(22.10 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Je potřeba také realizovat bezúplatné převody budov a pozemků ze státu na kraje a obce a další potřebná opatření. SPD navrhuje finanční podporu částečných úvazků pro rodiče předškolních dětí, částečné pracovní úvazky za nižší sociální pojištění pro rodiče předškolních a školních dětí. Chceme rozšíření kapacit dostupných předškolních zařízení, příspěvek na školní pomůcky a volnočasové aktivity. Nerušit školkovné, což současná vláda opět navrhuje a bere rodinám s malými dětmi z kapes dalších 17 300 korun ročně, což je další protirodinné opatření této Fialovy vlády oslabující i důchodový systém.
A pojďme dále. Vedle průběžného pilíře financovaného z povinného důchodového pojištění je nutné, aby stát výrazně motivoval občany, a to včetně těch nejmladších, k tomu, aby se na stáří mohli zabezpečit a připravit i jinými doplňujícími způsoby, například prostřednictvím dobrovolného penzijního spoření v takzvaném třetím důchodovém pilíři. Vláda jde ovšem opačnou cestou. Podporu tohoto typu zabezpečení na stáří omezuje a její navrhovaná opatření jsou spíše demotivační. Ministerstvo práce a sociálních věcí v balíčku, to znamená ministerstvo, které vede ministr Marian Jurečka z KDU-ČSL, v balíčku, který nazývá důchodovou reformou, což, jak jsem už vysvětlil, tak to žádná důchodová reforma není, a který zveřejnilo v polovině května, totiž navrhuje v budoucnu již neposkytovat státní příspěvek k penzijnímu spoření občanům, kteří pobírají důchod. A hlavně se má zvýšit hranice měsíční úložky dobrovolného penzijního spoření, od které bude občanovi náležet tento státní příspěvek, a to z 300 na 500 korun měsíčně, což poškodí nízkopříjmové občany, občany, kteří spoří třeba více svým dětem a podobně. My bychom naopak státní příspěvek poskytli i k měsíčním úložkám pod 300 korun a mnohem výrazněji bychom podpořili penzijní spoření nízkopříjmových pracujících občanů a mladších lidí, například do 35 let věku. Protože skutečný smysl a efekt dobrovolného penzijního spoření nastává až tehdy spoří-li, takto občan po celý svůj produktivní život co nejdéle.
Mimochodem problém onoho třetího dobrovolného pilíře nespočívá v nezájmu o něj nebo v akutní potřebě nějaké jeho transformace. Naopak čísla mluví jasně. V generaci, které chybí nyní do důchodu zhruba deset až patnáct let, mají smlouvu o dobrovolném penzijním připojištění uzavřenou čtyři z pěti budoucích penzistů. Jeho skutečné defekty jsou jinde a vláda nikterak nepracuje ani náznakem na jejich odstranění, přestože by toto bylo skutečně důležitým a záslužným reformním krokem. Většina klientů totiž uzavírá smlouvu o tomto připojištění o deset až dvacet let později, než by bylo objektivně nutné. A když už tuto smlouvu uzavřou, tak si v průměru spoří až pětkrát méně peněz, než je potřebné k vytvoření dostatečně vysokého zůstatku na jejich privátním penzijním účtu na prahu důchodového věku. Podrobně to analyzuje například ekonom Jaroslav Šulc. A právě kvůli podstatně nižší naspořené sumě, než by stačilo k doživotní dotaci k poměrně nízkému státnímu důchodu, si asi tři čtvrtiny účastníků dobrovolného spoření na jeho konci vybírají jednorázové finanční vyrovnání. Další pětina se dokonce spokojí s takzvaným odbytným, kdy oželí i státní příspěvek. Pouze jednotky procent osob z těch, které si dobrovolně spoří ve třetím pilíři, se rozhodují pro výplatu doživotní renty. Což je naprosté fiasko, a popření původního záměru fungování tohoto systému. Pracujme tedy na změně tohoto trendu. A některé naše návrhy jsem zde představil. Peníze, které vydáme na podporu dobrovolného důchodového spoření dnes, nám ušetří násobně vyšší položky, které budeme jinak za desítky let vyplácet budoucím seniorům na nejrůznějších sociálních dávkách.
No a ještě poznámka k nastavení věku odchodu do důchodu. Již mnohokrát jsme za hnutí SPD zdůraznili, že hranice věku odchodu do důchodu na úrovni 65 let je pro nás neprolomitelná a nepřekročitelná, i z toho důvodu, že průměrná doba dožití u mužů je nyní aktuálně 76 let a u žen 81 let. A ještě důležitější parametr - doba dožití ve zdraví je už přes 30 let prakticky neměnná, 62 let u mužů a 64 let u žen. To znamená, že hranice 65 let pro odchod do důchodu je naprosto dostatečná, dokonce možná až příliš vysoká, jelikož mnoho lidí už nyní odchází do penze ve špatném zdravotním stavu. Příslušníci fyzicky těžkých profesí nyní musí od svého někdejšího vyučení pracovat přes 45 let. Takže tady je důležité, abychom se dívali přece na tu dobu dožití ve zdraví, která už 30 let je prakticky neměnná. Nikoliv to, jak argumentuje vláda, na průměrnou dobu dožití. Případné zvýšení hranice věku odchodu do důchodu, což prosazuje Fialova vláda, také povede i dle mnoha expertů a dle zkušeností ze zahraničí k nárůstu počtu předčasných a invalidních důchodů a k nárůstu dlouhodobých pracovních neschopností. i ke zhoršení zdravotního stavu seniorů a k masivnímu náporu na systém sociálních dávek a systém zdravotnictví. Přinese to tedy i ekonomicky více škody než užitku.
Co platí rovněž a co je nesmírně důležité, jakákoliv důchodová reforma je proveditelná a hlavně dlouhodobě udržitelná pouze za předpokladu, že se s její podobou, respektive s jejími zásadními body, ztotožní jak aktuální vláda, tak parlamentní opozice a že bude existovat konsenzus na dlouhodobé neměnnosti této reformy. To v případě současných vládních návrhů, které ani navíc žádnou důchodovou reformou nejsou, naprosto neplatí. A my v SPD jasně říkáme, že když některé pro nás a pro občany nepřijatelné změny v důchodovém systému projdou, tak je v budoucnu zrušíme.
V debatách o úpravách parametrů důchodového systému bychom neměli používat nepravdivé argumenty a demagogie a zbytečně vyvolávat u občanů obavy z budoucnosti. To není zodpovědná politika. Žádný kolaps průběžného pilíře důchodového systému nám nyní nehrozí. Uvědomme si například, že Česká republika vydává na důchody v relativním poměru asi o čtvrtinu finančních prostředků méně než třeba sousední Polsko a další evropské státy, včetně států západních. My vydáváme zhruba 8 % hrubého domácího produktu, jinde je to 10 i více procent. Nad tím se zamysleme. Ani není jednou provždy dáno, že nepříznivý demografický vývoj bude pokračovat nenávratně desítky dalších let a že nás bude neustále ubývat. I to je ovlivnitelné skrze prorodinnou politiku, o které jsem hovořil, i dalšími prostředky, které má stát v rukou. A také platí, že zatímco umíme poměrně přesně odhadovat budoucí míru úmrtnosti, u prognóz porodnosti je jejich pravděpodobnost mnohem nižší. Hlavně proto, že tato veličina je ovlivňována mnoha faktory, počínaje ochotou žen mít děti a nepreferovat jiné hodnoty přes dostupnost bydlení, vývoj reálných mezd a míry zaměstnanosti a řadu dalších předpokladů nezbytných k fungování mladých rodin. Leccos už jsem v tomto směru naznačil.
A ještě s mírnou nadsázkou k tomu odhadu vývoje porodnosti. Současná vláda se při odhadu rozpočtových příjmů sekla z roku na rok o více než 100 miliard korun. A my jí máme teď věřit, že úplně přesně ví, kolik dětí se narodí v roce 2070?
Dámy a pánové, nemohu samostatně a podrobněji nezmínit fenomén zatím vysokého odlivu dividend z České republiky, který se meziročně pohybuje v řádu 300 až 400 miliard korun, a to nehovořím o vnitrofiremních transferech v rámci nadnárodních společností a umělém snižování daňového základu. Toto vše ve svém úhrnu totiž snižuje prostor pro rychlejší růst spotřeby investic, ale i mezd a platů, a tím i budoucích důchodů českých občanů. A tímto směrem musíme napřít svou pozornost. ***
