje 65 až 80 % a nikdo se tomu nediví. A kdybychom měli tak silné odbory jako Francie, tak máte plné ulice, protože oni stávkují i za ty své důchodce a za ten věk odchodu do důchodu. ***