(19.40 hodin)
(pokračuje Renata Oulehlová)
Mechanismus zvyšování důchodů je v zákoně o důchodovém pojištění upraven z toho důvodu, aby chránil příjemce starobního důchodu, kteří zpravidla již nemají jiné prostředky, než je příjem jejich starobního důchodu, a chránil je tak před inflací a pádem do chudoby. Důchodce pobírající předčasný starobní důchod přitom nemůže do dosažení důchodového věku vykonávat výdělečnou činnost, která zakládá účast na pojištění, a je zpravidla odkázán pouze na důchodovou dávku. Mnoho žadatelů o předčasný důchod bylo těsně před odchodem do důchodu buď v evidenci Úřadu práce, nebo pečovali o závislou osobu a nemohli tak býti výdělečně činní. Už nemluvím o tom, kolik peněz vlastně tito lidé ušetřili v systému, protože pečovali o někoho blízkého, který je nemohoucí, nebo někteří měli přiznaný první nebo druhý stupeň invalidity a jejich zdravotní stav bohužel už je velice omezoval v tom, aby mohli pracovat na plný pracovní úvazek. Tito lidé vlastně tím, že si požádali o předčasný důchod, vyřešili nejen svou situaci, ale vyřešili de facto i tu situaci pro nás, protože nebyli závislí na nějakých dávkách sociální podpory. Prostě jenom si požádali o předčasný odchod do důchodu. Příjemci předčasných starobních důchodů jsou přitom novou úpravou výrazně penalizováni již při samotném výpočtu výše důchodu, a to trvale. Tito příjemci důchodu splnili podmínky potřebné doby pojištění pro přiznání zákonem upraveného druhu starobního důchodu, nemělo by se tedy z hlediska dopadu růstu cen na příjemce důchodů s nimi zacházet rozdílně. Odchylnou právní úpravu valorizace u předčasných starobních důchodů nepovažuji za žádoucí. V konečném důsledku by návrh vedl k ohrožení těchto osob chudobou a k nutnosti vynaložit prostředky z nepojistného systému. Jinými slovy, naženeme tyto lidi na Úřad práce, kde budou nuceni žádat o výplatu sociálních dávek, a v konečném součtu se to opravdu může jenom prodražit.
Osobně si myslím, že mnoho lidí žádá o ten předčasný důchod právě z těch důvodů, které jsem tady zmiňovala: buď že už nemají sílu na to, aby mohli pracovat na plný pracovní úvazek, anebo opravdu zdravotní důvody, anebo - to je asi nejčastější - že opravdu pečovali o někoho, jehož dny se završily, a už těžko se mu vracelo někam, možná ani neměl kam. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Nacher. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Patrik Nacher: Vážená paní místopředsedkyně, páni ministři nebo ministře - pane ministře, vy jste tady zůstal úplně sám, víte to, ze všech ministrů? Jo, vy se nebojíte, to je dobře. Otázka je, jestli to je, je to - já jsem rád tedy, že tady jste, budu mít i nějaké otázky - otázka je, jestli to je důstojné, když tady probíráme tak docela důležitou věc, kterou někteří koaliční poslanci nazývají penzijní reformou, že tady sedí jenom jeden ministr vlády, to mě tedy - ten, kterého se to týká, to je dobře - ale to mně tedy přijde upřímně celkem zvláštní, za mě je takový klasický dvojí metr. Umíte si představit, (že by) to bylo opačně a my bychom byli vládní strana, byl by tady jediný ministr, vy byste byli v opozici, tak jestli by to pro vás bylo úplně v pohodě, že sem ministři běží jenom pouze, když se má hlasovat? To je taková poznámka před závorkou.
Jinak kdyby tady byl kolega Kučera, který už to asi zabalil, protože viděl, že to tady zdržel o 45 minut, tak by věděl, že mám spoustu papírů, ale nečtu to, mám tam jenom poznámky a připravené nějaké otázky.
Teď já nejprve obecně, co se kolem toho návrhu, co se kolem toho děje. Mně přijde celkem nešikovná ta komunikace, která se obecně děje kolem důchodů s tím, že je potřeba s tím něco dělat, protože ty důchody aby se nevyplácely na dluh, čímž se - a já už jsem tam o tom tady mluvil v té faktické poznámce - vytváří takový dojem, který je podle mě velmi nefér, že vlastně jediná položka, ona je velmi výrazná ve státním rozpočtu, to jest vyplácení důchodů, je na dluh, zatímco všechny ostatní položky, ty jako na dluh nejsou, protože u těch ostatních položek se to takhle nezdůrazňuje. To je ta podstata, nezdůrazňuje, a pak to vyvolává dojem, že by se ti senioři měli stydět.
Tady je potřeba si říct, že sice máme průběžný systém, ale každý z nás si prostě platí sociální pojištění a z toho se potom vypočítá jeho důchod. To znamená, že to není nějaká úlitba, není to nějaká sociální dávka, k tomu se ještě dostanu, není to nějaký milodar, je to to, co ten člověk celý život odváděl do toho systému, tak to pak dostane zpátky. To znamená, tahleta komunikace mně přijde nešťastná.
S tím souvisí i to, o čem jsme se už tady bavili, to je ta mezigenerační solidarita, mezigenerační smír, respektive to zdůrazňování, a to souvisí s tím dluhem - že když se tohleto nezmění, budoucí generace nebude mít na důchody, budoucí generace nebude mít na ty různé příspěvky - rodičovská, mateřská a tak dále - a staví to najednou ty generace proti sobě, kde ti mladší řeknou: No hele, to přece musíte strpět, tohleto, musíte tu změnu přijmout, protože tím trestáte nás. A to mně přijde komunikačně velmi nevhodné.
Proto bych si tady dovolil pár čísel, abychom viděli ten kontext. Tak za prvé, když se podíváte, věk odchodu do důchodu se v Evropě pohybuje v průměru mezi 62 lety - v Itálii - a v Nizozemsku 66 a čtvrt. My jsme dneska na 64, to bude 65, tak jsme někde v průměru. Jenom aby bylo jakoby jasno, aby to nevypadalo, že se u nás odchází do důchodu brzo.
Druhé číslo, jaký je podíl těch výdajů na důchody, na HDP. Aktuálně je to nějakých 7,7 až 7,8. Tak se podívejme, u koho, u jakých zemí je to víc, abychom viděli ten poměr, ten kontext: Německo 10,2, Polsko 10,6, Rakousko 13, Francie 13,6 - Řecko vynechám, abyste neřekli, že srovnávám nesrovnatelné - ale Itálie 15,9. To je ten kontext a ten je potřeba zdůraznit, protože někdy to z toho popisu od vás vypadá, že my tady dáváme, já nevím, půlku státního rozpočtu a třetinu HDP na to.
Pak je také zajímavé se podívat na podíl na HDP v čase, takže když se podíváte od roku 2010, a já už jsem to započal v té faktické poznámce, tehdy to bylo 8,46. Pak to stouplo nahoru v roce 2012, to mimochodem ještě hnutí ANO tady ani nebylo - 9,21, pak to naopak šlo zase pomalu dolů až do roku 2017, to bylo 7,91. Pak to šlo nahoru v roce 2020 - 8,89 - a teď poslední dva roky to jde dolů, 2021 poměr vůči HDP je 8,49 a teď je to v roce 2022 - 7,82. To znamená, že i ten poměr, když vidíte ve vztahu k ostatním státům, jsme v podprůměru, a ve vztahu k časové řadě to žádný skok dopředu není, naopak poslední roky to klesá.
Tím vším nechci říct, že se nemá dělat žádná úprava, prosím pěkně, abych byl pochopen. Já tím jenom říkám, že ta komunikace kolem je velmi nešťastná a vyvolává úplně něco jiného než to, co možná vy chcete. Vyvolává nějakou... i výčitky vůči seniorům, někdy i nenávist. ***
