A ještě samozřejmě ty řeči o tom, jak studujeme a pak odejdeme a že jsme to... Každý, kdo má dítě na vysoké škole, ví, že to je fikce, že studuje zadarmo. Nestuduje zadarmo. Samozřejmě neplatí školné, ale jinak je to nesmírně finančně náročné pro rodiče.

Takže zvažujte. Zvažujte, ale zatím říkám, nevidím žádné světlo na konci tunelu. Ono asi by to chtělo už mít nějakou představu toho řešení, protože to nebude zase - vaším prostřednictvím říkám kolegovi Kaňkovskému - nebude to trvat pět let. Vítku, to nevydrží pět let. Všichni jsme budoucí, bývalí, a jak tady sedíme, všichni jsme potenciální, s jistotou, pacienti. Takže budeme chtít, aby nás někdo ošetřoval. Jak to tak chodí, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Když potom člověk musí vyhledat tu pomoc, tak pak už to neřeší. To my víme, že ten pohled je vždycky potom jakoby zúžený a každý vidí sám sebe a míra tolerance je nulová.

Vidíte, že narůstá ve společnosti brutálně, že prostě motivace mladých lidí studovat náš obor prostě taky slábne. Ono to vypadá, kolik se tam hlásí lidí, ale prostě není to tak, jako to bývalo, a bude to asi čím dál horší. Protože to pořád neskýtá... Bohužel společenská prestiž jde ruku v ruce s odměňováním, no a když to odměňování za moc nestojí, tak ani ta prestiž za moc nestojí, že?

Tak to je asi tak všechno, co jsem chtěl říct. Nevím, jestli si to někdo poslechl, ale říkám, kladu vám na srdce, už pracujme na tom, mysleme na to, že ten prostor se prostě výrazně zužuje. A i když to tady teď schválíme - ono to samozřejmě nepochybně projde, vy si to prohlasujete a ani já nebudu proti tomu samozřejmě, protože já taky chci, aby to fungovalo. Ale říkám, ta oběť, my chceme po těch lidech takové oběti, které už ty další generace nejsou ochotné platit tak, jako jsme je platili my. Že jsme prostě žili tak, jak jsme žili. Samozřejmě když se člověk potom ohlédne zpátky, tak z toho profesního života si pamatuji jenom stěny té nemocnice a ten bílý plášť. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Brázdila. Připraví se pan poslanec Pavel Svoboda, řádně přihlášený do obecné rozpravy. Prosím.

Poslanec Milan Brázdil: Chtěl bych reagovat na ten průběh. Promiňte, že zdržuju lehce. Já bych se chtěl zeptat, pane ministře, myslíte si, nebo vy víte, že ta možnost čtyřiadvacetihodinové směny, kdy je ta přestávka - tady se nejedná o navyšování penza těch hodin - to je něco, co ta směrnice zakazuje. Nejsem v tom odborník, ale vy to asi budete vědět. Čili toto nemůžeme, ani takovou věc, aby když už tedy makají a dost, aby mohli více zůstat s tou rodinou tím, že vlastně zkrátí, nebo ten čas věnovaný cestou do práce a z práce, že to pomůže té kvalitě života dneska. Když už to není nahrazené prachama, když už to není o tom, že tedy je to dobře zaplacené, tak někteří můžou zůstat v rodině, a možná to je ještě pro někoho lepší být doma a mít volno a strávit to nějak příjemně sportem a podobně.

Já samozřejmě nechci, abychom z toho měli jako stát problémy. Ale vím, že to tedy v tom služebním zákoně, tam to možné je. Na služební zákon nejsem odborník, ale můžou čtyřiadvacítku. A my si to nemůžeme udělat? Za toto bychom platili tak moc peněz, že ti lidé by měli čtyřiadvacetihodinovou službu - pokud samozřejmě tam musí být ta přestávka. Nemůže ten člověk - a ještě s tím musí souhlasit. Prosím, mohl byste...? Já vás nechci dohánět někde do úskalí, třeba to nevíte. Ale kdyby to někdo věděl, byl bych za to rád.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní řádně přihlášený pan poslanec... Ne, omlouvám se, pan ministr s faktickou poznámkou bude reagovat. Prosím.

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já se pokusím ve faktické tady sdělit odpověď na pana poslance Brázdila, případně mu tady nechám k nahlédnutí přesné odůvodnění s těmi odkazy. Mohu tady ocitovat přímo stanovisko mých kolegů z té legislativně právní i věcné sekce.

Pozměňovací návrh je v přímém rozporu s požadavkem článku 3 směrnice 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby, který upravuje denní odpočinek zaměstnanců a který se vztahuje na všechny pracovníky bez ohledu na právní formu výkonu závislé práce - to je důležité - tedy i na výkon práce v rámci dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Předmětný článek přitom stanoví - a teď je tady samozřejmě celý ten přípis toho, jak je to stanoveno. Takže bohužel ani v tomhle ohledu nemůžeme najít nějakou míru flexibility, abychom tomuto pozměňovacímu návrhu vyhověli.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní již řádně přihlášený pan poslanec Pavel Svoboda, připraví se paní poslankyně Vladimíra Lesenská. Prosím.

Poslanec Pavel Svoboda: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi stručně zareagovat na úvodní slovo pana ministra a poprosit o podporu jednoho pozměňovacího návrhu. Rád bych se dotkl dohod o provedení práce a pro ně vlastně zmíněné právo na dovolenou.

Problém spočívá pro mě v tom, že to není právo, ale vlastně povinnost na tu dovolenou. Tak jako já nebo my všichni chápeme dohody o provedení práce - což nejsou dohody o pracovní činnosti, to je nějaký půlúvazek - ale DPP je omezeno 300 hodinami. Já to vnímám jednoznačně jako krátkodobou záležitost, časově ohraničenou a velmi často zejména nepravidelnou. Typicky šatnářka v divadle nebo uvaděčka. To je jedno, prostě jsou to nepravidelné činnosti. Rozhodně bych se tady nechtěl zastávat těch, kteří zneužívají systém a mají těch dohod pět nebo deset a neplatí sociální, zdravotní, vypadávají z toho systému. To není mým cílem. Jde mi skutečně o ty lidi, kteří mají jednu dohodu u jednoho zaměstnavatele a nezneužívají systému. Konkrétní příklad typicky v tom divadle. Pan ředitel Národního divadla Jan Burian mi osobně sdělil, že má takřka 700 dohodářů. Upřímně si řekněme, oni o ty dovolené nestojí. Jestliže důchodkyně nebo kdokoliv při škole jde dělat nějakou brigádu na DPP, nemá mít dovolenou. Jsem o tom bytostně přesvědčen, omlouvám se. Ty důsledky, které tato norma přinese, podle mě nebudou pozitivní.

Přestože jsem si vědom toho kompromisu u té dohody, že takto nelehký tisk, jako je zákoník práce, je nutno velmi dobře vydiskutovat a najít ten křehký kompromis, tak bych si vás dovolil požádat o podporu pozměňovacího návrhu B, který stanoví, že dovolené nebudou mít ti, kteří mají jenom jednu dohodu o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Jsem si pochopitelně vědom, že budou mít lidé z MPSV připomínky, že to není dobrá implementace směrnice, ale je namístě zdůraznit, že směrnice se mají implementovat i podle místních zvyklostí. To si myslím, že je naprosto zásadní. Samozřejmě respektuji a chápu, že pan ministr má sjednanou gentlemanskou dohodu. Přesto bych si ho a vás všechny dovolil požádat, abyste podpořili pozměňovací návrh B, a pana ministra si dovolím tímto požádat, aby k tomuto návrhu zaujal alespoň neutrální stanovisko. Děkuju za pochopení.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Mám zde dvě faktické poznámky. První je pan poslanec Ondřej Babka, poté pan ministr Marian Jurečka. Prosím.

Poslanec Ondřej Babka: Dobrý den. Vážený pane (místo)předsedo, děkuji za slovo. Já bych se přidal v tomto ke kolegovi Svobodovi. A měl bych dotaz na pana ministra, jestli opravdu ten pozměňovací návrh B, který tedy pan kolega Svoboda vysvětlil, se týká dohod o provedení práce a povinnosti mít dovolenou. Já chápu, že to je implementace, ale jak tady bylo zmíněno, je to nějaká místní zvyklost tady u nás v České republice, a opravdu například pro ten kulturní sektor by ta čistá implementace, tak jak je v zákoníku práce nastavena, byla hrozbou pro ty sezónní práce, pro ty brigády. Myslím si, že ten pozměňovací návrh je logicky napsaný, nemělo by tam docházet k nějakému obcházení, pokud se to týká pouze jedné té dohody o provedení práce. Chtěl bych se zeptat, jestli opravdu podle vašeho názoru, pane ministře, tento pozměňovací návrh je v rozporu s tou navrhovanou implementací. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan ministr Marian Jurečka, připraví se pan poslanec Milan Brázdil s faktickou poznámkou. Prosím.

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já tady musím s povzdechem říci, že bych si strašně přál umět některým námětům, které tady přicházejí, vyhovět. Nicméně tady je ta otázka implementace směrnice naprosto nekompromisní. To říkám jako člověk, který má do toho kulturního, hudebního světa velmi blízko, protože mezi muzikanty mám celou řadu svých osobních životních přátel a té problematice velmi dobře rozumím. ***