Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Tom Philipp - další poslanec přihlášený s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Brázdil.

Poslanec Tom Philipp: Já jsem byl vyzván panem kolegou Maškem, kterého si také vážím. Včera jsme byli spolu v Třistašedesátce. Společně jsme vysvětlovali, jak to vlastně je s tím zákonem a s tím pozměňovacím návrhem, takže to není o tom, že bychom se báli před veřejností, ale v den, kdy se projednávají vratky ze Senátu, tak samozřejmě tady být musíme, protože se nepáruje, a i kdyby se párovalo, tak prostě stojednička je stojednička. Takže to není o tom, že bychom nechtěli vysvětlovat, ale prostě plníme si své pracovní povinnosti poslance.

Jinak tady z těch všech vystoupení jasně vyplývá, že si všichni uvědomujeme, že v tuto chvíli už současný, stávající zákoník práce je překračován, nedodržován a že bychom s tím něco měli dělat. To, že se to takhle nasvítilo, to, že se vlastně vzdemula i určitá vlna nevole mezi mladými, kteří jsou prostě jiní, než jsme byli my, a je to dobře, že jsou jiní, prostě posouvají ty hranice, respektive to pracovní prostředí a pracovní podmínky jinam do normálních kulturních rozměrů, ne jako to bylo za nás - 72 hodin v práci a jelo se dál. Je to naprosto v pořádku. Já jim úplně stoprocentně fandím, jsem rád, že se to nasvítilo, jsem rád, že se o tom takhle mluví, ale nedělejme z toho prosím nějaké populistické vystoupení. Snažme se to racionálně řešit. Jsme odpovědí za to, aby se tady v České republice dál dalo normálně léčit, normálně aby fungovala zdravotnická zařízení. A ta normálně fungovat nebudou, pokud lékaři nebudou sloužit přesčasové práce.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Zatím poslední faktická - pan poslanec Brázdil.

Poslanec Milan Brázdil: Populistické není špatné slovo. Ale máte pravdu. Kolegové, všichni, jak tu jsme, chceme to řešit nějak dobře? A já jsem to slyšel teď. Je to špatně, není to ideální a bude to problém. Tak pojďte, mám řešení. Teď se zamyslete. Shoďme to. Teď bude senátní, pak bude sněmovní, dejme to pryč. Pan ministr předloží v devadesátce nově a lépe, kde už bude nějakým způsobem - a může to být hodně rychle, jenom když se bude chtít... Vy říkáte, ne, schvalme to, je to blbě a i pan ministr. Ale já jsem jim to pak slíbil, že to otevřu a pak se nějak domluvíme. Co toto je za legislativu? Komu to pomáhá? Tak stejně se budou platit nějaké prachy za to, tak pojďte, shoďme to. Vždyť já vím, že vy se za to, nechci říct, stydíte, vy také s tím máte problémy, také to nechcete. Moc dobře to vím. A kór tedy - pan ministr ne, zemědělec ne, ale mluvím o těch lékařích, kteří kývají ano, já to vím, tak pojďte, domluvme se. Zkuste se teď sejít, řekněte, dobře, má pravdu ten Brázdil, sice nic extra chlap to není, ale občas s nápadem přijde. Shoďme to a přijďme znovu s devadesátkou, a my, když to bude dobré, to podpoříme. Je to řešení, je to logické, není to populistické, není to nijaké. Je to pro ty zdravotníky. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, a vzhledem k tomu, že není žádná další faktická, poprosím paní poslankyni Adámkovou.

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Faktické mají jedno kouzlo, možná kouzlo nechtěného, protože aby ta situace navazovala, tak teď samozřejmě je to trošku pel mel, ale já se s tím vypořádám. Musím říci jednu věc, že problém sloužení pohotovostních služeb v nemocnicích je velmi ožehavé téma, které není v poslední době nové vůbec. Je to stará velká bolestivá věc. A bohužel musím říci, že ty představy, prosím pěkně, že někdo po 12 hodinách práce v nemocnici ve službě si jde jakoby odpočinout a přijde jiný, jsou pouze do říše pohádek. Nevím, jestli to máte od Andersena či od někoho jiného, ale to je nereálné, nesmyslné a nikde to není pravda.

O tom, že to není podle zákoníku práce, to je pravda. To má pan ministr naprostou pravdu, ale prostě ta realita je taková, jaká je. Já mám trošku pocit, že asi tak sloužím dlouho, jako je pan ministr na světě, tak mi dovolte trošku reminiscence, co už se všechno pokusili v té chvíli udělat, a ono to nikdy nedopadlo dobře. Za prvé, co se týče toho, kolik může být člověk v práci hodin, to už jsme všechno zažili. A vlády, které byly po roce 2000 - ne naše, pane ministře, ale vlády po roce 2000, to řešily tím, že byl proplácen pouze určitý počet hodin. Ostatní se takzvaně měly vybrat v náhradním volnu. Vážené kolegyně, vážení kolegové, takto jsem přišla o stovky hodin, protože ono se to dá vybrat pouze do dvou měsíců od provedené služby a podle potřeby oddělení. Mladý doktor si nemůže vybrat nic, ten na tom oddělení je pořád. To je nesmysl. A je potřeba říci, že mladí lékaři v první chvíli opravdu vítali navýšení těch hodin, protože jim vůbec nedošlo, že také musejí odejít domů a musí si odpočinout. Čili musíme si uvědomit jednu věc. Oni se také zamysleli, byli za mnou asi čtyřikrát a skutečně ta oficiální frakce Mladých lékařů řekla, že s nimi vůbec nebylo jednáno. Je to jejich informace. Nemám důvod jim nevěřit. Je pravda, že nebyli na zdravotním výboru, došlo jim něco později, ale to se stát může. O tom, že problém s tímto návrhem měl Senát, je také pravda. Nedošlo tam k přijetí některých pozměňovacích návrhů, což samozřejmě je plné právo Senátu přijmout to, co odhlasují, které by pravděpodobně zmírnily ten dosah, ale stalo se, což dostáváme opět verzi, která příliš nic neřeší. Neřeší tu nespokojenost a víceméně neřeší ani opět dělání Potěmkinovy vesnice. Jestli si myslíte, že tím, že řekneme, že můžeme podle zákoníku práce pracovat 12 hodin, řekněte klidně 9 hodin, to je jenom otázka čísla, realita taková není. Opět to bude jenom tužka a papír, a to bych tedy velmi nerada. Čili v současné době mladí lékaři přišli na to i po jakýchsi hovorech se svým managementem v různých nemocnicích, že prostě ta situace bude jiná. Není to tak, že to je dobrovolné. Pane ministře, při vší úctě k vám a víte, že já velmi obdivuji to, že jste si vzal na starost rezort, který opravdu je vám na hony vzdálen, a já to tedy oceňuji jako odvahu, musím říct, tak mladý lékař se připravuje na atestaci. A jestli si myslíte, že si dovolí říct svému přednostovi, jako že tedy nebude sloužit, protože prostě chce jít chytat ryby, prosím vás, ukažte mi ho. Já bych ho chtěla vidět. Jsou oddělení, která nedovoluji ani, aby si přehodili ti lékaři službu mezi sobotou/sobotou, protože prostě závisí na těch lidech. A jestliže ta možnost tady bude, že oni tak budou sloužit, tak já vám garantuji, že prostě budou sloužit bez ohledu na to, jestli to potřebují, nebo ne. Prostě využije se to, což není správně. To já s tím souhlasím, ale jestliže ta možnost bude, tak samozřejmě se bude takto využívat. A skutečně zase ve snaze tedy, my jsme kdysi mohli sloužit pouze 92,5 hodiny, ostatní bylo na náhradní volno, ovšem podle potřeb oddělení. Já vás ujišťuji, že tam byly stovky hodin, které jsem tam nechala, protože prostě mi bylo řečeno: no, nemůžete si vzít náhradní volno, já vás tu potřebuji. A žádný mladý doktor před atestací si nedovolí ani otevřít rychle dveře před tím přednostou, protože ví velmi dobře, že by nedostal dobré hodnocení, nebo by nebyl připuštěn k věcem, které musí udělat.

Musím říci, že medicína v tomto směru je jediný obor, který v postgraduálu se poměrně dost podobá vojně, a my jsme na to zvyklí. Tak dobře, už jsme to přežili, naši mladí to přežijí také. Určitě jsou chytří, odvážní, to je všechno dobře, ale já si myslím, že to, co bychom měli udělat, a slyšíte to ze všech stran, a teď říkám to, co jsem řekla již ve druhém čtení, já opravdu nechci, aby se o pacienty starali lidé, kteří 48 hodin nespali. A věřte mi, že jsem opakovaně nespala celou sobotu, neděli. Při organizaci transplantace nevidíte nejenom ten pokoj vůbec, možná ani ten telefon. Takže já bych byla velmi ráda, kdyby se napravila tato situace. Je to obtížné, to pozor, to samozřejmě ano, to vůbec není jednoduchá záležitost, a kdybychom chtěli přijít, a ten návrh také byl, abychom přešli na směnný způsob služeb pro lékaře, tak v tom případě ovšem jich máme o tisíce málo, možná desetitisíce v rámci republiky. Takže to také v současné době nebude řešení. Ty propočty existují, jsou pro různé nemocnice různé a nechci je tady říkat, ale musím říci, že opravdu to řešení, ta snaha byla, ale výsledek bohužel není šťastný. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.) ***