(20.20 hodin)
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych ráda požádala o zařazení bodu s názvem Rozpočtový chaos ministra financí Zbyňka Stanjury a dovolte, abych tento svůj bod a jeho zařazení teď odůvodnila.
Dnes je to právě 117 dní od chvíle, kdy vládní pětikoalice na velkolepé tiskové konferenci představila svůj takzvaný ozdravný balíček. Tehdy prý bylo za pět minut dvanáct. Slíbili nám všem, že v roce 2024 ušetří 45,6 miliardy na dotacích a skoro 17 miliard na platech a provozu, dohromady tedy 62,5 miliardy korun na výdajové straně rozpočtu, a tu menší část že potom získají zvýšením daní. Hodiny a hodiny, dny a dny, týdny a týdny jsme pak poslouchali, jak je výsledný poměr 2 : 1 ve prospěch úspor na výdajové straně rozpočtu vyvážený, jak je pravicový, jak je ozdravný, jak pomůže ke snížení inflace. Poslouchali jsme to od premiéra, poslouchali jsme to od ministrů, opakovali jste to také vy, poslanci vládní pětikoalice, a média, stále věrná staré dobré praxi, že slova a sliby vládních představitelů přece jen něco znamenají, to opakovala po vás. A zatímco slib zvýšení daní jste naplnili do puntíku, má s přílohami více než tisíc stran, a s chirurgickou přesností v něm ukrajujete každému z Čechů, Moravanů a Slezanů několik desítek tisíc korun ročně, na slib úspor na dotacích a na provozu jste kapitulovali. Nechali jste se totiž, jako již poněkolikáté, oklamat předstíranou kompetencí šéfa státní kasy Zbyňka Stanjury, politika, který si osm let v opozici vystačil šermováním s neaktuální excelovou tabulkou národních neinvestičních dotací, kde zcela ideologicky bez elementární znalosti věci a souvislostí sliboval zatočení s nespecifikovaným dotačním byznysem, aniž by se obtěžoval naznačit, jakým. A co je horší, tak si s tím vystačil i další dva roky ve vládě. A co je doslova k nevíře, evidentně spoléhá, že mu to projde i při schvalování tohoto daňového balíčku a státního rozpočtu na příští rok.
Ale neprojde. Minulý týden totiž, dámy a pánové, uplynula lhůta, do které musel ministr financí předložit návrh zákona o státním rozpočtu na příští rok a do kdy musela vláda takříkajíc odkrýt karty a ukázat onu dvoutřetinovou část svého úsporného scénáře. Chtěla jsem věřit, opravdu upřímně jsem chtěla věřit tomu, že tam ty žádoucí úspory na provozu a dotačním byznysu konečně naleznu. Velmi bych si to přála, protože uspořit na straně zbytných výdajů státu je tím jediným správným způsobem konsolidace v době, kdy Čechům klesají reálné mzdy nejrychleji na světě, v době, kdy se podle Ministerstva financí zařadí Česká republika mezi pouhé tři země vyspělého světa, kterým letos poklesne jejich HDP.
Dovolte mi v této souvislosti malou osobní nedávnou zkušenost. Den před zveřejněním státního rozpočtu mě v televizní debatě ujišťovala místopředsedkyně Poslanecké sněmovny paní Věra Kovářová, že se budu velice divit a že budu ještě nesmírně překvapená, v jakém detailu bude údajná dotační úspora 45,6 miliardy ve státním rozpočtu zpracována. No, dámy a pánové, opravdu jsem se ve čtvrtek, tentokrát ale skutečně za pět minut dvanáct, protože Ministerstvo financí vložilo složku nazvanou Návrh zákona o státním rozpočtu do eKLEPu pět minut před koncem zákonné lhůty, divit nestačila. Zákonné přílohy, ze kterých by bylo možné příslušné úspory odvodit, chyběly. Mezi dokumenty, které dovolil ministr financí svým úředníkům odtajnit, chybělo druhové i odvětvové třídění výdajů, tedy základní kameny rozpočtové skladby, bez které si žádný člověk, který by sestavoval jakýkoliv rozpočet alespoň malé organizace, neumí seriózní rozpočtování vůbec představit. Chyběly dokumenty, ze kterých by bylo možné odvodit provozní nebo investiční výdaje státu. Chyběly základní přílohy, které celá desetiletí tvořily základní stavební kameny návrhu zákona o státním rozpočtu, který je naprosto oprávněně považován za zákon roku.
Co naopak nechybělo, byly neprojednané tupé škrty v rozpočtových kapitolách, jako je Ministerstvo školství, Ministerstvo dopravy nebo Ministerstvo pro místní rozvoj, tupé škrty v oblasti vědy a výzkumu, kde bychom se podle předloženého návrhu vrátili v poměru k HDP více než deset let nazpátek, tedy tupé škrty právě v těch kapitolách, které budou mít zásadní vliv na to, zda se Česká republika bude nacházet v budoucích dekádách na periferii, nebo na výsluní světové ekonomiky. Nebo jsem snad jediná, komu přijde absurdní, aby ve stejný den, kdy premiér čte úžasný vizionářský projev o tom, jak se Česká republika do deseti let stane křižovatkou Evropy, předložila jeho vláda 15% redukci výdajů na dopravní infrastrukturu a 46% redukci výdajů na místní rozvoj? Není divu, že jednotliví ministři se pak v médiích nestačí divit, s čím návrh rozpočtu počítá, a tak čteme v novinách nadpisy typu - cituji: "Bartoš: Odmítám tolik šetřit na místním rozvoji. Bek: Na snížení rozpočtu pro školství o 30 miliard nebyla politická shoda. Ferjenčík: Návrh rozpočtu pro MMR a MŠMT je úplný bizár. Kdyby MF nejdřív vyjednalo dohodu a předložilo až koaličně dojednaný návrh, tak by o něm veřejná koaliční debata nebyla." Konec citace.
Jak dopadnou tyto tupé škrty, tedy v tuto chvíli nevíme. Co naopak bohužel víme, je, jak podle pana Stanjury vypadá ona nová kultura přípravy státního rozpočtu. Nová doba, protože jak jsme se od něj přece dozvěděli, to docela obyčejné poctivé vyjednávání ministra financí s ostatními ministry o podobě jejich kapitol na Ministerstvu financí je přece - cituji - "nedůstojný marketingový přežitek", konec citace. A tak se místo toho vyhodí o půlnoci do eKLEPu neprojednaný návrh prostý zákonných příloh a vyjednávání s jednotlivými ministry místo standardních schůzek probíhá prostřednictvím novinových titulků a twitterových statusů. Opravdu nová kultura!
Vážené dámy, vážení pánové, domnívám se, že diskusi o nejvyšším zvyšování daňové zátěže v novodobých dějinách České republiky by mělo předcházet seriózní představení slibovaných úspor na dotacích a na provozu, a to konkrétně těch, které jste avizovali, že budou nedílnou součástí rozpočtové konsolidace. Tento náš požadavek je naprosto zásadní, protože v případě, že vláda dodrží svůj závazek těchto úspor, není žádné škodlivé zvyšování daní vůbec potřeba. Požadujeme proto, aby pětikoalice splnila svůj veřejný slib a neodkladně představila úspory na provozu a dotacích ve výši 62,5 miliardy korun. Pokud tak učiní a ministr financí předloží Poslanecké sněmovně 62,5 miliardy korun, které Sněmovně i občanům této země již 117 dní dluží, jsme přesvědčeni, že může dojít k dohodě o úplném stažení tohoto škodlivého daňového balíčku. Daňového balíčku, který podle renomovaných makroekonomických pracovišť sníží naše HDP o desítky miliard korun a ještě více roztočí kola inflace. ***
