(15.00 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
Daň z hazardu: myslím, že všichni známe stávající stav, včetně toho, jak se dělí daně z hazardu. Dneska v zásadě máme dvě sazby 23 a 35 %, kdy obě dvě ty sazby jsou takzvaně land base, to znamená v provozovnách buď 35, nebo 23, a stejně tak na internetu podle typu her jsou sazby buď 35, nebo 23. Náš návrh je takový, aby veškeré hry na internetu podléhaly jedné sazbě 35 % a všechny ostatní, to znamená land base v provozovnách, podléhaly jedné sazbě 30 %. Současně navrhujeme, aby všechny daně z hazardu na internetu skončily ve státním rozpočtu, dneska se část dělí mezi města a obce. Tam žádné externality z toho, že někdo hraje na internetu, nemohou vznikat. Takže náš návrh je, aby veškeré příjmy z daně z hazardu na internetu končily ve státním rozpočtu. Jinak ten návrh zachovává status quo. Za sebe, za Ministerstvo financí, říkám, pokud bude většinový názor, že i z těch ostatních si má více brát stát, já to určitě podpořím. Pokud někdo říká, že tím chce snížit motivaci obcí k tomu, aby povolovaly tato zařízení na svém území, tak samozřejmě, pokud se větší část odvede do státního rozpočtu, bude se snižovat tato motivace. Nicméně v této chvíli navrhujeme status quo zejména proto, že velmi silně o to stály stavovské organizace, zejména Svaz měst a obcí. Myslím, že není ostuda přiznat, kdo konkrétně chtěl například v tomto případě zachovat stávající rozdělení této daně. Navrhujeme, ten náš návrh zvyšuje příjem státního rozpočtu o 4,2 miliardy korun. To znamená, opět zní moje otázka, a ta není hypotetická a budu se snažit v průběhu prvního, druhého čtení získat odpověď ze strany opozice, zda i toto zvýšení daní je předmětem kritiky a politického souboje, nebo se na tom shodujeme. Pokud bychom se na tom shodli, tak opět z toho objemu, kde je politický spor, je třeba toto, 4 miliardy, odečíst, nebo více než 4 miliardy, u tabáku to jsou více než 3 miliardy.
Daň z nemovitostí: podle všech mezinárodních srovnání, podle všech doporučení, které dostáváme z OECD nejenom v tomto volebním, ale i v minulých volebních obdobích, je konstatováno, že podíl majetkových daní v České republice je mimořádně nízký vůči HDP. Jsme asi 36. z 38 zemí OECD, což není ten nejdůležitější argument. Nicméně to, co navrhujeme, je zavedení takzvaného státního koeficientu, které se rovná koeficientu 1. Představuje to zvýšení daňových příjmů zhruba o 9 miliard korun. Navíc tam zavádíme - v tomto případě mně to nevadí - valorizační mechanismus u daně z nemovitostí, který by se týkal samozřejmě i těch peněz, které končí v obecních rozpočtech. Je to obecně problém, pokud je částka daňová nebo nějaký parametr uveden v absolutní hodnotě v zákoně, dřív nebo později reálná hodnota této částky prostě v čase klesá. Navíc se tam snažíme vyřešit některé letité problémy. A teď jenom, já myslím, že můžeme občas říct nějaký problém, který vypadá hrozně veliký, a pak zjistíte, když se podíváte, že vlastně ten problém se dá podle mě jednoduše vysvětlit.
Odpovídal jsem na dotazy některých z vás, proč navrhujeme zrušit daň z nemovitosti z rybníků - protože Finanční správa musí posuzovat, zda se tam chovají ryby, nebo ne, a roční výnos této položky je, prosím, 1 025 000 korun českých. Kdybychom to měli dělat poctivě, tak bychom museli obcházet všechny rybníky a kontrolovat, zda se tam chovají ryby, nebo ne. Myslím si, že to není žádná úlitba rybářům nebo něco takového, ale je to normální lidská reakce v okamžiku, když z celostátní daně máte celkový výnos 1 milion korun, tak je na místě si říct, že náklady budou bezesporu vyšší než výnos.
Další návrhy zákonů slouží taky například k reorganizaci a zjednodušení Celní správy. Jak jsem říkal, k zrušení kolků, dále k sjednocení vymáhání justičních pohledávek. Samozřejmě součástí ozdravného balíčku je novela zákona o platech ústavních činitelů, kdy, když se na to podíváte, se snižuje tempo valorizace, a to rychleji, než se snižovalo tempo valorizace u jiných zákonů, kde jsme k obdobnému kroku přistoupili.
Díval jsem se, jak dlouho mluvím, myslím, že už to tak pomalu stačí, i když bych o tom mohl mluvit dlouho. Důvodová zpráva má zhruba 500 stran, nicméně myslím, že je čas dát prostor i pro ty, kteří se k tomu chtějí vyjádřit podrobněji v prvém čtení.
Otevřeně říkám, že včera jsem s ním byl konfrontován ze strany novinářů - první čtení neslouží k tomu, aby se přednášely pozměňovací návrhy. Samozřejmě mohou, ale myslím, že čas na pozměňovací návrhy přijde v druhém čtení, a pak jednání o pozměňovacích návrzích a rozhodování jednotlivých klubů, zda je podpoří, přijdou v období mezi druhým a třetím čtením. Takže když se mě někdo včera ptal, zda jsem už viděl pozměňovací návrhy opozice, tak jsem řekl, že ne, ale že na to ještě dostatek času. (Poslankyně Schillerová z lavice naznačuje, že ještě nejsou.) Ony nejsou. Možná budou, možná nebudou, jenom odpovídám, že je docela logické, že v prvním čtení se ještě nenačítají nebo nedávají do systému jednotlivé pozměňovací návrhy.
Tak se vrátím tam, kde jsem začal: populární to není, udělat to musíme. Když jsme přijímali vládní odpovědnost, tak jsme řekli, že budeme dělat správná rozhodnutí, byť nebudou populární. Jsem přesvědčen, že ozdravný balíček je ve prospěch lepší budoucnosti České republiky, lepšího stavu českých veřejných financí a lepšího stavu českého státního rozpočtu. Není na tom žádný paradox, že zdravé veřejné finance jsou mnohem důležitější pro nízkopříjmové a středněpříjmové skupiny než pro ty ostatní. Tito naši spoluobčané jsou mnohem víc závislí v dobrém slova smyslu na pomoci státu, aby byli první, kdyby stát byl v nějakých velkých ekonomických problémech a nebyl by schopen poskytovat služby v rozsahu, na které jsou občané zvyklí.
Já jsem se dočetl, já jsem to nepočítal, že je to pátý ozdravný balíček v dějinách České republiky. Byli tam vyjmenováni jednotliví ministři financí či premiéři, kteří v té době stáli v čele vlády nebo v čele Ministerstva financí, a dozvěděl jsem se poměrně překvapivou věc - a to říkám opozici, která nás častuje velmi silnými přídavnými jmény - že je to první ozdravný balíček, který nesahá do systému sociálních dávek. Je to možná proto, že jak jsem říkal v úvodní řeči, snažili jsme se najít taková opatření, která by žádnou skupinu nezasáhla příliš. Věřím, že se nám to povedlo. Věřím, že debata bude korektní, věcná, na základě faktů a dat, že těch silných slov příliš nezazní. Když zazní, nic se neděje. Já myslím, že to je v pořádku, a budu vám říkat to, co jsem vám říkal dneska o tom, jak jste tipovali a jak jste strašili před loňskou zimou, jak jste od února kritizovali a věděli, jak dopadne státní rozpočet. Ta čísla nakonec rozhodnou, čísla ukážou, že ten, kdo měl silná slova, třikrát denně říkal, jak to všechno špatně dopadne, zda pravdu měl, nebo pravdu neměl. Podle mě nemá cenu si dopředu říkat, kdo bude mít pravdu. ***
