V souvislosti s tímto vládním návrhem finanční a daňoví poradci a právníci ve velkém i veřejně radí svým klientům, aby o předčasné důchody požádali co možná nejdříve. Je to posun. V minulém roce doporučovalo požádat o předčasný důchod, protože to bylo výhodnější než důchod řádný, samo Ministerstvo práce a sociální věcí. A pak se všichni velice divili, že jej lidé poslechli a doslova zasypali pobočky České správy sociálního zabezpečení svými žádostmi o předčasné důchody.

Nyní tato doporučení dávají privátní osoby. Efekt bude naprosto stejný. Důchodový poradce Milan Kohoutek publikoval nedávno v rozhovoru na serveru novinky.cz velice zajímavé srovnání. Člověk s mediánovým příjmem, to je zhruba průměr nebo něco málo nadprůměr, který do předčasného důchodu odešel na radu ministra Jurečky vloni ke konci loňského roku, získal důchod ve výši 13 966 korun, který mu byl od ledna 2023 po řádné valorizaci navýšen na 14 620 korun, od letošního června pak po mimořádné valorizaci na 15 264 korun. A člověk, který celý život vydělával, odváděl stejně, ale do předčasného důchodu půjde dle nových pravidel v lednu roku 2024, bude mít vyměřen důchod ve výši 12 433 korun, to je zhruba o 3 000 méně. A nejen že bude mít starobní důchod nižší o několik tisíc korun, ale tento důchod se mu nebude další tři roky prakticky vůbec valorizovat. Přičemž ten první člověk bude mít svůj důchod po celou tu dobu valorizován plně, takže rozdíl penzí těchto dvou lidí může po dalších třech letech dosáhnout klidně až 6 000 korun, s tím, že po každé další valorizaci se příjmové nůžky mezi nimi ještě více rozevřou. Přitom jde o lidi, kteří celý život odváděli stejně vysoké důchodové pojištění, a ten druhý se, v uvozovkách, provinil pouze tím, že odešel do předčasného důchodu později než ten první. To je snad žert.

Vážené kolegyně, kolegové, to, že projednávaný návrh je v oblasti změn, které se mají týkat systému předčasných důchodů a zpřísnění podmínek pro nárok na jejich získání, ústavně a právně velice sporný, to neříkám pouze já a pouze proto, že mě to zničehonic jednoho rána po cestě do Sněmovny napadlo. Jednak jsem to před chvílí doložil na příkladu enormních rozdílů ve výši předčasných důchodů u osob, které měly celý život stejné pracovní příjmy a stejné pojistné odvody a liší se jen v tom, že jeden požádal o předčasný důchod dle starých, dosud platných pravidel, a ten druhý o pár dní později, kdy už budou platit pravidla nová.

A hlavně, obdobné výhrady jako my, SPD, má k vládnímu návrhu i ombudsman Stanislav Křeček, který svůj postoj vyjádřil i v připomínkovém řízení k tomuto návrhu zákona. Veřejný ochránce práv, ombudsman, zde odmítá výrazné zpřísnění podmínek předčasných důchodů, a to zvláště pro lidi, kteří mají krátce před důchodem, respektive pro lidi, kteří plánovali či plánují v brzké době podat žádost o předčasný starobní důchod. Podle ombudsmana tito lidé nemohou být schopni na překotné, náhlé a obtížně srozumitelné vládní návrhy změn v systému předčasných důchodů efektivně reagovat a bude to citelný zásah do jejich životů a vlastně do jejich životních plánů, které si dělali.

Cituji pana ombudsmana Křečka: Zkrácení možnosti vzniku nároku na předčasný důchod by proto mělo minimálně probíhat postupně, tak, aby na zpřísnění podmínky nároku mohli někteří pojištěnci efektivně reagovat. Navrhované překvapivé změny, jejichž účinnost má být nadto u tak zásadního parametrického nastavení a v rozporu se zvyklostmi u obdobných změn stanovena co nejdříve, tedy prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení zákona, jsou v zásadním rozporu s nedávným prohlášením představitelů vlády, že změny v oblasti důchodů by se měly týkat pouze mladších generací a být dostatečně předvídatelné. To znamená, nejenom v konsolidaci veřejných financí, ale i v důchodech už zjišťujeme, že vláda před volbami říkala úplný opak, než dělá, a potvrzuje to tady pan ombudsman, veřejný ochránce práv Křeček.

I toto uvedl ombudsman ve svých připomínkách k tomuto vládnímu návrhu. Podle něj by zkrácení podmínky předčasnosti z pěti na tři roky mělo minimálně nabíhat postupně, podobně jako se nyní postupně zvyšuje důchodový věk do konečné zákonné hranice 65 let, například o jeden nebo dva měsíce za rok, aby změna nebyla tak náhlá k jednomu datu, jinak podle ombudsmana hrozí, že se lidé rozhodnou výrazně urychlit odchod do předčasného důchodu bez ohledu na jejich původní plány, a jak jsem tu říkal minule, ještě více tak zahltí již tak velice přetížená územní pracoviště České správy sociálního zabezpečení, která proto v poměrně vysokých počtech nestíhají vyřizovat žádosti o důchody v zákonné devadesátidenní lhůtě, což působí tisícům lidí velmi závažné problémy. Ale na druhou stranu musím smeknout klobouk před těmi lidmi na České správě sociálního zabezpečení, protože jsou tou prací určitě přehlceni. Ale viníkem je zase vláda. Kdyby to nabíhalo postupně, tak by se všechno stihlo a nebyl by v tom takový problém. A bohužel tato vláda, která tu situaci způsobila, tak to nedokáže efektivně řešit, aby se to nestávalo, tedy aby důchodci měli svoje důchody a Česká správa sociálního zabezpečení aby nebyla přetížená.

Ombudsman Stanislav Křeček dále konstatuje, že cílem nových vládních opatření je mimo jiné vyslat lidem signál - ano, to vláda dělá velmi často, vysílá signály - že odchod do předčasného důchodu není standardním postupem, ale že jde údajně o jev, který je společensky a zejména sociálně a ekonomicky nežádoucí. To však on ze své pozice odmítá a důrazně to odmítáme i my v SPD. Stanislav Křeček totiž říká: Podle mých zkušeností má k odchodu do předčasného důchodu mnoho žadatelů vážný důvod. Tím může být, a většinou je, špatný zdravotní stav, snaha pečovat o rodiče závislé na péči jiné osoby či snaha pomoci mladší generaci s péčí o vnoučata, čímž suplují nedostatečné kapacity jeslí a mateřských škol. Je to přesně tak. Anebo si myslíte, že největší motivací žadatelů o předčasný důchod je touha už nikdy nepracovat a ze dne na den snížit svůj příjem třeba o více než 50 %? To není pravda. Nikoliv. Z velké části se jedná o lidi, kteří po více než 40 letech práce od raného mládí v těžkých a náročných profesích i fyzicky již nemohou pracovat naplno denně a na plný, stoprocentní úvazek. Nejlépe by jim vyhovoval plynulý a postupný odchod do starobního důchodu ve formě průběžného snižování jejich pracovního úvazku, třeba tak, že by například pracovali čtyři až šest hodin denně nebo dva až tři dny v týdnu. To by přece bylo ideální a lidi nám to píší.

To jim ale současná, ani ta nová právní úprava systému předčasných starobních důchodů neumožňuje, protože zakazuje souběh pobírání předčasného starobního důchodu a možnost práce formou takzvané výdělečné činnosti, což je v terminologii příslušných zákonů práce - nebo zákoníku práce - na standardní pracovní poměr, ze kterého se odvádí sociální a zdravotní pojištění. Tito lidé tak mají na výběr - buď po celoživotní dřině, unavení a s poškozením zdravím pracovat ještě až pět let na plný pracovní úvazek v rozsahu v průměru osm hodin na každý pracovní den, anebo odejít do předčasného důchodu a nemoci pracovat vůbec. Ale nic mezi tím.

Proto moje kolegyně Lucie Šafránková podává pozměňovací návrh, jehož cílem je umožnit lidem v předčasném důchodu přivýdělek i formou standardního zaměstnaneckého pracovního poměru do výše měsíčního příjmu, který by odpovídal 75 % aktuální měsíční minimální mzdy. Ono to zní velmi složitě, ale znamená to, že i tito lidé by si mohli něco přivydělat a neměli by tak vysoký plat, jako když pracovali na osm hodin, což by nyní bylo cirka 13 000 korun měsíčně. Spokojení by mohli být všichni lidé v předčasném důchodu, zaměstnavatelé, kteří by den ze dne nepřišli o kvalitní zaměstnance, i stát, který by si výrazně polepšil v oblasti výběru důchodového pojištění a daní. Tak kde je problém?

Ale zpět k připomínkám ombudsmana. Veřejnému ochránci práv se rovněž, stejně tak jako nám, nelíbí, že stávající podoba vládního návrhu vytváří příjmovou nerovnost mezi lidmi, kteří by odešli do předčasného důchodu těsně před účinností novely a krátce po ní. O tom jsem mluvil, může to být rozdíl dvou dnů a oba dva budou mít během dvou tří let naprosto rozdílné důchody.

Cituji: S různými pojištěnci, kteří se nacházejí v téměř stejné nebo srovnatelné situaci, by se zacházelo zásadně rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro tak rozdílný přístup, který nemohu považovat pouze za přiměřeně restriktivní, píše ve svých připomínkách veřejný ochránce práv, ombudsman Stanislav Křeček. ***