(13.00 hodin)
(pokračuje Pavel Blažek)
Pro vybalancování dopadů zkrácení doby oddlužení jsou zpřísněny požadavky na řádné plnění povinnosti dlužníka, respektive na efektivní výkon dohledu ze strany insolvenčního správce, a to tak, aby dlužník skutečně uspokojil své věřitele v nejvyšší reálně dosažitelné míře.
Návrh rovněž posiluje opatření působící proti možnému zneužití institutu oddlužení ze strany nepoctivého dlužníka. Zjednodušeně lze říci, že pro řádné plnění povinností musí dlužník v průběhu plnění splátkového kalendáře plně využívat svůj příjmový potenciál a dosahovat adekvátní mzdy, popřípadě jiného příjmu, zpravidla alespoň ve výši zaručené mzdy nebo minimální mzdy. Zájmy věřitelů jsou v oddlužení uspokojivě chráněny.
Navrhuje se účinnost k 1. 1. 2024. Vláda usiluje o to, aby návrh byl co nejdříve schválen, protože lhůta pro provedení uvedené směrnice již uplynula dne 17. července 2022. Dne 21. září 2022 bylo proti České republice zahájeno sankční řízení pro prodlení s plněním transpozičních povinností a hrozí vysoké sankce.
Děkuji vám za pozornost. A já vám, slečno, musím vzdát poklonu, protože člověk může dělat spoustu různých zaměstnání, ale stenografku bych opravdu dělat nemohl. Obdivuji vás. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, přeji pěkné odpoledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Poprosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení, poslankyně Taťána Malá. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Taťána Malá: Já děkuji za slovo, pane předsedající, dobré odpoledne, vážený pane ministře, paní poslankyně, páni poslanci. Jsem ráda, že pan ministr dorazil a nemusím to s ním probírat někde v hospodě.
Dovolte mi, abych přednesla zpravodajskou zprávu k tisku 491, vládnímu návrhu, kterým se mění zákon 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Vláda předložila sněmovně návrh zákona 30. 6. 2023 a tento zákon, nebo respektive návrh tohoto zákona byl rozeslán jako tisk 491 téhož dne. Předsedkyně Sněmovny tento návrh zákona navrhla přikázat k projednání ústavně-právnímu výboru.
Dovolte mi, abych trošku podrobněji informovala vlastně o důvodech té transpozice a o tom, proč podle důvodové zprávy Ministerstvo spravedlnosti a vláda jakožto předkladatel tohoto zákona zvolily poněkud širší právní úpravu, než ukládá tato směrnice, a proto i zabrousím do právní úpravy, tak jak byla, nebo jak je účinná v tuto chvíli.
Institut oddlužení jakožto nástroj insolvenčního práva je nyní upraven v § 389 a následujících zákona 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Ta právní úprava byla v posledních letech opakovaně předmětem poměrně zásadních změn, ty nejdůležitější přinesly novely v roce 2017 a 2019. Novela insolvenčního zákona, jak už bylo řečeno, má transponovat vybraná ustanovení směrnice, jmenovitě články 20, 21, 23 a 24. Zbylá ustanovení směrnice o restrukturalizaci a insolvencí jsou do české právní úpravy implementována návrhem zákona o preventivních restrukturalizacích.
Přijetím takzvané oddlužovací novely došlo k zásadním změnám v konceptu institutu oddlužení a klíčovým prvkem, hovořím především o té novele z roku 2019, bylo odstranění bariéry na vstupu do oddlužení, která spočívala v minimální zákonem stanovené procentuální míře uspokojení nezajištěných věřitelů, čímž došlo k zpřístupnění institutu oddlužení širšímu okruhu poctivých dlužníků. Klíčovým prvkem bylo odstranění podmínky vstupu do oddlužení, která spočívala ve schopnosti splatit alespoň 30 % pohledávek běžných nezajištěných věřitelů, což mělo za cíl zpřístupnit institut oddlužení širšímu okruhu dlužníků. Pokud tedy dlužník splatil nezajištěným věřitelům jejich pohledávky v plné výši, nebo v době tří let od schválení oddlužení splatil věřitelům alespoň 60 % pohledávek, nebo po dobu pěti let od schváleného oddlužení mu nebylo oddlužení zrušeno, případně po dobu tří let od schválení oddlužení nebylo dlužníku oddlužení zrušeno, pokud byl takzvaně privilegovanou osobou, to znamená, měl nárok na starobní důchod nebo podobně.
Zavedly se ovšem typově odlišné překážky na vstupu, které mohly vést k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a jestliže v době 10 let před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníků pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek, nebo byl v době pět let před podáním insolvenčního návrhu ten návrh zamítnut z důvodu, že jím byl sledován nepoctivý záměr, anebo jestli z téhož důvodu nebylo oddlužení schváleno, nebo bylo schválené oddlužení zrušeno, anebo v posledních třech měsících před podáním insolvenčního návrhu vzal dlužník svůj předchozí návrh na oddlužení zpět, tak soud zamítl návrh na povolení oddlužení. Došlo také k poměrně zásadním změnám v pořadí uspokojování pohledávek.
Co se týká cíle předkládaného návrhu, jak už bylo řečeno, je úkolem zejména transponovat směrnici. Platná právní úprava insolvenčního zákona předvídá základní pětileté období, (po?) jehož uplynutí je možné se oddlužit. Naproti tomu směrnice vyžaduje to, aby tato lhůta byla tři roky.
Z důvodové zprávy k té projednávané novele je potřeba uvést odůvodnění, které má vést ke zkrácení doby oddlužení u podnikatelů i nepodnikatelů. Důvodová zpráva té předkládané novely uvádí: Nelze totiž přehlížet socio-ekonomické následky událostí posledních let, zejména koronavirové krize, energetické krize a války na Ukrajině, které bezprecedentně zasahují do globální ekonomiky a které výrazně dopadají na příjmy fyzických osob i v České republice bez ohledu na to, zda vykonávají závislou práci nebo samostatnou výdělečnou činnost. Ze statistických údajů vyplývá, že zatímco ceny strmě rostou, růst cen není kompenzován dostatečným růstem na straně příjmů a fyzických osob, proto reálná kupní síla klesá. Riziko úpadku se tudíž zvyšuje i u lidí vyšší a střední třídy, aniž by toto sami zavinili.
Z té důvodové zprávy je vhodné také citovat strukturu a charakteristiku dlužníků v novém oddlužení, kdy podle statistik ze vzorku zhruba 13 300 řízení bylo identifikováno, že průměrný čistý měsíční příjem dlužníka v oddlužení podle nové právní úpravy dosahuje 18 256 korun a čisté příjmy převážné většiny dlužníků v oddlužení se pohybují v intervalu od 10 do 20 tisíc korun, což tvoří 60 % dlužníků. Z dotazníkového šetření také vyplynulo, že charakteristika toho typického dlužníka odpovídá osobě se středoškolským vzděláním bez maturity, pracující nejčastěji v oblasti průmyslu a obchodu. To, co je velmi zajímavé, je analýza průměrné výše dluhu, která dosahuje průměrně u dlužníka 1,5 milionu korun, přičemž medián je 697 000 korun.
To, co je potřeba také říct, že čisté příjmy těch dlužníků v oddlužení nepředstavují v žádném případě výši splátky pro účely splátkového kalendáře z příjmů, protože nejprve je nutno vypočítat srážky, kde se musí zohlednit takzvaná nezabavitelná částka a její zvýšení o každou vyživovanou osobu, a bohužel velmi často v praxi dochází k situaci, kdy ta výše nezabavitelné částky převyšuje výši skutečného příjmu, a tudíž není vůbec možno provádět srážky z takového příjmu. Nicméně lze odhadnout, že 15 až 20 % dlužníků je schopno splácet jen takzvanou minimální částku.
Pokud se týká těch hlavních principů navrhované úpravy, tak lze zde označit zejména zajištění tedy implementace té směrnice, zefektivnění a zjednodušení řízení o oddlužení tak, aby bylo insolvenční řízení připraveno na předpokládanou vlnu osobních bankrotů, která se projeví pravděpodobně ve vlně 3 až 5 let, snahu o naplnění účelu oddlužení v českém insolvenčním řádu, to znamená zajistit druhou šanci pro všechny poctivé dlužníky, rovné požadavky a podmínky pro oddlužení fyzických osob bez ohledu na to, zda se jedná o podnikatele, či spotřebitele, zpřísnění požadavků na řádné povinnosti plnění dlužníka a posílení opatření, která mají působit proti možnému zneužití institutu ze strany nepoctivého dlužníka. ***
