Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Má pan ministr zájem o reakci? Je tomu tak. Prosím.

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já to doplním a trošku budu ještě reagovat, protože myslím tady se vlastně docela i dobře shodujeme v tom, že vnímáme, že to je opravdu velmi citlivá oblast, kde veškeré neuvážené kroky mohou znamenat nenapravitelné škody.

A já musím ještě doplnit jednu věc. Já jsem tady zmiňoval spolupráci s Ministerstvem školství, která je extrémně důležitá, stejně tak je důležitá spolupráce s rezortem Ministerstva zdravotnictví a také je ještě důležité připomenout Ministerstvo spravedlnosti. Chci daleko úžeji spolupracovat na úrovni například právě i mezi pracovníky OSPOD, pedagogy, lékaři-pediatry, preventisty kriminality, ale také zároveň třeba i se soudci, kteří tuto problematiku na okresních a vyšších typech soudů řeší, protože si myslím, že tady je to tak, že někdy, v některých územích, díky dobrému nasazení konkrétních lidí je ta spolupráce velmi dobrá, jsou to velmi kompetentní lidé s dobrými rozhodnutími, a někde si myslím, že někdy je trošku nedostatek dobré kompetence a někdy i nedostatek provazby a komunikace mezi aktéry, kteří kdyby dobře spolupracovali, tak by dokázali ve prospěch dětí hledat třeba lepší postupy a rychlejší - to si také řekněme na rovinu, je tady velký problém rychlosti, respektive pomalosti, kdy pokud se rozhoduje o dítěti a trvají ty rozhodovací procesy i několik let, tak to jsou nenapravitelné škody, které se třeba odehrají. Takže to jsou další věci, na kterých se chci, abychom se dokázali společně zaměřit, a budu velmi rád, když tady třeba toto téma na pracovní úrovni budeme spolu konzultovat, připravovat i na úrovni spolupráce vládní koalice a opozice. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Načtu omluvu, která v mezičase došla, a sice paní místopředsedkyně Věra Kovářová od 16.45 hodin se omlouvá z osobních důvodů.

A můžeme přistoupit k interpelaci pana poslance Richarda Brabce, kterého nevidím přítomného v sále, čili interpelace propadá.

Přistoupíme k interpelaci pana poslance Janulíka a připraví se pan poslanec Karel Rais. Prosím, máte slovo.

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážený pane ministře, není to tedy opožděný dárek k narozeninám (Se smíchem.), ale tímto gratuluji.

Samozřejmě jsem si vzal to téma, které nás trápí. My jsme pamětníci, takže víme, co to znamená přesčasy ve zdravotnictví. Víme dobře, že bez přesčasů to nejde. Víme, že se nám teď do toho vmezeřilo před pár lety nějaké nařízení EU, které jako že nám vrací zpátky jenom těch 150 hodin místo 416, na které jsme byli zvyklí a které jsme tedy my za našich let bohatě překračovali. A samozřejmě interpeluji proto, že se na mě obrací - zejména to pálí mladé lékaře. Nová generace obecně mladých, a nejenom v našem povolání, má za nejcennější komoditu čas, ne už peníze, ale hlavně čas. Samozřejmě lépe se to řeší ve velkých zařízeních, daleko hůře se to řeší v menších zařízeních. Mám představu, jak se to řeší jinde v evropských státech, ale jenom bych chtěl aspoň orientačně slyšet, jestli máme nějakou vizi řešení. To asi nepůjde den ze dne samozřejmě, protože by to znamenalo obrovskou personální zátěž, ale nějakou vizi a něco, s čím se dá pracovat a co se dá komunikovat. Takže asi tak.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a odpoví pan vicepremiér a ministr zdravotnictví. Prosím, ujměte se slova.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, paní předsedající. Interpelace by měly být s nějakým cílem a smysluplné a já si, vaším prostřednictvím, dovolím, protože my jsme s Milošem spolužáci, s panem poslancem, vaším prostřednictvím, spolužáci, tak odpovím ve dvou rovinách, v první rovině tedy ta politická odpověď a pak bychom se posunuli (Se smíchem.) do méně formální roviny, jestli dovolíte, v té odpovědi.

Faktem je, že masivně se neporušuje zákoník práce, ale faktem je, že někdo ten zákoník práce porušuje. To je kámen úrazu. Pokud se organizuje, porušuje zákoník práce a je to přímo řízená organizace, samozřejmě musím zasáhnout, a já jsem udělal to, že po jednání s mladými lékaři, s LOK, s odborovými organizacemi, jsem napsal opakovaně dopis ředitelům fakultních nemocnic s tím, že trváme u přímo řízených nemocnic, že trváme na dodržování zákoníku práce. Tady se asi všichni shodneme, že buď změňme zákoník práce, anebo trvejme na jeho dodržování, ať už ze strany zaměstnavatelů, tak zaměstnanců. Pokud má zákoník práce mít nějaký smysl, měl by být dodržován. Pokud se ukáže, že je v něm něco, co není správné, pojďme ho změnit, kvůli tomu jsme koneckonců tady.

Je potřeba rozhodně vystupovat proti systematickému organizovanému pravidelnému porušování zákoníku práce, ale já nemám signály, že by se tak dělo. Ale samozřejmě se objevují cyklicky různé hlasy a já ty hlasy velmi intenzivně vnímám. Ony existují standardní mechanismy, jak zabránit porušování zákoníku práce, a ty my využíváme. Každý zaměstnanec, a to bych chtěl zdůraznit, má možnost obrátit se na pracoviště Inspektorátu práce a oznámit možnost porušování zákoníku práce. Zároveň je možné toto řešit cestou odborové organizace v rámci svého zaměstnavatele a je potřeba tyto cesty využívat.

Obecně nemám z praxe žádnou informaci, že by docházelo k nějakému systematickému většímu porušování zákoníku práce. Tam, kde jsem takovou informaci v přímo řízených ordinacích měl, nechci jmenovat konkrétní nemocnici, ale tam jsme jaksi vše vyřešili po jednání s odborovou organizací a vysvětlili jsme si kroky, které je potřeba změnit. Týká se to obecně třeba pauzy na obědové pauzy takzvané a tak dále.

Naprosto chápu, a koneckonců můj syn je lékař, je to tedy mladý lékař, že ty možnosti, které dneska jsou, otvírají všem svět a každý by rád užíval možností k vzdělávání k velmi správným účelům. Na druhé straně medicína není jenom práce, je to svým způsobem jakési poslání, a velmi obtížně se dá zajistit - a teď se dostávám do té roviny, které, vaším prostřednictvím, oba dva asi rozumíme - velmi těžké je představit si, když mám pacienta, který má například mozkové aneuryzma a tady já potřebuji udělat dostatečný počet výkonů, abych garantoval, že kvalita toho coilingu - a já jsem intervenční radiolog, ve výboru intervenční radiologie, ale přesto bych si tento výkon netroufl udělat. Abych mohl garantovat, že ten výkon bude probíhat kvalitně, prostě musím těch výkonů udělat dostatečné množství. Abych jich dělal dostatečné množství, nemůže nás být více, kteří je děláme, a i na velkých pracovištích jsou pak dva, maximálně tři lékaři, kteří ten výkon mohou dělat, a z logiky věci ti lékaři musí být 24 hodin, 7 dnů v týdnu k dispozici a je to velký problém, který nemá alternativu. Uvědomme si infarkty srdeční, kdy zase potřebuji obrovskou manuální zručnost a množství výkonů, které dokážu přetavit do toho vlastního výkonu. Uvědomme si cévní mozkové příhody a mechanickou trombektomii. Uvědomme si koneckonců celý transplantační program, který je často postaven na jednom či dvou transplantačních chirurzích, a proto ty výsledky jsou dobré, jak jsou dobré. Na druhé straně za to ten transplantační chirurg platí velkou daň, a to, že je k dispozici často o víkendech, pořád, a prakticky nemá téměř volno. Je to velmi těžké skloubit s některými jinými typy profesí, jak zákoník práce platí. A já mohu udělat několik věcí, jednu z nich jsem začal diskutovat s výborem odborných společností, a rád bych posílil finančně a finančně přesunul část prostředků tam, kde opravdu ta pracoviště zajišťují 7/24, a kde opravdu dělají to, co vlastně zachraňuje desítky a stovky, možná i tisíce lidských životů tím, že v práci jsou déle, než by bylo řekněme úplně nezbytně nutné. A za to je potřeba všem těm zdravotníkům poděkovat. (Předsedající: Čas.)

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a je zájem o doplňující? Je, bude otázka. Prosím.

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za odpověď. To v podstatě mě uspokojuje. Vidím, že samozřejmě tady se kříží ty zájmy nebo z logiky věci - my jsme z generace, já jsem běžně vykazoval 300 hodin měsíčně, ale také ve třiceti jsem byl fakt dobře erudovaný. A dneska, jestliže chce někdo pracovat jenom 160 hodin měsíčně, nemůže tu erudici dosáhnout v našem oboru, čili ta výjimka nějaká by tam měla být. Ale pravda je, že my jsme moc na výběr neměli. Dneska mají výběr, ale já si pořád ještě myslím, že peníze jsou motivační a že pokud takovýto špičkový chirurg to vydrží, tady to nasazení, několik let, že by ho to mělo dostatečně zabezpečit. ***