(16.10 hodin)
(pokračuje Jana Černochová)
Podle DCA musí Spojené státy respektovat suverenitu a právní závazky České republiky, které se týkají též zákazu šíření zbraní hromadného ničení a dalších mezinárodně zakázaných zbraní a prostředků. To už tady opakuji to, co jsem vám říkala v tom předešlém vystoupení. Pokud by byl opačný přístup ze strany USA, tak by to bylo porušení DCA a ohrozilo by to tedy vzájemné vztahy mezi Českou republikou a Spojenými státy, což rozhodně také není v zájmu americké strany. A strany si sjednaly, že se budou v této věci vzájemně informovat o svých závazcích a jejich provádění, a aby se předcházelo tedy zbytečným nedorozuměním. Takže opět odpovídám, že bez žádné kontroly se tady nic dít nebude.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní ministryně. Mám zde přihlášku k faktické poznámce. Ano, takže nejprve odbudeme faktickou poznámku. Prosím.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené poslankyně, vážení poslanci, co se týče smlouvy Česká republika - USA o cizích vojenských základnách a amerických vojácích v České republice, kterou podporuje Fialova vládní pětikoalice společně s hnutím ANO - a znovu zdůrazním, že je jediné SPD proti - tak Andrej Babiš, abych tady zareagoval na tu diskusi, včera ve Sněmovně říkal, že to je prý triviální smlouva a že se prý nic neděje a že v Rumunsku a v Bulharsku žádní američtí vojáci nejsou. Bohužel, Andrej Babiš neříká pravdu. A každý z vás si může teď kliknout do Googlu a i v mainstreamových médiích, což jsou třeba Novinky.cz a podobně, tak jednoduše si tam můžete najít, a vyjede vám spousta článků, kde je jasně napsáno, že američtí vojáci v těchto zemích jsou. Jsou tam americké vojenské základny - jak v Bulharsku, tak v Rumunsku - a američtí vojáci tam páchají kriminalitu. Je to i na českých mainstreamových serverech, například Novinky.cz několik článků. Takže Andrej Babiš neříkal pravdu tady a na základě této smlouvy, ona se malinko liší obsahově země od země, ale ty kontury, ty základní parametry jsou všude stejné, tak jsou americké základny v Rumunsku a v Bulharsku. Andrej Babiš neříká pravdu, není to triviální smlouva. Tato smlouva umožňuje pobyt amerických vojáků a americké základny v České republice. A SPD říká jasné ne cizím vojákům, ať jsou z východu, nebo ze západu, ne cizím vojákům v České republice, ne cizím základnám v České republice. A je to tak!
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Faktická poznámka, ke které se přihlásil pan poslanec Hayato Okamura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Hayato Okamura: Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, chci se jenom ohradit na to, že SPD bez rozlišení hází do jednoho pytle zahraniční vojáky z kterékoliv země, jako by neexistoval rozdíl mezi kremelským Ruskem, které se právě v současnosti dopouští té strašlivé agrese proti samostatné Ukrajině, mezi Čínou a jejím nedemokratickým režimem, který ohromně buduje armádu, takže to vyvolává strach v širokém okolí v Indo-Pacifiku a Japonsko musí navyšovat svůj vojenský rozpočet a obranyschopnost, stejně jako další státy v této oblasti, aby této hrozbě nějakým způsobem vzdorovaly, a na druhé straně státy, které respektují individuální lidská práva, důstojnost každého člověka bez ohledu na náboženské přesvědčení, rasu, jazyk, kterým lidé hovoří. A my právě patříme, máme ten velký dar a to velké štěstí, do rodiny svobodných národů, tak je zcela přirozené při velikosti naší země, že vstupujeme do spojenectví s lidmi, kteří smýšlejí podobným způsobem, se společnostmi demokratickými a svobodnými, a je to tak zcela v pořádku. Jde o bezpečnost našich občanů. SPD to pořád opakuje jako takovou mantru. A právě tu bezpečnost je možné v současném širokém světě, tak složitém, zajistit jedině spojenectvím s ostatními demokratickými zeměmi. To je ten základ. A naše spojenectví s demokraciemi v čele se Spojenými státy americkými je v tomto smyslu naprosto přirozené a naprosto v pořádku. (Upozornění na čas.) Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času, pane poslanče. To byla poslední faktická poznámka a nyní je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Rudolf Salvetr. Prosím. A připraví se pan poslanec Metnar. Prosím, máte slovo.
Poslanec Rudolf Salvetr: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, dva dny tady poslouchám velmi podrobnou rozpravu ohledně obranné smlouvy mezi Českou republikou a Spojenými státy a vedle paragrafů, vedle možná ideologických frází si dovolím k tomu přidat nějakou osobní zkušenost a pohled na věc.
V roce 1984 koncem léta jsem spolu se svými kolegy studenty, dějepisáři, zeměpisáři odjel na půlroční studijní pobyt do Volgogradu. Nebudu zastírat, logicky se nám nechtělo, ale nakonec se to ukázalo jako jeden z nejlepších půlroků, protože to, co vidíte na vlastní oči, už vám nikdo nesebere a získáte jistou zkušenost, což ve dvaceti letech není vůbec špatné.
První střet s realitou nastal na hranicích v Brestu. Zavřená kupé, zavřené průchody ve vagonech a vyndání věcí na půl roku. Příjezd do Volgogradu znamenal nafasování lístků na základní potraviny na měsíc, což nikdo z nás také neočekával, a o špiclování během studentských večírků snad mluvit nebudu. To, co bylo naprosto traumatizujícím zážitkem - jsme v roce 1984 - byl návrat stejně starých studentů, ruských studentů z Afghánistánu - bez rukou, bez nohou a totálně šediví někteří. Myslím si, že nám to do značné míry otevřelo oči, a jako student máte šanci buď sedět na koleji, být tam v té bublině 220 českých studentů, anebo se snažit pohybovat, co to šlo, někde po městě a také se bavit s normálními Rusy. Pravda, ne vždycky se nám podařilo dojet, kam jsme potřebovali, protože město bylo vojenské, bylo zavřené, tak vás někde vysadili. Ale s tím se vyrovnáte velmi snadno.
Běžný Rus je daleko odolnější než my, dokáže se vypořádat s nějakým nedostatkem, s nepohodlím, s chladem. To, kdy my brbláme, že neteče teplá voda, tak on počátkem listopadu neřeší. Ale pak je tam jedna jasná linie a to je, když dojde debata na válku a v našem případě i na rok 1968. Nikdy nepochopili a nebyli schopni přijmout myšlenku, že to pro nás žádná bratrská pomoc nebyla a že nás nepřijeli zachránit. V roce 2008 jsem měl možnost, čili po čtvrt století, se do Ruska vrátit do oblasti Jekatěrinburgu - a nezměnilo se vůbec nic. Naprosto stejně přátelští a rozdělili by se, ale naprosto neústupní ve věcech, o kterých jsem mluvil. V té době naše země žila americkým radarem v Brdech. Ten dotaz padl hned první den, co si o něm myslím a jak na něj nahlížím. Patřil jsem v rámci Zastupitelstva Plzeňského kraje k jeho podporovatelům. V tu chvíli zazněla jasná věta a distanc od nás: Silnaja Rossija vám něnužna. Pro starší překládat nemusím, mladší z kontextu pochopili také.
A to je přesně to, o co jde. Rusko se nikdy nesmířilo s tím, že ztratilo své satelity, že ztratilo svá zájmová území, že ztratilo země, které si rozhodují dneska samy, a jediné, na co slyší, je to, že proti nim stojí silný a pevný stát, silný partner. ***
