Podívejte se, kolik politických náměstků jste si natáhli. Já vím, že mně řeknete, že nejsem normální. A s vámi trochu souhlasím, že jsem byl ministrem na ministerstvech, která dnes vedou tři ministři. Fajn, dobře, ale obhájím si své výsledky a nemám problém se postavit ani proti panu Síkelovi, ani proti panu Kupkovi, ani proti paní Langšádlové. A bez problémů si obhájím své výsledky proti jejich současným výsledkům. A jsem přesvědčen, že to, ať jsem při zemi, nebude horší. Já si myslím, že by to bylo jiné, ale to není to podstatné. Podstatné je to, že jsem neměl ani jednoho politického náměstka, cíleně jsem ho neměl. Moji následovníci jsou tři ministři, mají šest politických náměstků a tu práci nedělají lépe. A takhle se můžeme dívat dál a dál. Víc jak dvacet jste si natáhli politických náměstků, novodobých politruků. Já neříkám, že to jsou všechno špatní lidé, mnoho z nich znám a považuji některé z nich za slušné lidi. Ale to ještě neznamená, že to je nezbytně nutná výkonová složka toho státu. Prostě jste využili té situace a dali jste si je tam. Změnili jste si zákon, abyste si mohli nabrat další a další. Jasné. Náměstky, ty odborné, kteří tam jsou třeba deset, patnáct, dvacet let, jste šoupli do pozice vrchních ředitelů, no a máte pocit, že to děláte lépe.

Máte tři nové ministry navíc. Nic proti těm ministrům ve smyslu jakéhosi lidského. Já si dokonce myslím - teď tady už není - že třeba pan ministr pro legislativu Šalomoun patří mezi nejslušnější lidi ve vládě. Ale to ještě neznamená, že nutně potřebujeme ministry pro legislativu. Žádného jsme neměli. A co se stalo? Nic se nestalo.

Paní ministryně pro vědu - já jí vůbec nezávidím tu současnou pozici. Je na tom paradoxně hůř, než když jsem to dělal já, který měl za sebou alespoň ten rezort, protože jsem měl nějaký výtlak a měl jsem sílu si prosadit nějaké peníze. Mně je jí spíš líto dneska, když vidím, v jaké je situaci. Ona je sice ministryně, ale fakticky ji pan ministr Stanjura bere tak na úrovni možná vrchního ředitele svého rezortu. Úplně ji ignoruje. On není schopen ani zeptat, jak to bude s rozpočtem na vědu a výzkum a donutí ji k tomu, že dneska tweetuje a posílá na sociální sítě velké inzeráty s tím, že pan ministr financí tady ničí budoucnost České republiky. No, má pravdu paní ministryně. Otázka je, co se s tím udělá? Já jsem si původně myslel, když jsem viděl ty tweety, že je to nějaký parody účet, ono to je opravdu pod paní ministryní.

Máme ještě ministra pro Evropskou unii. To je fakt docela pikantní poté, co jsme skončili naše úřadování v rámci Evropské unie. Tak kdyby čestně (?) tedy pan Bek skončil a šel třeba na ministra školství, chápu, to je vaše rozhodnutí, a řekne se, tak tady zavřeme ten jeden úřad. Já myslím, že by to lidi pochopili, že by to přijali, že by prostě to vzali naprosto normálně, řekli ano, no tak dobře, v době Evropské unie jsme měli jednoho ministra navíc. Podle mě to je zbytečné, ale dobře, tak připusťme, že by se to dalo asi zdůvodnit. Ale prokristapána, proč v době, kdy už neřídíme Evropskou unii, máme ministra pro Evropskou unii? To je jak ten rybář, co sedí prostě v rybníku, kde ty ryby už dávno nejsou. Pořád sedí a nic. Takže tím samozřejmě štvete lidi.

Já vím, že mi řeknete, na tom neušetříme mnoho. To máte pravdu, to já vím, že to jaksi nevytrhne 350- nebo 400miliardový bambouch, který tuto zemi čeká v tomhle tom roce, a moc už se na tom změnit nedá. To je fakt. Ale štvete tím ty, které nabádáte k tomu, aby šetřili. Vždyť si to snad uvědomujeme. Ano, zvedáte daně, naštvete tím lidi, nutíte k úsporám, naštvete tím některý lidi. A není jich málo. Zjednodušeně řečeno, naštvali jste 85 % lidí v této zemi, to vidíte podle toho, jaká je důvěra vůči téhle té vládě. A když už je naštvete, tak možná by se to částečně dalo zmírnit tím, to naštvání, že se chováte alespoň vy příkladem. Na těchhle těch drobnostech, které nezmění ten státní rozpočet, ale jsou do značné míry symbolické, jenom ukazujete tu přezíravost, tu aroganci a to elitářství. Jenom proto, že potřebujete nasázet svoje lidi v rámci nesourodé pětikoalice, aby se vám nerozpadla ta pětikoalice. To je ta hlavní podstata a to je to, co neštve jenom mě. Řeknete si, jsi opoziční politik, tak se vykecej. Ale ono to štve většinu lidí. Já vám nebudu radit, co máte dělat. Já bych mohl mít dobrý pocit z toho, že se vám nedaří, ale já ho tedy moc dobrý nemám, protože jednou se bude muset tohle všechno napravovat. A já už jsem v úplně šílené situaci, kdy vám přeju úspěch, což je tedy naprosto něco neuvěřitelného, co bych ještě před pár měsíci neřekl.

Takže signál jsme vyslali, pane premiére. Všem úspěšným lidem, všem podnikatelům, kteří třeba uvažovali o vstupu do politiky, tak jim vzkazujeme to, že kdybyste tam náhodou vlezli, do té politiky, a stali jste se, což je docela pravděpodobné, členy opozice, protože chvíli budete nahoře, chvíli budete dole, tak vaši političtí oponenti na vás zakleknou a skrze nenápadný pozměňovací návrh vás donutí třeba prodat část vašeho majetku. Takže já vám přeju hodně štěstí, všem těm, kteří uvažujete o tom vstoupit do politiky.

Pro mě je to fakt nepřijatelné. A teď to opravdu neříkám jenom jako opoziční politik, i když pochopitelně toho trochu využívám jako opoziční politik. Ale já jsem celý život podnikal, celý život jsem hájil zájmy podnikatelů, šel jsem do toho vždycky srdcem, šel jsem do toho s tím, že jsem chtěl pro to něco odpracovat, a když to vidím, tak mě to strašně štve. A kdo bude tedy další? Tak dnes jdeme proti poslanci, který prostřednictvím svěřenských fondů, což bylo povoleno, vlastní média. Tak příště to bude - já nevím proti komu? Proti právníkům to uděláme třeba? Co třeba? Spousta jich tady sedí v poslaneckých lavicích. Vždyť přece i oni uplatňují paragrafy, které zde ve Sněmovně vytváříme. Tak možná by taky měli ze svého zaměstnání odejít, přestat publikovat, učit na vysokých školách, neovlivňovat studenty. Protože oni u toho jsou, nepochybně, a ovlivňují to, to je pravda. Možná lékaři? Vždyť přece i oni se řídí zákony, které zde ve Sněmovně mohou ovlivňovat. Prakticky každý. Proto tady jsme. Nebo rozlišovat, že někdo vlastní Mateřídoušku? Já nevím, jestli ještě vychází Mateřídouška nebo Ohníček? Ten už asi ne, ale mám ten pocit, že s touhle tou vládou začne vycházet brzy i Ohníček. Ale tak majitel toho Ohníčku nemůže do politiky? Nevím.

U pana Michálka mi to fakt připadá, u pana poslance Michálka, jako posedlost. Já beru, že se bojuje v té Sněmovně. To je normální. Beru to, že si tady vyměňujeme leccos, že to je někdy tvrdé. Chápu naprosto to, že... já nevím, nám tady vyčtete jednou to, že tady nejsme v té Sněmovně, pak že děláme obstrukce. My vám zase vyčteme, že, já nevím, močíte na ambasádu. To je asi normální a nelze se divit tomu, že si tady nikdy neříkáme úplně příjemné věci. Ale prosím, to ještě neznamená, že kvůli tomu budeme měnit zákony. Tak to na každou takovouhle věc, která se nám nelíbí, začneme vymýšlet změnu zákonů. Notabene v situaci, v době, kdy tady máme příjmovou chudobu, kdy tady máme růst cen zboží neuvěřitelným způsobem. Vždyť to přece vidíme, že v té hospodářské situaci hůře už jsou na tom jenom - já už ani nechci říkat, které země, protože se jich nechci dotknout. Ono už jich totiž je docela málo. Limitně se blížíme do situace, kdy země, které jsou na tom hůře, už nejsou prakticky žádné. No, máme tady nedostatek léků, nedostatek míst ve školách, to jsou vážné věci.

Neříkám, že za všechno můžete vy. Skoro za všechno. Ale jsou věci, které jsou samozřejmě dlouhodobého charakteru, a to se tady má řešit. To očekávají lidé, že zde budeme od rána do večera diskutovat. Co zde diskutujeme dneska? Vaši posedlost jednou osobou. A znovu říkám, navíc to nevychází, ta posedlost. Mně to připadá, že o co jste posedlejší, o to máte horší výsledek a o to se nám zvyšují preference. Ne že bych tedy těmi preferencemi žil, to ne, já jsem při zemi, protože se domnívám, že se to ještě všechno může několikrát změnit. A všechny ty, kteří se na nás teď dívají a říkají si, tak je to v pikách a máte to skvělé, ano, máte 34 % a všichni ostatní mají méně, tak říkám - nikoliv. Všechno může být ještě jinak. A je to pro nás akorát pobídnutí k tomu, že musíme být aktivnější, vy musíte být aktivnější, vy musíte ovlivňovat vaše příbuzné, známé, manžely, manželky, milence, milenky, dcery, nevím koho, rodiče, lidi v práci. Musíte být aktivní ve svých oborových organizacích, v odborech. Musíte být aktivní ve sportu, kdekoliv, a tam přesvědčovat všechny ostatní, že tahle ta parta to nedělá dobře. Nic víc po vás nechceme. A když tohle budeme dělat, tak si myslím, že ta šance tady určitá může být. Ale já tím jenom dokresluji to, že o co více vymýšlíte různé voloviny vůči nám, o to méně se vám daří.***