(19.10 hodin)
(pokračuje Jan Síla)
Květnové plnění státního rozpočtu, v němž se objevil hrozivý schodek 295 miliard, vypadá - červnová 215miliardová sekyra je jako druhý nejhorší červen v historii země. Skutečnost je ale taková, že kdyby nepřiteklo 36 miliard z evropských fondů, bude červnový deficit jen o málo méně hrozný než ten květnový, bylo by to konkrétně 250 miliard korun. Přes stále vysokou inflaci, DPH, které do rozpočtu přitéká průběžně, čili by měl být - nebo je - podstatně vyšší, je na konci pololetí nižší o 5 procentních bodů, než se očekávalo. Do státní kasy přišlo prvních 12,8 miliardy korun z windfall tax a je nutné připomínat, že to jsou zálohy počítané z loňských vysokých zisků, čili pozor, skutečná daň se přepočítá podle zisků letošních, a pokud budou nižší než loni, hrozí, že bude stát peníze firmám zase vracet. Takže rozpočtový windfall tax se topí v mlze ještě hlubší než zbytek údajů o letošním hospodaření státu.
Vláda se nejspíše utěšuje tím, že evropské fondy mohou s rozpočtem České republiky udělat zázraky. Například Babišova vláda v roce 2016 počítala s deficitem 70 miliard korun. Na konci roku měla 62 miliard korun přebytku. Hlavním důvodem byly vedle špatného rozpočtování ekonomická konjunktura a dobrý výběr daní. Ale hlavním důvodem byly ve skutečnosti evropské fondy, z nichž se ve státní kase nečekaně objevilo 72 miliard korun navíc, než se čekalo. Babišova vláda si tak místo plánovaného jednoho z nejhorších výsledků připsala na konto daleko nejlepší roční výsledek hospodaření státu, protože bruselská finanční, takzvaná vyšší moc, jakkoliv opticky jistě vítaná, neřeší české veřejné finance, které mají obří strukturální problém. Na jeho řešení Evropská unie žádné dotační programy bohužel nevypisuje, pokud tedy nepočítáme záchranné balíky pro předlužené ekonomiky jižní Evropy, kam se, doufám, vláda dostat nechce. Ale kdo ví?
Rozpočtové příjmy ke konci června dosáhly 917,2 miliardy korun, oproti minulému roku vzrostly o 16,5 %, to znamená 151,3 miliardy korun. Výdaje rozpočtu, celkové, meziročně vzrostly o 162 miliard korun, tedy o 16,8 %. Dohromady tak v pololetí činily 1,133 bilionu korun.
A nyní k tomu vlastnímu dluhu. Roku 2019 byly příjmy státního rozpočtu ve výši 1 523,2 miliardy korun a roku 2023 jsou plánované příjmy ve výši 1,927 bilionu korun. Schodek státního rozpočtu v roce 2019 byl 28,5 miliardy a na rok 2023 je plánován asi desetkrát vyšší, 295 miliard korun. (Hlas z pléna. Řečník se odmlčel.)
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Ano, rozumím vám, pane poslanče. Prosím o zklidnění, když tak přesuňte svoje rozhovory do předsálí. Děkuji.
Poslanec Jan Síla: Děkuji. Ke skokovému nárůstu dluhu došlo za covidu na chudých lidech, což je zadlužení mimo příjmy státu. Miliardář přece nebude za zlých časů zvyšovat příjmy státu zdaněním zlodějských příjmů zahraničních bank a svých milionářských kamarádů. Ale přesto de facto je možno chválit dluhovou politiku Babišovy vlády, protože Alena Schillerová po vzoru Japonska změnila zákony o manipulaci s dluhopisy tak, aby dluhy zůstaly doma. Obsluha dluhu byla i přes covidové výdaje relativně nízká.
Takže a co je hlavní? Dluh zůstal u domácích finančních institucí. Takže Babišova vláda nás zadlužila, ale doma. Zatížila naše peněženky mimo 10 % reálného propadu mezd 17% inflací, navíc dalším splácením dluhů, ale ty jsou interní, takže stát se neprodal přímo bankovní trojce. Vládní dluh vzrostl od 31. 12. 2019 z 1,75 bilionu korun na 3 biliony korun k 31. 12. 2022, čímž překročil magickou hranici 3 bilionů. Opravdovým klíčem, ukazatelem hospodaření je propad reálné mzdy. Statistická data jasně potvrzují na našich reálných platech jako nejdůležitější ukazatel, od kterého se odráží také nízká kupní síla obyvatel. Při 17% inflaci klesly reálné mzdy o 10 % za pouhý jeden rok. Zbídačování lidí jistě chválí masochisté, voliči pětikoalice i část zmanipulovaného obecného lidu. Ale zbytek naší populace si nyní uvědomuje, že Fialova vláda postupně ztrácí nárok na legitimitu. Jinak řečeno to znamená konec společenské smlouvy uzavřené cinkáním klíčů v listopadu 1989 na náměstích, kterého jsem se také účastnil.
Obecně platí, že neoliberální pravice chce minimální stát. Fialova pětikoalice to vylepšila, protože už nechce stát asi žádný. Naším problémem je mizející stát, který nám garantuje občanská, lidská práva, a to skrze Ústavu České republiky. Nevolený Brusel garantuje moc jednomu promile vyvolených, kteří žijí mimo Evropu. Nejsme poslanci Evropského parlamentu, abychom bohatě placenými lžemi předstírali, že kontrolujeme činnost Evropské unie. Jsme poslanci české Sněmovny, která by měla kontrolovat hospodaření české vlády.
Spolehlivým indikátorem hospodaření je státní dluh, jeho výše, struktura a obsluha. Pokud nám po krachu rodinného rozpočtu vezme exekutor barák, veškeré zařízení a vlastně i manželku, která se s námi rozvede, nemáme právo nic chtít po dětech, které jsme svou vlastní - eufemisticky řečeno - netečností připravili o budoucnost. S naším státem je to stejné. Můžeme se zadlužit jen do výše reálných příjmů. A ty příjmy musí být reálné. Skutečně reálné, bohužel ne jako vylhaný rozpočet pětikoalice, který hezky zkritizovala i exministryně financí, ctěná Alena Schillerová, která coby předchozí ministryně financí jistě ví, o čem mluví.
Takže vláda vychází z vymyšlených propočtů a nyní se snaží odřít ty nejpotřebnější pomocí jakéhosi konsolidačního balíčku. Je to nejlepší základ pro dluhové hospodářství, kterým přijdeme o suverenitu státu. O digitální a informační suverenitu jsme již díky nerozumu 108 současných poslanců přišli loni zřízením trojského koně nazvaného Digitální a informační agentura, která dostane pod správu bývalé registry o občanech, které dříve ze zákona spravovala různá ministerstva a orgány státní správy České republiky. Noví mocipáni nad daty mohou podle svého uvážení vytvářet základnu pro rozvoj informačních systémů. Fakticky mohou udělat, co uznají za vhodné.
Další důležitá věc je uložení těchto dat, což je naprostý průšvih. Cituji doslova § 6q odst. 1. Ministerstvo, agentura rozhodne o zápisu poskytovatele cloud computingu do katalogu cloud computingu na základě jeho žádosti, splňuje-li poskytovatel cloud computingu požadavek podle § 6m odst. 1. Takže to shrňme. Naše klíčová data o obyvatelích včetně ekonomiky mohou jít zcela legálně mimo republiku. A kdo tam do toho vleze potom, do toho cloud computingu, to bude prakticky nezjistitelné. Při eventuální další krizi se zjistí, že pirátský úřad digitální pravdy a lásky má cloudové úložiště ve Spojených státech či kdekoliv jinde, odkud se bude tento náš stát, takzvaný, spravovat. Dopadneme jako Varufakis, když chtěl v Řecku udělat tichý převrat na Ministerstvu financí, aby státu zbyly alespoň základní pravomoci. Neměl k tomu však data. Pak nebudou moci nic udělat v krizi ani ti, kteří by to doopravdy chtěli a mohli provést.
Milé dámy a pánové ve Sněmovně, vláda připravuje přechod od válečné dluhové ekonomiky ke státu spravovanému externě pod vedením zpoza Atlantiku. ***
