Já si ale dovolím pouze ocitovat: Z článku 7 směrnice o některých aspektech úpravy pracovní doby plyne pro členské státy EU povinnost zajistit, aby měl každý pracovník nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů. Z pohledu práva EU je přitom irelevantní, zdali pracovník ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie pracuje podle národní legislativy na základě pracovní smlouvy v pracovním poměru, anebo pracuje na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti. Předmětná směrnice v tomto směru nepřipouští žádnou výjimku, včetně už tedy judikátu, který k té směrnici v této oblasti bohužel je. Takže my tady opravdu nemáme žádný manévrovací prostor.

Já si jenom dovolím podotknout, že podle vládního návrhu zákona právo na dovolenou nevznikne, pokud dohoda o provedení práce netrvala alespoň čtyři týdny a zaměstnanec na jejím základě neodpracoval alespoň 80 hodin. To je důležitá, ta druhá podmínka. Vládní návrh, který již výrazně limituje množství případů, kdy právo na dovolenou pro zaměstnance z dohody o provedení práce vznikne. Případy dohod o provedení práce trvající pár dnů či několik týdnů nebo DPP, kdy zaměstnanec v kalendářním roce pracuje jen příležitostně a v malém rozsahu.

Pak si tady dovolím ještě podotknout jednu věc. Samozřejmě není jenom ta varianta té dovolené, ale i dohoda možnost tuto dovolenou finančně kompenzovat.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře, za dodržení času. Přeji hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. Přebírám řízení schůze a budeme pokračovat další faktickou, ke které se přihlásil pan poslanec Brázdil. Prosím, máte slovo.

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji. Musím být rychlý. Pane ministře, vy jste teď přesně citoval, já vám věřím, ale nicméně to je výklad právníků. Já mám teď před sebou celou tu směrnicí a tam je kapitola 5 Odchylky a výjimky, článek 17, a ty odchylky jsou tam vyjmenované. A mezi ty odchylky je tam napsáno - pod číslem 3 a bodem c) je, že v případě činnosti zahrnující nutnost nepřetržité služby - a pak je tam přímo vyjmenované v odstavci dalším, že se jedná právě o léčbu a péči, o poskytování ve zdravotnických zařízeních.

Tak ono je asi možné udělat výjimku, oni nám to dovolují, ta směrnice to přímo říká v tom článku 17 kapitola 5. Já nejsem právník, ale někdo to připravoval a on to asi nechce, a tady to přímo ta směrnice umožňuje. Tak jaká je vlastně tedy pravda? To je složité. Tady vlastně pravda, já nevím ani, kdo tu pravdu bude vykládat. My to chceme, někdo to chce, oni to umožňují, a nějaký právník nebo nějaký výklad říká, že ne. A my potom pro to zvedneme ruku a ani nevíme, jestli to je dobře, nebo špatně, protože nejsme tak v tom orientovaní. Prosím, to je přímo v té směrnici napsané, jsou ty odchylky. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Další faktická, pan poslanec Pavel Svoboda. A připraví se pan ministr Jurečka.

Poslanec Pavel Svoboda: Já skutečně nechci zdržovat. Jenom stručně doplním, že bude-li dovolená začínat, řekněme, na 80 hodinách odpracované doby a DPP máte s limitem 300 hodin, navíc nám od příštího roku například díky konsolidačního balíčku vzniknou nové limity, které třeba ještě nejsou napsané, nebo já je aspoň neznám, od kterých se bude posouvat platba sociálního a zdravotního, tak prostě pro ten systém je to složitější a bohužel administrativně náročnější. Mně skutečně jde o tu věc, nechci tady hrát žádný politický boj. Jde mi o to, aby to bylo prostě jednoduché, přehledné, aby to nestálo další úřednické síly navíc v tom provozu. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. A s faktickou se přihlásil také pan ministr. Prosím, máte slovo.

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já teď zareaguji v rychlosti na oba své předřečníky. Já jsem tady, když jsem zmiňoval tu reakci na dopis zástupců... jak paní předsedkyně Žitníkové, tak pana předsedy Engela, tak jsem vlastně i citoval přímo ty části, o které se opírá ta výjimka, která je vlastně promítnuta do pozměňovacího návrhu, který předkládal kolega Kaňkovský. A zároveň jsem zmiňoval i to, proč ten návrh, který tady navrhuje pan kolega, není možné, řekněme... a nevyhovuje té směrnici. A to není, že by tady byla nějaká zlá vůle nebo neochota. Já jsem v tomhle ohledu člověk, který se snaží opravdu maximálně hledat cestu, jak nekomplikovat život a jak reagovat na potřeby té praxe. Ale prostě nad tím jsme strávili opravdu hodiny znovu jednání s Komisí, já jsem do toho zaangažoval i kolegy europoslance - to teď říkám na adresu pana kolegy poslance Svobody - když jsme znovu hledali cesty, jestli v té debatě je možné hledat nějaký posun ve výkladu, nějaké přizpůsobení ještě našim národním podmínkám. Ale někdy, když dojdete v některých momentech na to, že už vlastně máte i ten výklad, který dal Soudní dvůr Evropské unie, tak tam už vlastně není prostor pro to cokoliv variovat, tam už prostě ten prostor pro debatu není.

A řekněme si na rovinu, v České republice rozsah těch jednotlivých úvazků mimo standardní pracovní poměr je neobvyklý. Neobvyklý v ohledu... v tom, jakým způsobem se na to díváme v jiných státech. To, že u nás především dohody o provedení práce tím řetězením, tou výhodností nezatížení toho plného sociální odvodu, se staly opravdu velmi výhodným nástrojem, to vedlo k tomu obrovskému nárůstu. Ano, zvykli jsme si na to to využívat v tom rozměru, ve kterém to využíváme, ale nemyslím si, že je to takhle dlouhodobě správné a udržitelné.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. To byla poslední faktická poznámka a nyní do obecné rozpravy paní poslankyně Lesenská, připraví se pan poslanec Kaňkovský. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, náš poslanecký klub SPD obecně podporuje rozumné úpravy zákoníku práce. Klíčové přitom pro nás je, aby se ochrana práv zaměstnanců těmito změnami nesnížila, ale pokud možno naopak posílila, aby byly tyto úpravy realistické, proveditelné, vymahatelné, ale aby z druhé strany také neúměrně finančně ani jinak nepostihly zaměstnavatele, zejména ty menší. A hlavně aby nepostihly klienty veřejných služeb, třeba naše pacienty v systému zdravotnictví, kterého se úpravy taky velmi výrazně týkají. Vítáme to, že se do zákona nastavují určitá pravidla pro takzvaný home office, který se stává zejména po koronavirové epidemii častějším typem podoby výkonu práce, a mnozí zaměstnavatelé home office nabízejí jako benefit, když hledají nové pracovníky.

Je pro nás velmi dobré i to, že se posílí práva osob pracujících na dohody o pracovní činnosti a na dohody o provedení práce. Například se nastavují pravidla pro čerpání dovolených a odpočinku právě pro tyto dohody. Ale zároveň musíme dbát i na to, aby tato opatření takříkajíc ze dne na den nezhoršila a neztížila personální zajištění některých oborů a provozů. A jsme zpátky u zdravotnictví a jeho problémů.

Proto i podpoříme pozměňovací návrh v tomto směru, ale nepovažujeme to za trvalé a dostatečné řešení. Jsme přesvědčeni, že musíme urychleně odstranit příčiny nedobrého stavu v této oblasti - nedostatek lékařů a zdravotnického personálu, ale i skutečnost, že se zaměstnávání na nepojištěné dohody stalo někde normou a náhradou standardního zaměstnání na pojištěný pracovní poměr. Zkrátka že ho zaměstnavatelé zneužívají. Práva takzvaných dohodářů v SPD hájíme kontinuálně. Například právě v koronavirové době jsme se zasazovali za jejich nárok na finanční kompenzace či na ošetřovné. A právě v této době se velmi velice ukázaly mezery sociálního systému a zákoník práce ve vztahu k nepojištěným dohodám i ve vztahu k důchodovému systému je nutné toto do budoucna komplexně dořešit.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, za hnutí SPD Lucka Šafránková k tomuto tisku podala pozměňovací návrh. Jedná se o to, že zákoník práce i v navrhovaném novelizovaném znění obsahuje ustanovení, které zaměstnavatelům zcela bez výjimek zakazuje zaměstnávat těhotné zaměstnankyně jakoukoliv prací přesčas. Považuji takto striktní úpravu za příliš přísnou a svazující. Přesčasová práce je pro mnohé z nich nejen vítaným zdrojem přivýdělku, ale i často naprosto nutnou ekonomickou a sociální potřebou. Jedná se o nízkopříjmové zaměstnankyně, o matky samoživitelky, zkrátka o tyto osoby. Vlastně přivýdělek pro ně je důležitý právě v současné době vysokých cen a inflace. ***