(22.00 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Takže já si myslím prostě na úvod, když se na to trošku podíváme na tu problematiku, že dle mého názoru zvolila vláda mimo jiné špatnou chronologii podniknutých kroků. Prioritně je třeba legislativně vyřešit možnost dřívějšího odchodu do důchodu bez jakéhokoliv jeho dalšího krácení u zaměstnanců ve fyzicky náročných a stresujících profesích. My v SPD jsme vždy navrhovali, a trváme na tom, aby byl seznam těchto profesí co možná nejširší a nejúplnější a aby byl vypracován na základě konzultací s experty na pracovní lékařství a s lékaři a hygieniky specializovanými na nemoci z povolání a na hygienu pracovního prostředí. Hnutí SPD vždy na všech jednáních požadovalo, aby byl návrh upravující dřívější odchod do důchodu u zaměstnanců v těžkých profesích schválen ještě před zpřísněním podmínek pro odchod do předčasného důchodu u ostatních plátců důchodového pojištění. Opačný vládní postup nedává logiku ani smysl a brzo vyvolá velké problémy.
Jak už jsem předeslal, tak každá zodpovědná opoziční politická strana, a tou samozřejmě SPD je, když něco kritizujeme, tak musíme mít jasnou pozitivní alternativu, a tu máme. U důchodového systému a jeho potenciálních úprav, ať už jim budeme říkat důchodová reforma, nebo ne, to platí dvojnásob. Tak pojďme začít třeba jedním krátkodobým, ale nesmírně důležitým opatřením.
Zcela klíčovým krokem k posílení našeho důchodového systému a zlepšení bilance důchodového účtu by byla reforma systému exekucí. Taková reforma, která umožní lidem v exekuci být zaměstnaní na standardní zaměstnanecké smlouvy za důstojné mzdy, což ale neodpovídá současné situaci, kdy je takzvané nezabavitelné minimum ze mzdy pro zaměstnance v exekuci výrazně nižší než minimální mzda. Tato reforma exekucí by rovněž měla vést ke změně současného nevyhovujícího stavu, kdy musí srážky ze mzdy administrovat a zajišťovat zaměstnavatelé, což je pro ně často nákladné, složité a náročné, zejména pro střední a menší zaměstnavatele, a proto nechtějí lidi v exekucích zaměstnávat. Tuto agendu by napříště mohly vykonávat například finanční nebo exekutorské úřady. Roční přínos těchto opatření by jen na pojistných odvodech dle sociologa Daniela Prokopa ze společnosti PAQ Research mohl činit až 12 miliard korun ročně. Lze to udělat relativně velmi rychle.
Co se týče opravdové a velké důchodové reformy, za její základ považujeme silnou prorodinnou politiku a podporu porodnosti v pracujících rodinách. Pokud toto vezmeme vážně, nebude vůbec nutné jakkoliv zvyšovat věk odchodu do důchodu nad současných 65 let, což v SPD zásadně odmítáme. O obou těchto záležitostech ještě budu hovořit. Ale pro jejich důležitost považuji za nutné zmínit je i v úvodu a zvlášť.
Obecně nepochybně platí, že otázka ovlivnění výše salda důchodového účtu má více rozměrů, a to nejenom na straně výdajů, kam patří nastavení hranice věku odchodu do důchodu, a tedy aktuální počet důchodců a výše důchodů a jejich valorizací, které chce Fialova vláda snížit, ale také na opomíjené straně příjmů tohoto důchodového účtu. Obecně nepochybně platí, že otázka ovlivnění výše salda důchodového účtu má více rozměrů, a to nejenom na straně výdajů, kam patří nastavení hranice věku odchodu do důchodu, a tedy aktuální počet důchodců a výše důchodů a jejich valorizací, které chce Fialova vláda snížit, ale také na opomíjené straně příjmů tohoto důchodového účtu. Sem jednoznačně spadá parametr počtu plátců důchodového pojištění, který musíme různými způsoby zvyšovat. A rovněž sem patří, což vláda úplně ignoruje, vývoj a stav makroekonomických ukazatelů, na prvním místě jednoznačně výše a míra inflace, potom míra nezaměstnanosti a sekundárně i vývoj objemu hrubého domácího produktu. Na tyto nástroje vláda zcela rezignovala a pouze se, lidově řečeno, hojí na důchodcích a bere jim peníze, na které mají zákonný i morální nárok.
Pokud se například inflace vrátí do jednociferných meziročních hodnot, kde byla donedávna po desítky let, nebude vůbec třeba využívat systému mimořádných valorizací v řádu desítek miliard korun ročně a vývoj důchodového účtu bude mnohem udržitelnější. To znamená, soustředit se na odstranění příčin inflace, hlavně co se týče cen komodit v takzvaném důchodcovském spotřebním koši, a pak také snižovat obří rozpočtový deficit.
Stát a vláda musí rovněž provozovat aktivní politiku zaměstnanosti, tedy vytvářet podmínky a prostředí pro to, aby co nejvíce občanů chtělo a mohlo pracovat ve standardním zaměstnaneckém poměru, nikoliv mimo něj či přímo načerno. Ale upřímně řečeno, kolikrát se jim ani nelze divit. Hovořil jsem už o statisících občanů v exekucích, kteří za žebráckou mzdu, zvláště když mají rodiny a děti, pracovat nemohou. Ale můžeme sem zahrnout i masivní administrativní a byrokratické bariéry, nároky a náklady sužující menší zaměstnavatele a živnostníky, což jim často znemožňuje zaměstnávat lidi standardním způsobem na plný zaměstnanecký pracovní poměr. Ulevme jim trochu, poslouchejme je v tom, co by jim pomohlo, a neházejme jim klacky pod nohy. Vyděláme na tom všichni.
A samozřejmě sem patří otázka mezd, které stále výrazně zaostávají za našimi západními sousedy, přičemž produktivita práce je u nás stejná, či ještě vyšší než tam, a západní nadnárodní korporace zde realizují pohádkové, často jen minimálně zdaněné zisky a nezdaněné dividendy, aniž by adekvátně zaplatili české občany, kteří jim tyto zisky spoluvytvářejí.
Ale z dlouhodobého hlediska je alfou a omegou ona prorodinná politika. Co to obnáší? Výraznější daňová zvýhodnění na děti, zejména na třetí a další dítě v rodině. To říkám tu představu SPD, vyšší slevu na manžela či manželku pečující o malé děti, kterou teď vláda navrhuje významně omezit, což je ze strany Fialovy vlády vyloženě protirodinné opatření. Musíme pomoci nízkopříjmovým pracujícím rodinám, což mimo jiné znamená zákonem umožnit překlopení daňové slevy do daňového bonusu a odstranit minimální roční a měsíční hranici pro nárok na daňový bonus, což jsou zase relativně jednoduché úpravy v zákoně o daních z příjmů, ale těmto lidem by zásadně pomohly i v rozhodování, zda mít další dítě. Dávno jsme tyto legislativní návrhy do Sněmovny předložili.
Dále jde o vyšší rodičovský příspěvek. To navrhuje SPD. Vyšší porodné a porodné i u třetího a každého dalšího dítěte v pracující rodině. O vyšší příspěvek na dítě v těchto rodinách a o zvýšení hranice koeficientu životního minima, od které má rodič na přídavek na dítě právo. Za SPD jsme přesvědčeni o tom, že se nám to mnohonásobně v budoucnu vrátí.
Zásadní musí být podle názoru SPD kroky směrem k ukončení současné nedostupnosti bydlení pro mladé rodiny s dětmi. O tom už jsem hovořil, že Piráti, kteří vedou právě to Ministerstvo pro místní rozvoj, které to má na starosti, v tom nedělají vůbec nic. SPD prosazuje zavedení manželských půjček se státní garancí, státní podporu splácení hypotečních úvěrů v době rodičovské dovolené, státní podporu další bytové výstavby včetně družstevního a nájemního bydlení, státní podporu další bytové výstavby včetně družstevního a nájemního bydlení. ***
