(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji čtvrtý jednací den 55. schůze Poslanecké sněmovny.
Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a prosím, abyste se všichni přihlásili identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.
Nyní budeme pokračovat v projednávání bodu
1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 392/ - zkrácené jednání
Na řadě je pan poslanec Okleštěk. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane premiére, a myslím to upřímně, vážení páni ministři, kolegyně, kolegové, předně mi dovolte, abych vám řekl, že mě mrzí, že jsem neměl šanci během těch tří předcházejících dnů vystoupit s tím, co jsem si pro vás připravil. Myslím si, že by to bylo pěkné povídání, že bychom se všichni vzájemně dost poučili a to edukační okénko by nám přineslo i eventuálně prospěch. Vím, že kolegové tady vždy chtějí pozměňovací návrhy, tak já vám dám seznam svých pozměňovacích návrhů a pokusím se k nim něco tady říct.
Já jsem v tom předchozím období, jako drtivá většina z vás, alespoň předpokládám, dostal velké množství dopisů, mailové korespondence, lidé za mnou chodili do poslanecké kanceláře. A já jsem si jich pár vzal, abych vám o nich něco řekl. Ale nebojte se, nebudu vám je číst všechny. To v žádném případě, protože by mně to přišlo takové smutné a obstrukční. Ale přečtu vám alespoň jeden takový krátký mail. (V sále je hlučno.)
Píše mi paní: "Vážený pane poslanče, píši vám v souvislosti s novými opatřeními..." Já bych poprosil paní předsedající, pokud nemají kolegové zájem to slyšet, tak ať se ztiší nebo opustí místnost. Mě to ruší a já pak ten přednes nezvládám.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Rozumím. Dovolím si požádat ctěnou Sněmovnu o ztišení, aby měl pan poslanec důstojný prostor. Děkuji mockrát. Můžete pokračovat.
Poslanec Ladislav Okleštěk: Nevím, jestli to mám začít celé znovu, nebo... Začnu jenom tím dopisem.
"Vážený pane poslanče, píši vám v souvislosti s novými opatřeními v oblasti důchodů, které chystá vláda České republiky. Navrhovaná opatření jsou pro nás, poctivě pracující, zcela nepřijatelná. Není možné, aby lidé, kteří celý život přispívají do systému sociálního zabezpečení, získali v době, kdy se vše zdražuje a čelíme nepřiměřené inflaci, reálně nižší důchod, a ještě si na něj budou muset počkat až do 68 let. Vždyť to je nejdéle z celé Evropské unie. Navíc zaměstnanci v České republice pracují déle než zaměstnanci ve většině zemí Evropské unie.
Vážený pane poslanče, uvedené kroky vlády České republiky zásadně ohrožují důstojný život lidí, kteří celý život pracovali, jejich zdraví i kvalitu života. Ve vážném ohrožení je také sociální smír. Je třeba hledat jiná řešení k zajištění udržitelnosti důchodového systému než pouze snižovat výši důchodů či zvyšovat věk odchodu do důchodu. Může to být například zlepšování podmínek pro lidi, kteří pracují ve fyzicky náročných povoláních. Vláda by se měla zaměřit na hledání dalších zdrojů financování důchodového systému, které nepůjdou z kapes zaměstnanců.
Jsem všeobecná sestra, specialistka, pracující od 18 let bez přestávky, a to na směny, už 34 let v nemocnici na chirurgii a urgentním příjmu. Vůbec si nedovedu představit, že bych měla pracovat na tak vysoce exponovaném pracovišti ještě v 68 letech. Nejenom my zdravotníci, ale i hasiči, policisté, hutníci, dělníci pracující v těžkém průmyslu, prodavačky, zkrátka všichni poctivě pracující lidé si přece zaslouží důstojný odchod do důchodu bez strachu z toho, zda se jej vůbec dočkají, a když, tak z čeho budou žít. Prosím vás proto, abyste tyto kroky vlády České republiky v rámci legislativního procesu nepodpořil. S pozdravem Bc. Drexlerová Andrea."
Určitě jste podobných dopisů dostali také mnoho a já jsem je skutečně vzal, abyste mi věřili. Nebudu je číst, podotýkám, není to cílem mého vystoupení. Pár jsem jich tady vzal jako vzoreček. Ale já vám povím spíš, jak to vidím já.
Pocházím z vesnice na Prostějovsku a žil jsem tam od dětství donedávna. Víte, na těch vesnicích většinou funguje zemědělství, nebo dříve tam alespoň fungovalo. Mrzí mě zrovna, že tady není pan bývalý ministr zemědělství, protože v té oblasti se také pohybuje nejenom geograficky, ale také odborností. V tom zemědělství ti lidé celý život intenzivně pracovali, protože nebyla technika, nebylo nic. To jsou právě ti, kteří mají také ty nízké důchody. Tenkrát se to počítalo na jednotky, které odvedli a za ty dostali pár korun. - Já vidím, že vás to moc nezajímá, že si tam radši diskutujete jiné věci, ale mě to trápí.
Tito lidé dneska jsou v tom věku, kdy tu pomoc potřebují. Buďto jsou to také velmi často vdovci či vdovy a na těch vesnicích žijí v domech. Tam málokdy jsou byty, tak jako se to daří ve městě. V dnešní době a při dnešní drahotě mají prostě ten domek na starosti, a když to ten člověk má ekonomicky utáhnout, topení, elektřinu, vodu, odpady, prostě všechno, a ještě fyzicky na tom pracovat, a ty domy jsou téměř neprodejné, protože prostě je to velké monstrum a nedá se to prodat, nikdo to nechce tak ti lidé jsou téměř na mizině. Pokud jim nepomohou jejich děti, tak nemají moc šancí na kvalitní nebo alespoň průměrný život.
Hodně často jsem se jako starosta - a dělal jsem to skutečně 20 let na vesnici - potkával s lidmi jak mladými, tak staršími. Mladí lidé dneska hodně často říkají, mě ani tak netrápí, že bych měl vydělávat víc, ale chci mít více volného času, prostě chci kvalitu života. Já s nimi souhlasím a rozumím jim. Když máme dneska řekl bych tak bohatý svět, tak ať tu kvalitu života mají. Ale to si tu kvalitu života, alespoň průměrnou, nezaslouží ti senioři? Vždyť to je ostuda! Zkuste se nad tím zamyslet. ***
