(13.30 hodin)
(pokračuje Jana Berkovcová)
To tedy znamená, že přesuneme zodpovědnost na zřizovatele, kteří se rozhodnou, zda zachovají školní jídelny, zda kuchařky propustí, anebo je zafinancují. Přestože jsou jejich mzdy žalostně nízké, pro obce a kraje to bude znamenat značné výdaje navíc. Přitom současná částka z rozpočtového určení daní zřizovatelům nestačí ani na běžný provoz škol. Návrh rozpočtu pro školství na příští rok nedává vůbec smysl. Rezort školství potřebuje oproti letošnímu rozpočtu alespoň 25 miliard navíc, aby naplnil zákonný požadavek navýšení platů učitelů. Nejen že se do rozpočtu školství nepřidá ani miliarda, ale naopak hrozí škrty ve výši 11,6 miliard. Úroveň učitelských platů se váže k podílu školských výdajů na HDP. Ten v České republice až do roku 2017 patřil k nejnižším v rámci zemí OECD. Až dynamickým růstem v letech 2018 až 2021, tedy za bývalé vlády Andreje Babiše, se podařilo dosáhnout průměru OECD, poprvé v historii. V roce 2022 se však trend otočil, podíl školských výdajů na HDP poklesl a Česká republika tak opět směřuje zpět mezi země s nízkým podílem školských výdajů na HDP.
Pouhé udržení se na úrovni letošního roku by znamenalo navýšit rozpočet na příští rok alespoň o 10 miliard. Pokud bychom chtěli opětovně dosáhnout maxima z roku 2021, vyžadovalo by to dokonce navýšení o 26 miliard. Relativní platy učitelů vůči průměrné mzdě v České republice byly až do roku 2017 velmi nízké, blízké 110 %, v roce 2021 díky nebývale dynamickému růstu za předchozí vlády se platy výrazně zvýšily až na 126 % mzdy. V roce 2022 se trend otočil, platy učitelů nerostly, respektive pouze o 1 %, zatímco mzdy v ekonomice rostly o 5 %, a v roce 2023, tedy letos, růst učitelských platů opět o 4 % zaostává za růstem průměrné mzdy v ekonomice, který je 8 %. To je vizitka vlády, která neustále deklaruje, že vzdělávání je její prioritou. Ministr Bek slibuje, že učitelé dostanou příští rok navýšeno v průměru o 3 000 korun. To ovšem nepokryje růst průměrných mezd v České republice. Bude to znamenat jenom udržení letošního stavu, stavu z letošního roku. V poměru k průměrné mzdě se budou platy učitelů pohybovat na úrovni 111 až 115 %. To tvrdí šéf Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu, pan Daniel Münich, který je mimo jiné i poradcem ministra Beka. K podobným závěrům došly i školské odbory.
Platy ve školství se propadají nejrychleji ze všech rezortů. Podle oficiálních dat Českého statistického úřadu v roce 2022 klesly reálné mzdy skoro ve všech odvětvích, ale nejvíce právě v oblasti vzdělávání, o 16 %. Stejně špatně vypadají údaje i za první čtvrtletí letošního roku, kdy vzdělávání má opět největší meziroční propad reálných mezd, a to o 10,7 %. To jsou fakta, z kterých se současná vláda nevylže. Ani renomovaní ekonomové nechápou, proč se vláda rozhodla rozpočet pro školství takto škrtit.
Podle nich si můžeme dovolit investovat do lidského kapitálu. Dokonce je to žádoucí, pokud chceme mít vzdělané obyvatelstvo a realizovat reformy ve vzdělávání. Každý chápe, že vzdělání je to nejcennější aktivum, které společnost vlastní, které je katalyzátorem ekonomického výkonu a konkurenceschopnosti země. Zkrátka investice do lidského kapitálu je investice do budoucnosti. Tato vláda o tom velmi ráda hovoří, ale nic pro to nedělá. Naopak všechny její kroky směřují proti podpoře vzdělávání, rozvoje vědy a výzkumu. Proto navrhuji zařadit tento bod názvem Nedostatečné financování školství, jako první bod po pevně zařazených bodech. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Nedostatečné financování školství a je to první bod po pevně zařazených. Děkuji a poprosím pana poslance Stržínka.
Poslanec Robert Stržínek: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já požádal o zařazení nového bodu do pořadu dnešní schůze. Ten bod by se měl jmenovat Změny daní a jejich dopad na rozpočtu měst a obcí. Nejen já, ale všichni starostové od samotného začátku, a to s obavami, sledujeme plánované změny v daních dopadající na rozpočty měst a obcí, tedy změny, které jsou obsaženy v daňovém balíčku a také v jeho pozměňovacím koaličním návrhu. V plánu je místo původně plánovaného zavedení státního koeficientu zvýšení všech sazeb daně z nemovitostí, a to v průměru na 1,8násobek. Toto zvýšení v průměru o 80 % má přinést nově nikoli do státního rozpočtu, ale do rozpočtu měst a obcí cirka 10 miliard korun. Proti tomu ovšem jde plánované snížení procentuálního podílu na dani z příjmu fyzických a právnických osob, kdy odeberete městům a obcí stejnou částku, tedy 10 miliard korun. Sice platí, že obec může nárůst daně kompenzovat snížením koeficientu, to ale reálně udělá málokdo, protože pokud nám berete daně formou snížení rozpočtového určení daní, bylo by nehospodárné si snižovat další příjem. To, co děláte, totiž je podle mě kamufláž. Schválně se vyhýbám slovům jako podvod nebo lumpárna, spíš to je velice dobře promyšlená finta.
Daň z příjmu fyzických a právnických osob má dlouhodobě progresivní trend, což znamená, že rok od roku stoupá. Pokud v příštím roce kvůli snížení rozpočtového určení daní přijdou města a obce o 10 miliard, v letech dalších, tedy za tři, čtyři či více let, již půjde o mnohem vyšší částku. Aby nebyl křik, tak městům na jedné straně peníze formou navýšení daně z nemovitostí přidáváte, na druhé straně jim stejnou částku formou snížení rozpočtového určení daní berete. Vypadá to na první pohled, že nula od nuly pojde, ale tak to není. Ve skutečnosti stát získá 10 miliard navíc, a to vlastně od všech lidí v této zemí, kteří vlastní nějakou nemovitost. To je pravda o skutečném koloběhu daně z nemovitostí. Tato daň neskončí v rozpočtech měst, ale díky této fintě ve státním rozpočtu.
Poprosím o zařazení tohoto bodu jako první bod před projednávání daňového balíčku. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Pošarovou, a protože paní poslankyně má body dva, poté můžete představit rovnou i druhý. Děkuji.
Poslankyně Marie Pošarová: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, navrhuji nový bod na zařazení, a to Chudnutí Čechů a exekuce. Vysoké ceny zboží a služeb a s tím související tenčící se příjmy obyvatel se podle Exekutorské komory odráží i na počtu exekucí. Letos narostly tak, že na počátku července jich exekutoři evidovali 4 077 921, tedy o 48 641 více než na konci loňského roku. Do stále větších problémů se dostávají už tak předlužení lidé. Počet exekucí vedených na jednoho dlužníka se zvýšil z průměrných 6,15 na 6,18. Příčinou je zhoršování ekonomického stavu, propad kupní síly. Potvrzuje se setrvalý trend koncentrování exekucí u dlužníků, kteří je již mají, a v tom vidím velký problém. Jde o nesplatitelnost současných, a natož následujících exekucí. Je to zřetelné. Reálné mzdy, tedy to, co si za výplatu člověk koupí, jsou ve volném pádu. Nesplacené dluhy Čechů poprvé za desetiletí rostou. Podle posledních údajů Českého statistického úřadu v prvním čtvrtletí sice průměrná hrubá měsíční mzda nominálně vzrostla o 8,6 %, její reálná hodnota ale klesla o 6,7 %. Inflace pak sice v posledních měsících klesá, přesto ale na konci června dosahovala meziroční výše 9,7 %. Na osobu dluží jeden člověk v průměru jen na jistině 450 000 korun, celkově je to 20 % příjmu rozpočtu. Problém je to hlavně občanů z kraje Ústeckého, ale také i severu Čech. Je třeba to řešit. Takže to je první bod. ***
