(16.10 hodin)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane senátore. Nyní se táži, zda se k předloženým pozměňovacím návrhům, které přišly ze Senátu, chce vyjádřit jednak zpravodaj garančního výboru, pan poslanec Haas? (Ano.) Prosím, máte slovo.
Poslanec Karel Haas: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji mnohokrát za slovo. Samozřejmě jako zpravodaj chci využít možnosti shrnout stav, ve kterém jsme, i nějakým způsobem jako zpravodaj popsat možnosti, aspekty rozhodnutí, které je před námi.
My jsme zákon v opakovaném třetím čtení schválili v Poslanecké sněmovně 24. března na základě - a to zdůrazňuji, pro ten kontext je to důležité - průřezové politické dohody koalice i opozice v Poslanecké sněmovně, když do té doby ten průběh legislativního procesu, kulantně řečeno, nebyl úplně komfortní, takže jsme podle mého názoru, i s ohledem na to, že novela je velmi žádoucí jak z pohledu praxe, tak z pohledu nápravy některých chyb v implementaci evropských pravidel v českém právním řádu, v systému zadávání veřejných zakázek, tak nepochybně ta průřezová politická dohoda, která před opakovaným třetím čtením 24. 3. padla a umožnila schválení návrhu zákona Poslaneckou sněmovnou, tak tento kontext chci zdůraznit.
Senát návrh projednal dne 10. 5. a vrátil ho Sněmovně s podanými pozměňovacími návrhy. Usnesení Senátu, jehož přílohou jsou v Senátu přijaté pozměňovací návrhy, bylo rozesláno nám poslancům 11. 5. jako sněmovní tisk 249/9. Zdůrazním ty dva klíčové pozměňovací návrhy, podobně jako mí předřečníci, z pohledu mě coby zpravodaje.
Pozměňovací návrh zvýšení limitů pro veřejné zakázky malého rozsahu: troufám si říct, byť je to můj odhad, samozřejmě soukromý, že většina poslanců v tomto sále bez ohledu na to, jestli působíme, nebo nepůsobíme u veřejných zadavatelů, by tento pozměňovací návrh, pokud by stál sám o sobě, velmi uvítala, protože nepochybně směřuje ke snížení byrokratické zátěže zadavatelů, zejména zadavatelů menších v naší zemi. Velmi pravdivým argumentem pro úvahy o zvýšení limitů pro veřejné zakázky malého rozsahu, které nemusí být zadávány v zadávacím řízení a u kterých stačí pouze dodržení základních zásad, na nichž je zákon o zadávání veřejných zakázek postaven, tak zcela objektivním a správným faktem, který i pan kolega zmiňoval, bylo to, že limity pro veřejné zakázky malého rozsahu se po dobu účinnosti stávajícího zákona nijak neměnily. Inflaci v této zemi známe všichni, nárůst cen jednotlivých řeknu typů veřejných zakázek nebo služeb, dodávek prací, které spadají do režimu veřejného zadání, asi známe všichni. Takže to jsou nepochybně argumenty, ať už snížení byrokratické zátěže, nebo reflexe ekonomického, zejména inflačního cenového vývoje v naší zemi. To by byly argumenty pro podporu tohoto pozměňovacího návrhu.
Druhý pozměňovací návrh přijatý Senátem - teď opravdu cílím na ty dva meritorní, odhlížím od toho řekněme legislativně technického - je pozměňovací návrh, který řeší skutečný problém českého právního řádu, stávající rozpor mezi zákonem o zadávání veřejných zakázek a zákonem o střetu zájmů. Kdo se pohybujete na poli veřejného zadávání, víte, že podle zákona o zadávání veřejných zakázek, viz § 48 odst. 1, lze v současné době za současného znění zákona vyloučit uchazeče nebo účastníka zadávacího řízení pouze z důvodů stanovených zákonem o zadávání veřejných zakázek. S tímto ustanovením § 48 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek nekoresponduje. Bohužel, i takové věci se v právním řádu České republiky stávají. Paragraf 4b zákona o střetu zájmů, který vlastně vyloučení, zjednodušeně řečeno, účastníků zadávacích řízení, v jejichž čele stojí veřejný funkcionář, člen vlády nebo ústředních orgánů státní správy, umožňuje. Tuto disproporci mezi zákonem o zadávání veřejných zakázek a zákonem o střetu zájmů měl v průběhu projednávání návrhu zákona ve Sněmovně ambici vyřešit pozměňovací návrh kolegy Jakuba Michálka, prostřednictvím paní předsedající. Tento pozměňovací návrh však nakonec nemohl být Poslaneckou sněmovnou přijat právě při zvažování té důležité misky vah mezi politickou průchodností zákona - i s tou musíme všichni zákonodárci pracovat - takže na té mise vah mezi politickou průchodností zákona a řekněme nápravou tady toho gapu nebo tady toho rozporu v českém právním řádu. Rozumím tedy - a to říkám opravdu s velkou vážností - a nedivím se vlastně kolegům senátorům z druhé komory českého Parlamentu, že chtěli tento nepochybně existující rozpor v českém právním řádu napravit. Nad tím rozporem se řeknu velmi kompetentně zamysleli. Ten návrh - teď ze mě promluví nejen zpravodaj, ale i právník - je podle mého názoru právně věcně bezchybný. Tomu návrhu nelze po právní stránce co vytknout.
Nicméně jako Sněmovna jsme při tom našem dnešním rozhodování, kdy řeknu, můžeme - a teď to řeknu v uvozovkách a lidsky - buď návrh zákona brát jako celek, ve znění všech pozměňovacích návrhů Senátu, nebo setrvat na sněmovní verzi. Tak jsme postaveni vlastně před shodné dilema, které jsme v březnu tohoto roku dokonce při dvojím třetím čtení řešili tady ve Sněmovně, to znamená před dilema, zda se přiklonit k věcně i právně správným pozměňovacím návrhům Senátu, nebo zda upřednostnit reálné projití celého návrhu zákona jako celku legislativním procesem.
Přiznám se, že pro mě je důležitější na misce vah průchodnost návrhu zákona, zejména ze dvou důvodů. Návrh zákona zdaleka není o těchto dvou věcech, které dneska asi rezonují v diskusi - většina z nás je možná zmínila třeba i v médiích, na našich tiskových konferencích - tak návrh zákona je mnohem komplexnější. Když jsem ho jako zpravodaj uváděl po paní místopředsedkyni Dostálové, když jsem převzal zpravodajství, opět prostřednictvím paní předsedající, tak jsem zdůrazňoval dva aspekty. Zákon za prvé opravdu napravuje některé nedostatky evropské implementace v českém právním řádu, ale je zároveň vlastně velmi správnou komplexní novelou zákona o zadávání veřejných zakázek tak, jak by novely v takovém tom dobrém právním horizontu plus minus pět let od nabytí účinnosti zákona měly přicházet. To znamená, během pěti let navnímat reflexi praxe tak, jak to má být, přes ministerstvo, přes konzultaci se všemi zainteresovanými aktéry, což tato novela byla opravdu připravována ve spolupráci se všemi zainteresovanými aktéry ze strany Ministerstva pro místní rozvoj. Tak by komplexní novelizace zákonů měla probíhat.
Takže jenom zdůrazňuji, že naše dnešní rozhodování je opravdu o tom, jestli umožníme průchodnost zákona jako celku s těmi dvěma důležitými aspekty, které jsem teď zmínil. Náprava implementace evropských předpisů a správná a velmi četná reflexe, zjednodušení pro zadavatele i uchazeče, odstranění některých zase administrativních a byrokratických zátěží, a tak dále a tak dále. Ta novela je opravdu komplexní. Tak jde o to, zda tento zákon posuneme v legislativním procesu k jeho finiši prezidentu republiky, nebo zda, a žijeme všichni v politické realitě, se vystavíme riziku - a já dokážu ten postoj opozice legitimně pochopit, byť s ním nesouhlasím - se vystavíme riziku, že návrh zákona by nemusel projít z důvodu řekněme politického odporu opozice. ***
