(12.00 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Říkal jsem to mnohokrát a opakuji to znovu, opakuji to ve prospěch občanů České republiky: pro dlouhodobou udržitelnost důchodového sytému je nezbytně nutné provádět trvale skutečně velkorysou, systematickou a efektivní podporu porodnosti v pracujících rodinách a pracujících rodin jako takových. Na každé schůzce jsme to říkali i panu ministru Jurečkovi, že bez dalších zásahů právě ve prospěch porodnosti žádná důchodová reforma nebude a neexistuje. Protože, a to je základní princip, žádný průběžný důchodový systém není udržitelný bez zvyšování porodnosti. Tak je to i u nás. Ten systém potom můžeme doplnit samozřejmě dalšími pilíři a také bychom navrhovali ho doplnit. Ale základ jen ten, že v České republice se na důchody nespoří, lidé si nespoří, ale že to platí jejich děti a jejich vnuci. Tak to je a musíme z toho vycházet.
Dalším bodem, který by měla obsahovat důchodová reforma, je masivní podpora budování systému dostupného bydlení. Jak se mají rodit děti, když nebudou mít kde bydlet? Když nedosáhnou na bydlení? Vláda jde přesně opačným směrem. Škrtá prorodinné daňové slevy, snižuje podporu stavebního spoření, hodlá sankcionovat dřívější splacení hypotéky úplně ve prospěch bank, nikoliv lidí a nebude z toho mít nic, a podobně. Úplně nechápu, kde vlastně se tyto věci vzaly. Jedině že by se tato vláda místo s českými občany domluvila s bankami.
Velice zásadní je i to, aby zde byla trvale nízká inflace a aby byla i co nejnižší nezaměstnanost. Protože důchodce a senior přece není ten nepřítel. Ten nepřítel, proč se zvyšují důchody, je inflace. Vláda by se měla zaměřit na boj s inflací a ne na boj se seniory.
To jsou faktory, které nejvíce ovlivňují bilanci důchodového účtu, jeho příjmů a výdajů. Přesněji řečeno, jde o to, aby co nejvíce občanů v produktivním věku pracovalo ve standardním zaměstnání, ze kterého se platí pojistné odvody, anebo aby podnikali jako živnostníci, jako osoby samostatně výdělečně činné na živnostenský list. Proto je tak důležité, a ve všech jednáních k důchodové reformě i jinde to stále opakujeme, okamžitě řešit otázku statisíců občanů v exekucích, kteří pracují mimo oficiální trh práce, protože kdyby se nechali standardně zaměstnat, tak takzvané nezabavitelné minimum ze mzdy jim neumožní žít důstojný život a uživit rodinu. Vzniká nám jakási šedá zóna a to je potřeba odstranit. Zaměstnavatelé, zejména ti menší, je mnohdy ani zaměstnat nechtějí, protože administrace exekučních srážek ze mzdy je finančně i jinak velice náročná a museli by zaměstnávat další a další zaměstnance, aby to mohli administrovat. Utíkají tedy miliardy korun ročně na nevybraných pojistných odvodech.
Navíc občané v dlouhodobých exekucích nebudou mít ve stáří žádné důchody a skončí v lepším případě v systému sociálních dávek, v tom horším na ulici. Tak v tom prvním případě to zase zaplatíme my všichni ze svých daní. Bohužel ten horší případ je opravdu katastrofální, pokud na té ulici nejsou už dnes. Toto musíme prioritně řešit. Klíčové je, aby co nejvíce těchto osob platilo důchodové pojištění, které pro ně a pro jejich zaměstnavatele nebude likvidační. Pak nebude nutné zvyšovat sazbu tohoto důchodového pojištění a jeho objem výběru poroste. To je Lafferova křivka.
Klíčové je i to, aby kontinuálně a výrazně rostly mzdy, ze kterých se důchodové pojištění platí - čím více rostou mzdy, tím více se odvádí na důchodové pojištění, to je přímá úměra; abychom nadále nebyli ekonomickou kolonií západu a krmelcem Evropy, jak jsem o tom tady hovořil minule. Proto musíme zdanit nadnárodní korporace vyvádějící odsud stamiliardové nezdaněné zisky vytvořené českými lidmi bez toho, aby je adekvátně zaplatily.
V předchozích vystoupeních jsem zde i poměrně podrobně hovořil o nutnosti posílit a upravit takzvaný třetí dobrovolný důchodový pilíř. Ale pozor - dát mu státní garanci. Protože já už se nechci dožít toho, abychom vytvořili třetí důchodový pilíř a za pět let ho někdo ukradl se vším všudy. Dát mu státní garanci tak, aby opravdu sloužil ke slušnému zabezpečení seniorů na stáří.
Vláda jde zase zcela opačnou cestou. Snižuje a některým skupinám občanů dokonce ruší podporu spoření na důchod v těchto fondech. To je kontraproduktivní a diskriminační postup. Vláda chce například zcela odebrat státní podporu ve třetím pilíři občanům, kteří jsou v důchodu a spoří si na pozdější fázi svého stáří, a rovněž plánuje zvýšit povinnou měsíční úložku dobrovolného penzijního spoření, od které se bude poskytovat státní podpora, a to z 300 na 500 korun. Namísto toho, aby stát podpořil i měsíční úložky nižší než 300 korun, jak navrhuje SPD, abychom do systému dobrovolného důchodového spoření přivedli i mladší pracující občany, tedy abychom je do toho systému dostali co nejdřív, a nízkopříjmové pracující, kteří třeba nemají tolik peněz, aby si na důchod platili - ale přece každá úložka, každé spoření na důchod je dobré... Ale zásadní a dominantní bude vždy první průběžný státní důchodový pilíř. Nehledě na to, že já osobně jsem přesvědčen o tom, že člověku, který desítky let poctivě pracoval a ještě k tomu vychoval děti, musí k důstojnému životu ve stáří stačit státní důchod.
Co se týče projednávané problematiky předčasných důchodů a vládních návrhů na její změny, vláda zvolila podle mého názoru špatnou chronologií kroků. Prioritně je potřeba už konečně legislativně vyřešit možnost dřívějšího odchodu do důchodu bez jakéhokoliv jeho dalšího krácení u zaměstnanců v náročných profesích. Ve všech jednáních o důchodové reformě jsme požadovali, aby byl návrh upravující dřívější odchod do starobního důchodu u zaměstnanců v náročných profesích schválen ještě před případnou změnou podmínek pro odchod do předčasného starobního důchodu u ostatních plátců důchodového pojištění. Opačný vládní postup nedává logiku ani smysl a brzo může vyvolat velké problémy a spory. Protože mnoho příslušníků náročných profesí už je po celoživotní tvrdé práci tak vyčerpáno a má takové zdravotní problémy, že už prostě nemohou čekat na důchod do 65 let anebo na to, až se vláda uráčí předložit příslušný legislativní návrh, a odejdou hned do předčasného starobního důchodu, i když to pro ně bude momentálně finančně nevýhodné, a následně třeba po roce nebo po dvou letech bude schválen návrh na nekrácený dřívější odchod do důchodu pro příslušníky náročných profesí.
Co se bude dít dál? Zůstanou tito lidé v pro ně nevýhodném předčasném důchodu, nebo jim stát umožní přechod do řádného nekráceného důchodu, anebo se budou soudit a podobně? Anebo se vláda na tyto lidi vykašle a řekne jim, máte smůlu, měli jste si pár měsíců počkat? Každé z těchto řešení je špatné a viníkem budoucích problémů je jednoznačně tato vláda, která v této věci zvolila zcela chybný postup. Domyslel toto vůbec někdo? Já si myslím, že ne.
Co se týče zpřísňujících podmínek pro vznik nároku na odchod do předčasného starobního důchodu, pro jeho výpočet a jeho budoucí výši, si dovolím několik poznámek. Představme si člověka, který tvrdě pracoval od svých 18 let ve fyzicky těžké profesi a už je na tom zdravotně velice špatně, a tak dle novelizovaného zákona o důchodovém pojištění při první možné příležitosti požádá o předčasný starobní důchod. Po 40 letech tvrdé práce, odvádění důchodového pojištění po dobu, která je ještě o devět let delší než doba odvádění tohoto pojištění pro vznik nároku na standardní řádný starobní důchod, ještě o devět let by musel platit déle, obdrží tento občan výrazně krácený důchod, který mu dle vládního návrhu navíc nebude po tři roky v rozhodující složce valorizován. To má být normální, etické a morální? Čím to chcete obhájit? Proč a za co chcete takového člověka, který celý život tvrdě pracoval, trestat? ***
