(19.30 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě všechna rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona ve zkráceném jednání při vypuštění prvního čtení ve smyslu § 99 odst. 6 JŘPS, viz usnesení č. 12 8. z 8 schůze Poslanecké sněmovny, hlasování číslo sedm, byla učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty charakterizujícími ústavní demokratický princip. Proto bylo možné ústavní přezkum uzavřít již v této fázi konstatováním, že v procesu přijímání napadeného zákona byly porušeny čl. 1 odst. 1 a čl. 6 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny, tím spíše v situaci, kdy námitky obsahu zákona nebyly relevantně uplatněny.

Za této situace nebylo třeba se zabývat dalšími namítanými vadami procesu, který probíhal již v podmínkách legislativní nouze a ve zkráceném jednání, zejména nebylo třeba zkoumat kompetenci Senátu v návaznosti na složení, v němž hlasoval o napadeném zákonu. Přesto Ústavní soud považuje za nutné dodat toliko jako obiter dictum, že vady následného procesu v Poslanecké sněmovně tkvěly jednak v tom, že nebyla dodržena lhůta pro svolání mimořádné schůze, když návrh zákona předkládaný vládou k projednání v režimu legislativní nouze a ve zkráceném jednání byl dodán poslancům v takové časové tísni, že nejen opoziční, ale i vládní poslanci nebyli reálně schopni zkontrolovat byť jen totožnost předlohy s předchozí předlohou vládního návrhu zákona, natož pak seznámit se podrobně s jeho obsahem, a posoudit tak jeho možné dopady. Že se nejedná o pouhou hypotézu, lze doložit i na vyjádření některých koaličních poslanců prezentovaných v médiích po přijetí jednoho z předmětných vládních návrhů zákonů v rámci legislativní nouze, viz výše rekapitulované ústní jednání před Ústavním soudem dne 22. 2. 2011. Dále byla bezpochyby krácena demokratičnost již omezené procedury přijímání napadeného zákona vypuštěním obecné rozpravy v rámci druhého čtení, a to navzdory usnesení č. 16, které bylo přijato výborem pro sociální politiku na jeho 4. schůzi konané dne 2. listopadu 2010, který Poslanecké sněmovně doporučil projednat návrh napadeného zákona i v obecné rozpravě.

Projednání této věci, jakož i zkušenosti s vyhlašováním stavu legislativní nouze v minulosti, mimo jiné vážení míry omezení a zkrácení práv momentální parlamentní opozice, a především zásah do demokratických principů ovládajících legislativní proces vedou Ústavní soud k vážným pochybnostem o ústavnosti aktuální úpravy institutu stavu legislativní nouze. Aprobovat by bylo možné dosavadní zákonnou úpravu jen za předpokladu, že bude vykládána maximálně restriktivně, ústavně vstřícně a odpovědně. To se však v daném případě a mnohdy ani v minulosti nedělo. Ústavní soud má za to, že by Poslanecká sněmovna měla zvážit novelizaci svého jednacího řádu v naznačeném směru tak, aby se do JŘPS promítly ústavní principy vyložené shora.

Takže přátelé, říká pan Sadovský, to, co děláte, je protiústavní. To je snad ovšem více než jasné. A pokud má Ústavní soud tento precedens, neumím si představit, že by rozhodl opačně. No ale tady pan doktor Haas to má jasně, ten už asi zná to rozhodnutí. Takže ano, hnutí ANO to dá k Ústavnímu soudu. A pokud Ústavní soud bude rozhodovat nestranně, ne podle nové totality, tak zkrátka to nemůžete vyhrát. Vůbec nechápu, proč to tlačíte tímto způsobem. To je neuvěřitelné. A děkuji vám za pozornost, říká pan Petr Sadovský.

Kolega Ratiborský Michal taky nemohl vystoupit. Co říká?

Stav legislativní nouze je nástrojem, který by neměl být zneužíván, a jeho použití by mělo být po opravdu důkladném zvážení a odůvodnění. Existenci seniorů, kteří si poctivě celý život platili důchodové pojištění a kteří patří mezi nejzranitelnější skupiny z hlediska ohrožení chudobou, protože nemají možnosti dalších příjmů, opravdu za hrozbu značných hospodářských škod určitě považovat nemůžeme. Je špatně měnit proces valorizace důchodů v jeho průběhu, a to ještě ve zkráceném řízení. Měli jsme na tento proces relativně dost času, kdy predikce inflace a ekonomického vývoje byla dávno známá. Velmi mi to připomíná zneužití stavu legislativní nouze při snaze o zachování dosavadních platových předpisů v roce 2001 za vlády Miloše Zemana, aby se vláda vyhnula rozpočtovému provizoriu, protože na zvýšení platů neměla prostředky. Přesto dávno o navýšení platů věděla.

V minulosti byla legislativní nouze využita mnohokrát, ale až na výjimky v důsledku náhlých a neočekávaných situací, a zákony byly přijímány ve shodě koalice i opozice. Jednalo se například o zákon, vládní návrh zákona, kterým se mění zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 366/1992 Sb., o opatřeních ve vztahu ke Svazové republice Jugoslávie, Srbsko a Černá Hora. Ze 128 přítomných 127 bylo pro projednání ve zkráceném režimu, pro, jeden se zdržel a následně byl zákon přijat všemi přítomnými.

Další byl vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/ 1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 243/1990 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229, o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, který reagoval na nález Ústavního soudu, který se týkal nabývání nemovitého majetku a restitucí, a bylo potřeba rychle reagovat. V hlasování byl poměr 121 pro, 36 proti. Takže pohodlná ústavní většina.

I další zákon byl přijat pohodlnou většinou a reagoval na usnesení OSN, byl to vládní návrh zákona o zrušení zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 366/1992 Sb., o opatřeních ve vztahu ke Svazové republice Jugoslávie, Srbsko a Černá Hora, ve znění zákona č. 215/1993 Sb., zákona č. 42/1995 Sb. a zákona č. 302/1995 Sb. Přijat byl poměrem 105 pro, 2 proti.

Úplně ukázkovým použitím stavu legislativní nouze byl vládní návrh zákona, kterým se doplňuje zákon České národní rady č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodu vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, který řešil použití prostředků z malé privatizace k likvidaci škod po ničivých povodních v roce 1997. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP