(12.00 hodin)
(pokračuje Lenka Dražilová)
Jako v Jiříkově vidění si pak museli připadat všichni potřební zvlášť v situaci, když minulý týden pan ministr práce a sociálních věcí svolal tiskovou konferenci, aby po roce všem oznámil to, co už všichni dávno víme, totiž že v České republice máme jedny z nejdražších cen energií a že to má dopad do rodinných rozpočtů. Jenomže zatímco pro pana ministra je asi zjištění, že lidé platili za energie v červnu o 60 % víc než loni, pro něho šokující, pro většinu lidí je extrémní zdražování energií bohužel denním chlebem. Ostatně dost zarážející bylo už to, že tím, kdo vlastně otevřeně mluvil o neschopnosti této vlády něco s vysokými cenami energií udělat, byl ministr.
Obávám se, že hlavní problém pana ministra je, že stále přesně nechápe svoji pozici, pozici ministra práce a sociálních věcí - že se od něho určitě očekává, že bude hájit především zájmy potřebných. To mu ovšem nejde. Ostatně i včera, když mluvil o navýšení důchodů, pro něj daleko více než životní úroveň seniorů byly dopady do státního rozpočtu. Z nějakého záhadného důvodu potřeboval hned všem říct, kolik peněz nás ten strašný důchod zvýšený o 360 korun bude stát. Toto jeho základní nepochopení je dáno asi tím, že pro něj nejsou senioři, stejně jako zdravotně znevýhodnění, nebo respektive že jsou pro něho jen kolonkou v Excelu.
Asi by to řekl, kdyby zde byl, že ministerstvo nápravu toho nezvyšovaného příspěvku na péči řeší v novele zákona o sociálních službách, která se zadrhla na Ministerstvu financí. Snížit by se měl už proto, že na rozdíl od důchodu a invalidního důchodu příspěvek na péči nepodléhá pravidelné valorizaci. A znovu připomínám, že i přes dvoucifernou inflaci se částka od roku 2018 nezvýšila. Jediný, kdo ji zvýšil, tehdy byla naše vláda. První dva nejnižší stupně dokonce zůstávají už beze změny od roku 2016 a opravdu příjemci řeší, jak zaplatit služby, které potřebují a jejichž cena stoupla o 10 i 20 %.
Pan Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením, situaci popsal velmi dobře v médiích. Cituji: "Pokud rodina pečuje o osobu se zdravotním postižením, která pobírá invalidní důchod, tak ten se valorizuje velmi málo. Příspěvek na péči se nevalorizuje vůbec." Konec citace. Zároveň podotýkám, že podle jeho odhadů se v současné době může s problémy potýkat až 80 000 lidí.
Znovu se vracím k tomu, že situaci měla řešit malá novela zákona o sociálních službách, ve které se počítalo s navýšením příspěvku od nového roku. Ale to podstatné na tom je, že k jejímu schválení nedošlo a že proces se nám zasekl v připomínkovém řízení. Jsem přesvědčena o tom, že novela zákona o sociálních službách má nyní daleko větší prioritu než jiná témata. Mluvíme totiž opravdu o 80 000 lidí, kteří mají nějaké zdravotní znevýhodnění, a tento stát je svojí nečinností nyní přivedl do velmi, ale opravdu velmi komplikované situace.
I proto si myslím - a žádám o zařazení mého bodu na tuto schůzi. Je pro mě, a věřím, že i pro ostatní nepřijatelné, abychom se dál takto k těmto lidem chovali. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Nacher. (Poslanec Nacher překvapeně: To jsem já!) (Smích v lavicích ANO.) Prosím, pane poslanče.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážená paní ministryně, ministře, dámy a pánové, překvapím vás, tentokrát nebudu žádat o zařazení bodu týkajícího se ochrany spotřebitele nebo nějak podobně zaměřeného, ale v souvislosti s tím, co je hlavním bodem této schůze, což je onen daňový balíček, který budeme projednávat ve druhém čtení, bych si dovolil - protože kolem toho vzniklo několik zmatečných situací, které za chvilku popíšu - tak bych si dovolil zařadit bod, který nám to usnadní i do budoucna, a ten bych nazval Legislativní proces nebo Legislativní procesy, protože to, co se teď odehrává v Poslanecké sněmovně, za mě nenaplňuje čistotu legislativních procesů, kterou vláda slibovala, když přebírala moc.
Způsob projednání daňového balíčku funguje tím způsobem, že vláda sem pošle daňový balíček, který hrozně dlouho projednává v rámci koalice - logicky, protože vás je pět stran a nejste schopni se na tom dohodnout. Potom pro připomínková místa jim řeknete, že vám mají dát připomínky do pěti dnů. Tak už tam je to samo o sobě podivné. Jak je možné připomínkovat změnu, kde se bavíme o 63 zákonech, za pět dnů? Pak to sem pošlete do Poslanecké sněmovny, my se tady s tím seznamujeme - s tím obrovským výčtem, s těmi 700 stránkami různých změn. Načež pak sem přijdete s komplexním pozměňovacím návrhem, který do jednoho výboru pošlete, do druhého výboru ho nepošlete, takže poslanci nemají šanci si ho přečíst a reagovat. A najednou se dostáváme do prekérní situace, že nevíme, k čemu máme jednak dávat pozměňovací návrhy, jestli k tomu původnímu návrhu, nebo k tomu pozměňovacímu komplexnímu. To je jedna poznámka.
Potom se vůbec nevedou odborné debaty na výborech, nevedou, protože v té chvíli tam, kde není ten komplexní návrh zaslán, tam není k čemu vést debata, protože lidé - například na hospodářském výboru - poslanci nemají aktuální stav. Naopak tam, kde jsme to projednali a dostali jsme ten komplexní pozměňovací návrh - třeba na rozpočtovém výboru - se o tom sice nějakým způsobem mluvilo, byť omezeně, protože jsme to dostali dva dny před tím, ale když jsme potom hlasovali o pozměňovacích návrzích, tak se hlasovalo v takovém pořadí, že se odhlasoval jenom ten komplexní pozměňovací návrh a všechny ostatní byly nehlasovatelné. V té chvíli se vlastně úplně maže práce poslance ve výborech. Proč by někdo dával do systému a posílal na výbory pozměňovací návrhy, když se o nich nedebatuje, když se o nich nehlasuje?
Co je na tom ještě horší, to je ta sněmovní fáze. Komplexní pozměňovací návrh úplně obchází systém schvalování zákonů, když je to vládní návrh, to znamená, nejde to přes Legislativní radu vlády, například, a přes ta připomínková místa. Tohleto je za mě precedens a bylo by dobré, abychom se tady k tomu nějak postavili - proto jsem to nazval Legislativní proces - jakým způsobem se do budoucna budeme stavět k těm robustnějším normám. To znamená, vláda sem něco pošle, co projde byť velmi rychle standardním legislativním procesem, pak sem ale načte komplexní pozměňovací návrh, který to z jedné třetiny mění, ale ten už tím procházet nemusí. To nejsou jednotlivé pozměňovací návrhy, jako tam máme my, kde třeba já si sáhnu do stavebního spoření, o tom budu mluvit v rámci druhého čtení. To je komplexní pozměňovací návrh, který mění v zásadě celý design toho, s čím sem vláda přišla, a tím se vlastně úplně vynechává to, co vláda musí dělat se svými návrhy, které posílá do Poslanecké sněmovny, že musejí projít připomínkovými místy.
Takže já bych docela rád znal a věděl, jak do budoucna vláda k tomuhletomu bude přistupovat. Není to jenom tento případ. Teď tady máme i na pořadu schůze, máme to ve druhém čtení, takzvaný lex ČEZ II, který v první fázi prošel Legislativní radou vlády, ta s tím nesouhlasila, tak ve druhé fázi ho tam vláda ani neposlala, takže ministr Šalomoun, který měl na to úplně jiný názor, byl vlastně vynechán. ***
