Když do toho ještě připočteme to, že máme extrémně vysoké DPH, dokonce nejvyšší ze všech okolních zemí - u nás je to na potraviny 15 %, v Německu je to 7 %, v Rakousku, pokud si dobře vzpomínám, je to 10 %, na Slovensku rovněž 10 % a ještě Polsko, tam to bylo 5 %, ale dali dočasně na nulu - takže DPH vysoké. Do toho neuvěřitelná ekologická opatření, klimatická opatření, která ale podporuje naše vláda, dokonce byla vlajkonošem v rámci předsednictví Evropské unie, což během několika posledních měsíců zásadním způsobem omezilo například živočišnou výrobu. A do toho je třeba ještě říct specifickou pozici obchodních řetězců v České republice, což nedávám za vinu této vládě, ani předcházející, ani té předpředcházející, ale to je dáno devadesátými léty a tím, jakým způsobem zde získaly podíl nadnárodní obchodní řetězce. Ty mají totálně pod kontrolou trh, chybí zde lokální obchodníci ve větší míře, kteří by měli větší tržní podíl, chybí zde české řetězce, jako jsou třeba v Polsku, a tak dále. Zde hledejme chybu v devadesátých letech. Podstatné je to, že obchodní řetězce, a už se dostáváme k meritu věci, určují ceny. A nenechme se prosím zmanipulovat, že to jsou ty hodné nadnárodní korporace, které jsou u nás z důvodu toho, že podporují naše hospodářství a že zde vytvářejí skvělé tržní konkurenční prostředí. Ony jsou zde proto, aby vydělávaly nekompromisně peníze. Popravdě řečeno, za to je nelze vinit. Ale nenechme si vtlačit to, že těmi viníky jsou ti nezbední pěstitelé, zemědělci, potravináři a tak dále. Někdy mám opravdu pocit, že jsme se úplně zbláznili. Přece každá země se snaží podporovat svoje výrobce, své zemědělce, své potravináře. My to děláme někdy naopak a je úplně jedno, jestli je to velký potravinář a zemědělec, nebo malý potravinář. Každý, kdo zde zaměstnává, kdo zde vyrábí a kdo zde funguje v téhleté branži, zaslouží si respekt a my bychom je měli podporovat, a ne se snažit vytvořit zdání ještě u společnosti, že to jsou ti, kteří si zde mastí kapsy, a chránit zde nadnárodní řetězce, které zde, pravda, nějaké peníze zarobí, ale v každém případě si ty peníze vytáhnou do svých mateřských destinací, a až se jim tady nebude líbit, tak se seberou a půjdou pryč, zatímco lokální zemědělci tady v drtivé většině zůstanou, nic jiného jim taky nezbývá. Tak to jenom, abychom si dali nějaká fakta dohromady.

Co je důsledkem? Stáváme se jednou z nejdražších zemí v Evropské unii, co se týká cen potravin. A co se týká nového trendu potravinové turistiky, tak ten už není pouze do Polska, což by se asi dalo i částečně pochopit, bývalo to taky v minulosti, ale ten už je v posledních měsících dokonce i do Německa. Ano, do Německa, kde je téměř trojnásobně vyšší průměrná mzda, jezdíme navzdory cenám pohonných hmot nakupovat potraviny. To se nám zdá normální? Upozorňujeme na to celý rok. Arogance, přezíravost, elitářství.

Možná jste zaregistrovali, že se kontrolovaly ceny točeňáku, ale žádná systémová opatření nebyla. Ano, upozornili jsme na to i různými marketingovými nástroji. Chytlo se lečo, ani jsme nečekali, jak se chytne. Samozřejmě jsme to brali s určitou nadsázkou, ale to není podstatné. Chtěli jsme ukázat tu absurditu, absurditu toho headlinu, který vy jste používali na všech billboardech - to byla ta Babišova drahota, ačkoliv jste velmi dobře věděli, že tenkrát inflace byla celoevropská. Nestyděli jste se dávat tyhle ty billboardy, nestyděli jste se díky tomu vyhrát volby, aby, když my ukážeme drahé Fialovo lečo, z čehož se stal opravdu hit, jste se najednou začali rozčilovat, začali jste to dávat dohromady se sezonností či nesezonností. Jasně, můžeme to srovnávat, kdy je sezona, kdy není sezona, ale to podstatné, co jsme chtěli ukázat, jsou extrémní ceny mimo jiné zeleniny, což se podařilo, po pravdě řečeno. Nepodstatné je to, jestli do leča dáváte pět vajec, nebo osm vajec, podstatné je to, že tady máme zeleninu jako papriku v hodnotě v posledních dnech téměř 200 korun za kilo, zatímco ve stejném období ve Velké Británii je za polovičku. I to není normální. Ano, je to dáno pochopitelně i tím, že se sem musí dovážet, a dělá se to i v jiných zemích pochopitelně, je to dáno tím, že bylo sucho, ale mimo jiné je to dáno tím, že export nebo import tady v tomhletom případě do České republiky je extrémní letos. A proč? Budu citovat jednatele společnosti, která je vlastníkem - provozovatelem velkých tuzemských velkoskleníků: "Cena elektrické energie narostla v porovnání s počátkem roku 2021 pětinásobně, a to je tak vysoká cena, že už se pro nás nevyplatí používat pěstební světla, a tím mít produkci od prosince do února," sdělil jednatel této společnosti. Mimo jiné pěstitelé nesází rovněž kvůli vysoké ceně plynu.

A když se podíváme ještě na typický produkt, který nás bude trápit za pár týdnů, a to jsou vajíčka, protože asi registrujeme to, že před Velikonocemi budou stát téměř 10 korun, zatímco ještě před dvěma roky stály 2,50, teď se pohybujeme někde na ceně kolem 8 korun, což je samo o sobě šílené. Nepochybně svůj vliv má i ptačí chřipka, ať jsme zase objektivní v tomhletom, ale já na tom chci ukázat něco jiného, chci na tom ukázat toho výrobce, nebo v tomhle případě zemědělce, a ty řetězce. Zajímavé číslo: v září roku 2022 cena od zemědělců ku obchodníkům, rozumějme, ku obchodním řetězcům, byla 23,59 korun - průměrná. Řetězce si na to přirazily svoji marži a prodávaly to za 35,51 korun, takže ta delta, ten rozdíl, ta hrubá marže, zjednodušeně řečeno, 12 korun. Na konci roku 2022 už to bylo jinak. Zemědělci vlivem vysokých vstupních cen energií - určitě si vzpomínáte, jak šly v září, v říjnu nahoru energie - museli zdražit a už to nebylo za 23,50, ale za 32,90. Ale to, co je důležitější - hovořím stále o 10 vejcích - řetězce už je prodávaly za 50,99 korun, to znamená, jejich hrubá marže už nebyla 12 korun, ale už byla 18 korun. A tím jenom chci říct, že zatímco zemědělec jede 32,90, předtím 23,50, tak nyní obchodník měl na 10 vejcích marži hrubou 18 korun. Je faktem, že i jemu se zvedly náklady energetické, ale jsou nesrovnatelné vůči zemědělcům, protože to podstatné, co je, je to, že 70 % z ceny vajec dneska dělá cena krmiva, a cena krmiva se odvíjí od ceny hnojiva a cena hnojiva se odvíjí od cen energií, v tomhletom případě plynu.

Na tomhletom jsem chtěl jenom ukázat jednu věc nebo více věcí. Za prvé to, jak laciné je používat headliny typu, kdo za to může, protože všimněte se, že i přes kritiku, kterou zde máme vůči této vládě, a někdy je zdrcující, to uznávám, jsme nikdy netvrdili, že to je Fialova drahota, protože to tak není. Je pravda, že tahle vláda nese svoji vinu na tom, že nepracovala s cenami energií, a že její vina na tom - částečná - protože se zvedají ceny, nepochybně je. Ale v každém případě je třeba si dobře vždycky uvědomit, když ukazujeme, kdo je viníkem. Není to tak úplně jednoduché a v každém případě je faktem, že nadnárodní řetězce zde diktují ceny, a na těch vajíčkách je to úplně typické. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s přednostním právem vystoupí pan předseda Okamura, poté pan předseda klubu SPD Radim Fiala a na konci je paní místopředsedkyně Dostálová. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, tohle ještě Česko nezažilo. Ceny jídla i energií rostou nejvíc v historii, a proto je tady na pořadu mimořádná opoziční schůze, která má řešit ceny potravin, které prostě Fialova vláda odmítá řešit. Tohle není, jak byste vy z Fialovy vlády řekli, nějaká moje populistická věta, že to Česko ještě nezažilo, ale titulek z provládních médií. Jen od prosince do ledna vyrostly ceny o dalších 6 %. Potraviny v České republice zdražují mnohem více, než je evropský průměr. Pro statisíce našich občanů se některé základní potraviny stávají neúměrně drahými. Čím dál více občanů je nuceno jezdit nakupovat potraviny do Polska či do Německa, kde jsou výrazně levnější. Podle dat statistického úřadu Evropské unie Eurostat u nás stouply v lednu ceny potravin meziročně v průměru o 19,6 %, zatímco v celé EU to bylo v průměru o 15,5 %. Příčinou tohoto stavu je také to, že Česká republika má jednu z nejvyšších sazeb DPH na potraviny v Evropě - 15 %. Ve srovnání se sousedními státy je tento rozdíl markantní. V Rakousku, Německu a na Slovensku se sazba DPH u potravin pohybuje od 5 do 10 % a Polsko vloni DPH u základních potravin snížilo na nulu. To samé dlouhodobě navrhuje a požaduje hnutí SPD a Fialova vláda to odmítá, tedy aby se snížilo DPH na vybrané základní potraviny na nulu. ***