(10.30 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
Takže jsem požádala, aby mně zpracoval určitý rozbor, a on se toho uchopil způsobem, který se mně zdá tedy velmi šťastný, protože udělal výklady tři: gramatický výklad, historický výklad - upozorňuju, že s tím už vás nebudu obtěžovat, ten jsem vám částečně tady přečetla minule, a odkazuji i na to písemné vyhotovení - a systematický výklad.
Z toho výkladu gramatického, když to shrneme, vyplývá, že v textu zákona je předepsáno, a teď už cituji, že pozměňovací návrh k návrhu zákona musí být předložen nebo podán v podrobné rozpravě, že by měl být podán ústně anebo písemně, a pokud je podán ústně, pak je třeba, aby byl odůvodněn přímo v podrobné rozpravě.
Jak říkám, není to pro nás závazné rozhodnutí, je to jenom výklad, nicméně i ten již naznačuje, že tady přinejmenším z hlediska doktrinálního a gramatického dochází, když ne k porušení, tak řekněme k extenzivnímu výkladu příslušných ustanovení našeho jednacího řádu, konkrétně jsou to hlavně § 94, § 63 odst. 4. Já budu ještě hovořit k dalším ustanovením, anebo na ně aspoň odkážu obsahově. Čili rozsah odůvodnění sice není jednacím řádem stanoven, nicméně ze slova samotného odůvodnění můžeme dovodit, že přinejmenším by bylo namístě krátce vysvětlit, proč překvapivě v posledních dvou minutách je tento návrh načten a z jakých důvodů se vztahuje k původnímu návrhu nebo z jakých důvodů byl připojen k tomu původnímu, nesouvisejícímu sněmovnímu tisku. K ničemu takovému nedošlo.
Samozřejmě je třeba potom dojít i k takovému závěru, že tento výklad, a to už tedy se opírám o systematický výklad, musí mít nějaké řešení. Pokud není takové řešení obsaženo přímo v jednacím řádu, musíme si ho dovodit. Parlamentní institut zde dovozuje a upozorňuje i na rozdíl mezi obecnou právní úpravou, která je obsažena v § 63 jednacího řádu, a zvláštní právní úpravou, čili lex specialis, nebo chcete-li speciální ustanovení, které má vždycky přednost před tou obecnou právní úpravou a které je tedy obsaženo v § 93 jednacího řádu. A z toho dovozuje, že jednací řád spoléhá na legislativní proces jako celek, spoléhá na uspořádání jednotlivých čtení do stanovené souslednosti, spoléhá na následné uspořádání pozměňovacích návrhů po ukončení druhého čtení, a pokud je pozměňovací návrh podán překvapivě v plénu podrobné rozpravy ve druhém čtení, pak předvídá několik procedur. Ty některé z procedur už nemůžeme využít, institut souhrnu podaných pozměňovacích návrhů, protože tento návrh je nejenom překvapivý a nesouvisející, ale byl načten v těch posledních dvou minutách, čili žádné další komplexní pozměňovací návrhy nebo souhrny pozměňovacích návrhů už být přečteny, načteny nemohly. Nemůže využít ani té obligatorní časové mezery mezi druhým a třetím čtením.
Ale čeho může využít a k čemu dospívá Parlamentní institut, je institut možnosti opakování druhého čtení podle § 95 odst. 2 a 3 jednacího řádu, čímž je umožněno předložit další pozměňovací návrhy reagující na případný takto překvapivý, překvapivě časově i věcně přednesený pozměňovací návrh. Takže z toho závěr sice vyplývá, že časově není omezeno to právo předložit i překvapivý pozměňovací návrh, ale že je legitimní na něj využít těch procedur, které předvídá jednací řád, a reagovat tím, že vrátíme takový tisk do druhého čtení a umožníme k němu přijmout odpovídající pozměňovací návrhy.
Všichni víme, že k něčemu takovému nedošlo, a ani zde není ochota většiny poslanců, a nedělám si iluze, že po mém vystoupení ta ochota se převáží ve prospěch vrácení do druhého čtení, čili zbývá potom v takovémhle případě pouhá cesta obrátit se na ten tisk samotný, respektive na ten přílepek, na to, k čemu došlo, a já se teď hned k tomu obracím.
Když pan poslanec Michálek toho 16. prosince na samém konci druhého čtení podal svůj pozměňovací návrh. Samozřejmě ten pozměňovací návrh musel označit jako pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 312, ale hned v jeho úvodu musí učinit to, co učinil, že navrhl změnit i samotný název a doplnit slova: a další související zákony. Navrhnout, a je to obsahem toho pozměňovacího návrhu, aby došlo k přejmenování, aby článek jedna a článek římská dvě původního sněmovního tisku 312 se přejmenovaly jako část první, a pochopitelně, a teď dochází k tomu i vizuálnímu odlišení a důkazu toho, že jde o přílepek, za část první, nově označenou část první toho zákona, vložil část druhou a třetí, kterou nazval: změna zákona o střetu zájmů, což je tedy ta část druhá. Samozřejmě část třetí - změna zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.
Připojil velmi stručné odůvodnění, které řadu věcí opomíjí a nevysvětluje, a učinil z původního sněmovního tisku 312 obsahově jiný sněmovní tisk, přinejmenším v části druhé a třetí. Takto se samozřejmě postupovat nemá, a proto bude předmětem takového postupu naše ústavní stížnost, kterou nepochybně v případě, že Poslanecká sněmovna dojde k závěru, že jí to nevadí ve své většině a schválí ve třetím čtení tento návrh, tak taková ústavní stížnost bude zpracována.
Takže kdybych to zrekapitulovala a neopakovala to, co tady zaznělo z toho procesního hlediska, myslím, že ten důkaz je tady v samotném sněmovním tisku, a konkrétně tedy v pozměňovacím návrhu pana poslance Jakuba Michálka, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, který tímto způsobem změnil původní sněmovní tisk číslo 312. Mohla bych se odvolat znovu, a i když jsem slyšela řekněme pokus o zdůvodnění a zlehčení obsahu ústavního nálezu 77 z roku 2006 - ono to bylo 2006, ale správně ten nález vyšel až v červnu 2007 - ze strany pana ministra Šalomouna, který říkal, že jde o historizující výklad, že teď jsme v jiné době, ale nemohl argumentovat tím, že by předložil jiný nález, který by vyvracel, respektive měnil ustálenou judikaturu Ústavního soudu. Takže já vás nebudu obtěžovat čtením toho, co jsem si zaškrtla a co již moji kolegové a kolegyně dostatečně důrazně a daleko srozumitelněji, protože si v rámci faktických poznámek vybírali jenom ty podstatné věty, uvedli, a tím obhajovali to, co si myslíme my v opozici, a já jsem přesvědčená, že i právníci v koalici, že tím trošku ohrožujeme předvídatelnost práva. A to "trošku" říkám ironicky. A samozřejmě je to v rozporu s principy právního státu a demokratického legislativního procesu. A ať to zlehčujeme jakkoli, ten nález Ústavního soudu je celkem jasný.***
