(5.00 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Druhým motivem pro podání pozměňovacích návrhů, poté co byla znemožněna obecná rozprava, je upozornit touto formou na rizika spojená s návrhem vlády České republiky, a to je porušení principu zákazu retroaktivity právní normy. V právní teorii se rozeznává pravá retroaktivita a nepravá retroaktivita. Ta pravá retroaktivita je definována jako případ, kdy zákonodárce zpětně zasahuje do skutkových stavů, které před platností právní normy započaly a také skončily, přičemž zásah je charakterizován tím, že se skutkovým stavem spojuje jiné právní následky, než které stanovila dosavadní právní úprava. Pak je nepravá retroaktivita, ta je dána tehdy, když zákonodárce zasahuje do skutkových stavů započatých v minulosti, ale ze staré právní úpravy nedokončených.
Ústavní soud ve své nálezové judikatuře uznává nepřípustnost pravé retroaktivity právních norem, když konstatoval, že její zákaz vyplývá ze zásady právního státu podle čl. 1 odst. 1 ústavy, k jehož znakům patří i princip právní jistoty a ochrany důvěry občana v právo. Obsahem tohoto zákazu jako ústavního principu zároveň není vyloučení jakéhokoliv zpětného působení právní normy, nýbrž pouze takového, jež současně představuje zásah do principu ochrany důvěry v právo, právní jistoty, respektive nabytých práv.
Uvedené zásady představují rovněž kritérium pro případné připuštění výjimek ze zákazu pravé retroaktivity, z nichž některé ve své dosavadní judikatuře konkretizoval i Ústavní soud například v nálezu 21/96, kdy uvedl, že o oprávněné důvěře v právo, to znamená ve stálost právního řádu, nelze uvažovat v případě, kdy právní subjekt musí, respektive musel, s retroaktivní regulací počítat. Myslím, že tohle opravdu není tento případ. Za takovou situaci označil působení právní normy stojící v příkrém rozporu se zásadními, obecně uznanými principy humanity a morálky, viz nález Ústavního soudu z 19. dubna 2011, o kterém jsme hovořili, 53/10. Porušení zákazu pravé retroaktivity považuje Ústavní soud za zásah do jedné z náležitostí materiálního právního státu ve spojení s principem ochrany oprávněné důvěry občanů v právo. Další ústavní nález - 27/9.
Přijetí právního předpisu, jímž dojde k výrazné změně nároku garantovaného dosavadním právním předpisem, který již dozrál, a právní následky tak nastaly a zároveň z hlediska časového i skončily, lze kvalifikovat jako pravou retroaktivitu. Nárok na zvýšení procentní výměry vyplácených důchodů vznikl již naplněním zákonem o důchodovém pojištění předvídaných právních skutečností, srovnání § 67 odst. 3, a následující zpětná změna podmínek pro zvýšení procentní výměry vyplácených důchodů v mimořádném termínu nemůže obstát jako ústavně konformní, neboť je v rozporu s ústavním principem právní jistoty vyplývajícím z konceptu právního státu podle čl. 1 odst. 1 ústavy, srovnejte bod 145 nálezu Ústavního soudu z 19. dubna 2011, číslo ÚS 53/10.
Je vidět, že co se týče legitimního očekávání, na které mi reagoval pan ministr Šalomoun - a já mu za to ještě jednou děkuji - je vidno, že oprávněné legitimní očekávání hodné ochrany bude založeno ve vztahu k majetkovému nároku i tehdy, lze-li tento nárok odvodit z platné a účinné právní úpravy, respektive zákona, a jsou k jeho nabytí naplněny všechny podmínky k hypotéze právní normy. Vztaženo k návrhu zákona je zřejmé, že podle § 67 odst. 3 a následujících zákona o důchodovém pojištění má za splnění podmínek v těchto ustanoveních uvedených dojít ke zvýšení procentní výměry vyplácených důchodů mimo pravidelný termín, tedy v mimořádném termínu, a na straně oprávněných osob vzniklo legitimní očekávání, že jim bude vypláceno tolik, co jim zákon v době splnění podmínek přiznává a garantuje.
Můj návrh, který tou částkou se přibližuje k tomu původnímu zákonnému ustanovení, které v tuto chvíli máme už v zákoně, nahrazuje tu částku 400 Kč vyšší částkou, v jednom případě 1 558, v druhém případě 1 487. Když se mě zeptáte, jakým postupem jsem došel k těmto číslům, říkám upřímně, že ani nevím. Je to zhruba asi tak stejně, jak přišel pan ministr Marian Jurečka ke svým 600 miliardám škody v následujících deseti letech, tak si myslím, že jsme si kvit.
Mě ještě samozřejmě zaráží další věc v rámci debaty - jestli si to ti důchodci zaslouží, nebo nezaslouží. Opakuji to tady neustále, všichni jednou budeme staří, všichni jednou budeme nemocní. Já jsem si to teď na chvilku vyzkoušel v nemocnici a viděl spoustu právě starých, bezmocných lidí, a myslím si, že jestliže stát má napřed ústavní povinnost - a já říkám, že je ústavní - tak té by si měl hledět jako první. Pak má povinnosti zákonné a pak má třeba povinnosti další. Ale jestli má někde hledat rezervy, tak je má napřed najít, hledat v jiných výdajích, než jsou ty z mého pohledu ústavní.
Teď jsem četl několik zajímavých příspěvků na sociálních sítí, že když by se zrušily dva dny státních svátků, tak ty peníze máte třeba zpátky. Můžeme o tom polemizovat, je to bonmot, není to bonmot, ale zkrátka já ani na straně vlády neshledávám nějakou snahu nějakým způsobem se poohlédnout po jiných prostředcích, a zacílilo se rovnou na skupinu seniorů, na skupinu důchodců. Těžko říct, jestli je to právě proto, že tady je nějaká načrtnutá linie politického střetu v rámci politického spektra, protože samozřejmě vy víte, že u hnutí ANO jsou senioři dlouhodobou prioritou, a i nadále budou a jsou to taky do značné míry naši voliči, nebo je to opravdu jenom ta nejjednodušší cesta, kterou se Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo, aniž by zkusilo něco jiného. A současně za využití institutu stavu legislativní nouze a zkráceného řízení, u kterých si myslíme, že bylo protiprávní a je protiprávní, a ve spojení s retroaktivitou a narušením principu legitimního očekávání tady celková kumulace vede k tomu, že považujeme tento návrh za protiústavní. A to, že se obrátíme na Ústavní soud, to už jsem avizoval.
Já chápu, že někteří důchodci i napíšou, že nemají zájem, abychom za ně bojovali, že tu tisícovku navíc nechtějí, já tedy pocházím z prostředí, kde nikoho takového osobně neznám, kteří chtějí a mají problémy s tím, aby vyšli se svými příjmy. Já nezpochybňuji, že existuje Václav P., říkám to...? Václav P. je správně. Já jsem četl potom příspěvek paní kolegyně na sociální sítích, kde to uvádí na pravou míru, že ho zná, že to bylo akorát nešťastné použití toho obrázku. Já jsem si ale pod tím jejím příspěvkem našel zase zajímavou reakci a zajímavý komentář, kde tam nějaký člověk píše: "Tak napřed zvýšíte inflaci amatérským stropováním cen energií u obchodníků, tedy jim z daní vyplácíte jejich zisk bez práce, místo u výrobců, a teď to budete honit na důchodcích, a ještě v protiústavním stavu legislativní nouze, místo abyste činili kroky pro snížení inflace. Nejste o nic lepší než Babiš, on je populista a vy jste - ODS a celá K5 - jen vláda národní katastrofy." Cituji Vladimíra, nebo Vlastimila, já nevím, Tlustého, nevím teď křestní jméno.
Podívejte se, samozřejmě jsou taky důchodci, kteří - a já jsem hrdý na to, že patřím do takového národa - jsou schopni se uskromnit. Když jim řeknete, že je zapotřebí se uskromnit, tak oni to udělají, i když sami mají málo. Takových lidí je taky spousta. A já nevím zrovna, proč... jestli brát jako argumentační prostředek... jsou-li tedy důchodci, kteří si to nepřejí, kteří chtějí mít vlastní důchod, jsou to vaši voliči, tak navrhuji, ať tedy postupují nějak individuálně, mohou přispět na snížení státního dluhu a nemusí mluvit za ty seniory, kteří jsou rádi, když nějakým způsobem vyjdou. ***
