(13.30 hodin)
(pokračuje David Kasal)
My se tady handrkujeme tři dny, nebo si povídáme o tom, jakým způsobem, jestli to je ozdravný balíček, jestli to je daňový balíček, jakým způsobem chceme ozdravit naše finance. V zásadě se shodujeme, že ano. A dovolte mně proto toto přečtení:
"Česko si půjčí přes 137 miliard korun a vláda plán obhajuje s tvrzením o výhodnosti půjčky. Je ale třeba zdůraznit, že o výhodnosti půjčky lze pochybovat a půjčka hlavně znamená dodatečný dluh Česka," píše v komentáři člen Národní rozpočtové rady Petr Musil. "Neexistuje nic jako oběd zdarma. Není možné tento oběd sníst a zároveň si ho nechat na zítra. Jenže právě o to se Česká republika pokouší, když v jeden den a v jeden okamžik oznamuje záměr ozdravit veřejné finance a současně si vzít půjčku od Evropské komise. A shodou okolností je zajímavé, že to je v podobně objemném rozpočtu, kdy se hovoří o tom, že za dva roky uspoříme 150 miliard, a od Evropské komise si chceme vzít 137,4 miliardy korun.
Když v květnu vláda na tiskové konferenci oznamovala parametry konsolidačního balíčku, zavládlo v odborných ekonomických kruzích souhlasné mručení. Národní rozpočtová rada i NERV označily ozdravný plán za velmi slušný politický kompromis, který může být slibným začátkem konsolidačního příběhu. Jenže o několik týdnů později se ukázalo, že ona deklarovaná spořivost má své ale. To, že vláda dokončila diskusi o tom, zda si Česko vzít půjčku Evropské komise z nástroje pro oživení a odolnost má, nebo nemá, tak se už stalo. Půjčka nakonec dostala od kabinetu zelenou, a to v červnu. Česko projeví zájem půjčit si přes 137 miliard korun. Shodou okolností jde jen o mírně nižší částku, jak už jsem říkal v předchozí části.
Dotace nechceme, ale půjčíme si na ně. Unijní peníze mají být využity k financování především dekarbonizačních a digitalizačních projektů. Necelé dvě třetiny, 85 miliard, si česká vláda půjčí na to, aby sama dál tyto peníze přepůjčovala, a zbylá třetina, 52 miliard, pak znamená půjčku na udělování dotací. Zní to trochu paradoxně: vláda na jedné straně oznámila škrtnutí národních dotací o 55 miliard korun, aby za několik týdnů schválila, že si zhruba stejnou částku půjčí z Bruselu.
Půjčka je obhajovaná celou řadou argumentů, některé jsou samozřejmě smysluplné, u jiných existují otazníky a o dalších se dá s úspěchem pochybovat. Asi nejpádnějším argumentem pro půjčku je, že Česko bude v příštích letech muset tak či onak masivně investovat, aby dosáhlo svých závazků v rámci zelené transformace a digitalizace.
Je nabíledni, že vedle silné nerovnováhy veřejných financí naše země trpí i nezanedbatelným vnitřním dluhem, tedy že česká ekonomika je do značné míry podinvestovaná, a především v některých důležitých sektorech. Každého nejspíš napadne nekompetentní (nekompletní) dálniční a železniční síť, potřeba masivních investic v energetice, ať je to jádro, nebo obnovitelné zdroje, nebo nedostatečná kapitálová vybavenost podniků a domácností související s již zmíněnou zelenou transformací.
Je však potřeba si nalít čistého vína a být si vědomi všech důsledků. A také si vyjasnit priority a nesnažit se chytat najednou dva zajíce, kteří se rozutekli do různých stran. Tedy konsolidovat veřejné rozpočty a zároveň plánovat nárůst veřejného zadlužení pod dojmem, že když si je půjčíme z Evropské komise, tak je to jakýsi jiný dluh a možná lepší dluh. Z debaty se totiž úplně jaksi vytratila úvaha, co půjčka z Bruselu bude znamenat pro české veřejné finance a jak ovlivní veřejné zadlužení či manévrovací prostor naší vlastní fiskální politiky.
V první řadě je třeba jasně a nahlas říci, že půjčka znamená dodatečný dluh Česka. Vztáhneme-li ho k poslednímu známému nominálnímu HDP, vzroste veřejný dluh Česka o více než 2 procentní body. Je opravdu tato půjčka výhodná?
V neposlední řadě je třeba upozornit, že půjčka z Bruselu bude omezovat jiné výdaje, které by jinak Česká republika realizovala či mohla realizovat, a to z jednoduchého důvodu. Půjčka je již totiž obsažena v takzvané rozpočtové strategii, jež tvoří závazný a nepřekročitelný rámec výdajů, které český erár může až do roku 2026 utratit. Tím nijak nezpochybňujeme, že Česko nemá do zelené digitální transformace investovat.
Jenže půjčka od Evropské komise má ještě několik dalších otazníků. V tuto chvíli vůbec nevíme, za jaký úrok si budeme půjčovat." - Když jsem si tady vyslechl v těch předchozích dnech, za jaký úrok dávala naše vláda dluhopisy, tak docela by mě jako pravicově smýšlejícího člena a nás zajímalo, jak si můžeme půjčovat něco, když nevíme, za jaký úrok to bude. - "Z hlediska toho v tuto chvíli vůbec nevíme, za jaký úrok budeme ty peníze čerpat. Ten má být znám až ve chvíli, kdy Evropská komise odešle příkaz k odeslání první, druhé či x-té tranše. Celkem jich má být šest. Dá se pouze předpokládat, že úroková sazba bude o něco nižší než v případě, že by si česká vláda peníze půjčovala na vlastní triko na finančních trzích. Navíc pro přiklepnutí půjčky ale bude potřeba splnit řadu dalších podmínek, ony známé cíle a milníky, takže nepůjde o peníze, s nimiž si budeme moci nakládat tak volně, jako kdybychom si půjčili prostřednictvím emise českých vládních dluhopisů na čistě národní priority, například dostavbu dálniční sítě.
Lákavá je i nabídka, že splatnost půjčky bude třicetiletá s tím, že prvních deset let Česko hradí pouze úroky." - Taky si vzpomínám, že když jsme se bavili o důchodech, tak tady bylo opakovaně řečeno, že zadlužujeme budoucí generace. Chce mi někdo říct, pokud si půjčím peníze a půjčím si 137 miliard na třicet let, že nezadlužuju budoucí generace? - "Jenže kdo má zkušenosti s jakýmkoliv dlouhodobým úvěrem, ví, že ve finále zapůjčená suma bude ještě výrazně vyšší a výrazně ji přeplatí. Pro současnou politickou elitu je to samozřejmě výhodné, protože ona bude sklízet, kdežto orat a vláčet budou ti, kteří po nich přijdou v daleké budoucnosti.
Zřejmě ale největším rizikem půjčky od Evropské unie je šibeniční termín, do kterého musí být finanční projekty dokončeny, a to včetně kolaudace a odsouhlasení ze strany Komise. Tím je konec roku 2026. Právě udržení tempa v cílové rovince bývá v našich končinách problém. A pokud nám dojdou síly a u některých projektů zakopneme - nesplníme milníky nebo cíl - budeme muset nakonec zalepit z vlastních zdrojů." - Tak je otázka, jestli nás to nakonec nebude stát o to víc.
Přečetl jsem to, co si myslím, že je důležité, a to, o čem se tady bavíme my. Na jednu stranu se tady bavíme o konsolidačním balíčku, který má snížit zadlužení naší země, a na druhou stranu z druhé kapsy nebo z druhé strany si půjčujeme 137 miliard korun. Vím, že proti tomu byl pan ministr financí, to bylo i jaksi řečeno, a i jeho poradce pan Hampl. Mě tady překvapuje, že několik členů Národní rozpočtové rady je proti tomuto postupu, a přesto je vládou schválen. Vždycky jsme se bavili o tom, že budou naslouchat odborníkům, tak je zajímavé, že u důchodů a u snížení zadlužení důchodců se odborníkům naslouchá, půjčení peněz z Evropské komise za podmínek, které určitě nejsou příznivější, a bude se tam muset splnit řada věcí, které budou složité, se to netýká. Takže tady je potom přesně vidět i to, jakým způsobem a kdo zadlužuje naši zemi.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji panu poslanci. Převzala jsem řízení schůze a přeji pěkné odpoledne. A nyní mám přihlášeného pana předsedu Tomia Okamuru k vystoupení s přednostním právem a poté je přihlášený pan zpravodaj. (Poslanec Okamura dává přednost zpravodaji.) Jestli dává pan předseda přednost panu zpravodaji, tak děkuji a prosím, pan poslanec Jiří Havránek. ***
