(14.10 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Vláda opakuje mantru, že penze rostou nebývalým způsobem. Už ale zapomíná dodat, že nebývale rostou i životní náklady. A znovu jsme u inflace a znovu jsme u toho, že jsou neschopní inflaci srazit, protože nechtějí.
Vláda naprosto nesystémově, zpětně a protiústavně upravuje valorizační rámec, jak ostatně upozorňují i vládě naklonění právníci a ekonomové, a že jich je tedy. Předložený návrh je proto pro nás zcela neakceptovatelný, protože o peníze obíráte ty nejzranitelnější, naše seniory, rodiče, prarodiče, a pošlapáváte přitom jejich základní práva. Vláda se chová k seniorům podobně jako neblaze proslulí takzvaní šmejdi. - Teď jsem si vzpomněl na toho europoslance, jak se jmenuje, ten pro ně dělal a stále žvaní v médiích. Nebudu to komentovat radši dál. - Po těch jim alespoň zůstaly předražené deky a hrnce, ale po této vládě českým seniorům bohužel nezůstane vůbec nic. Možná ještě hůř na tom budou příští důchodci, a tím mám na mysli moji generaci. Já jsem se narodila v roce 1989, říká Monika Oborná, a většina mých přátel a spolužáků jsou porevoluční generací. Nyní přichází ministr Jurečka s plánem, ministr sociálních věcí, že naše generace půjde do penze v 68. Umíte si to představit? Já tedy ne, říká Monika Oborná. - Mně je tedy 68, ale já jsem... nic. (Pobavení a smích v sále.) Dneska jsem četl, že jsem 90 % politik dokonce. - Takže bych vás na tomto místě chtěla požádat, říká Monika Oborná, až příště půjdete k volbách a budete svým hlasem rozhodovat o naší budoucnosti, o budoucnosti naší generace, tak si na to vzpomeňte. - To žádáte vládu, jo? Nebo občany? (Odpověď z pléna.) Politiky. Voliče. Voliče. No ale voliči koukají na tu Českou televizi a ta další provládní média, tak vždycky zapomenou.
Tak si na to vzpomeňte. Podle premiéra Fialy se sice o navýšení věku odchodu do důchodu jedná. Zase, pan Jurečka spekuloval, to bylo neuvěřitelné, o odchodu v 68, ale že už to nechá na tu příští vládu. Rozumíte tomu? Tomu nerozumím. A co Řecko? Tam mají 62, ne? A jsou v pohodě. Evropa je v pohodě. Podle premiéra Fialy se sice o navýšení věku odchodu do důchodu jedná, zatím jde pouze o návrhy. Změnu důchodu prý vláda představí v dubnu. Řekl i rok? V dubnu 2023, říká pan premiér. Je nutné si ale říct, že ještě minulý rok ten samý premiér Petr Fiala tvrdil, že vláda ve svém volebním období nebude zvyšovat věk odchodu do důchodu - ano, to myslím řekl v listopadu v provládním Blesku - odchodu do důchodu, není pro to prý důvod, říkal. Po třech měsících je to zcela nezbytné. Co se změnilo? Kde se stala chyba? Nic se nezměnilo. ODS vždycky před volbami slibovala a po volbách to bylo jinak.
Stárneme snad letos rychleji? Spletl se někdo v desetinné čárce? Nebo je to tím, že letos už nejsou žádné volby? Nevíme. Je sice pravda, že pravděpodobnost dožití pomalu roste, období života ve vyšším věku si však řada lidí neužívá v dobrém zdravotním stavu. Je proto iluze, že by většina lidí byla ve věku 68 let schopna vykonávat byť i jen profese se střední zátěží, natožpak profese fyzicky či psychicky náročné. Tak to nevím, jestli to mám brát osobně, ale dobrý. Psychicky náročné. Ne, dobrý, omlouvám se. Ne, my jsme měli přece, a já doufám, a také to tak dopadlo, že záchranáři, prosadili jsme to tu, že půjdou do důchodu dřív, ne? Je to tak, pokud si pamatuji. Tak si myslím, že ty profese, ano, my jsme se bohužel tehdy nedomluvili mezi MPSV a zdravotnictvím a pan ministr Válek teď říkal, že to je skandální, to měl zase rozhovor, samý Babiš, že vlastně on teď to propojí, pana Jurečku a jeho, a že to tedy bude fungovat perfektně. Logicky tyhle dva rezorty měly zůstat tak, jak je naši předkové postavili. Tam je dokonce teď ještě chodba mezi těmi budovami, ne?, za první republiky. To mělo být spolu. No tak ale tím, že máme ty koalice, tak samozřejmě... ale možná, že se jim to povede.
Naděje dožití je statistický údaj, který nic nevypovídá o kvalitě života. Prodlužování věku ve skutečnosti představuje spíše budoucí zátěž pro zdravotní a sociální systém než zdroj přímo od pracujících pro důchodový systém. Namísto propočítávání statisticky přesných, avšak ve výsledku zcela zavádějících čísel se musíme soustředit na růst produktivity a bohatství společnosti, která umožňuje, aby méně pracujících uživilo více důchodců. Spíše než plošné prodlužování věku odchodu do důchodu by vláda měla hledat způsoby, já si myslím, jak ho zkracovat, jak lidi motivovat, aby sami podle svých možností odchod do důchodu odkládali. Ale to je samozřejmě na lidech. A ti, kteří těžce pracovali, tak mají na to nárok. Nic takového však doposud ve vládních návrzích nezaznívá. Namísto toho jen škrty a strašení lidí, že do práce budou chodit tak dlouho, dokud se udrží na nohou, říká Monika Oborná.
A tady je další - pan Tomáš Helebrant, kterému také bylo upřeno právo, ústavní právo, promluvit. To říká Tomáš Helebrant.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, na dnešní schůzi jsme se již zabývali stavem legislativní nouze, respektive tím, zdali jej Sněmovna prodlouží, nebo zruší jeho trvání. To už máme za sebou, ale pojďme si k tomu důležité věci zopakovat. Tato vláda je u moci již déle než rok a na určité ohýbání zákonů, podrazy a na neférové jednání jsme si už bohužel tak trochu zvykli. Nicméně to, co předvedla v posledních týdnech předsedkyně Sněmovny a vládní TOP 09 paní Pekarová Adamová, říká pan Helebrant, to už vskutku překračuje všechny meze nejen základů slušného a férového jednání, ale podle názoru předních ústavních právníků i meze zákonů.
Ústavní právník Marek Antoš na svém účtu na sociální síti Twitter uvedl v návaznosti na vyhlášení stavu legislativní nouze následující: Podle čl. 6 ústavy vycházejí politická rozhodnutí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním, rozhodování většiny dbá ochrany menšin, tři tečky. Stav legislativní nouze je však podle zákona o JŘ PSP možné vyhlásit jen za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Případ, kdy vláda včas nereagovala na vývoj, který byl známý po řadu měsíců, se teď na poslední chvíli snaží prosadit změnu zákona a bojí se obstrukcí opozice, rozhodně nelze považovat za mimořádné okolnosti.
Je dobré si připomenout, že velmi podobnou situaci jsme už jednou zažili. V roce 2010 vláda chtěla snížit podporu u stavebního spoření, ale bála se, že by ji to poškodilo v podzimních volbách do Senátu a do zastupitelstev obcí. Proto návrh předložila až těsně po volbách, zároveň ale potřebovala, aby se jeho schválení stihlo do konce roku. Opozice hrozila obstrukcí, proto vláda požádala o vyhlášení stavu legislativní nouze a zákon prosadila. Opoziční poslanci se proto obrátili na Ústavní soud a ten dospěl k závěru, že zákon nebyl přijat řádným způsobem, a proto ho zrušil jako protiústavní.
Od tehdejší situace se ta dnešní liší jen v jediném. Tehdy ještě nešlo o jasnou otázku, zatímco dnes už máme rozhodnutí Ústavního soudu k dispozici. Pan Antoš tady zmiňuje závěr pléna Ústavního soudu, v němž najdeme stěžejní právní větu: Vyhlášení stavu legislativní nouze a projednávání návrhu zákona ve zkráceném jednání zásadním způsobem mění strukturu zákonodárného procesu a omezuje jeho podstatu na samotné vyslovení souhlasu nebo nesouhlasu. Tento postup lze akceptovat jen jako výjimku z pravidla, a to za předpokladu zvlášť závažných důvodů, kdy zájem na bezprostředním přijetí zákona v kontextu konkrétních okolností převáží nad obecnými požadavky, které ve vztahu k zákonodárnému procesu vyplývají z ústavního pořádku. Jak již bylo zdůrazněno orgánem primárně příslušným k posouzení, zda se o takovou situaci jedná, je vláda a posléze Poslanecká sněmovna, nikoliv Ústavní soud. Nelze však akceptovat využití tohoto mimořádného institutu jako běžného nástroje k omezení zákonodárné procedury parlamentní většinou, kdykoliv opozice vysloví nesouhlasný postoj k návrhu zákona a k zabránění nebo oddálení jeho přijetí využije jednacím řádem stanovené prostředky. ***
