Bavíme se zejména o odlivu dividend v rámci nadnárodních společností. Ty u nás většinou, to už jsem říkal, dosahují vysoké ziskovosti. Jde hlavně o velké banky, nadnárodní korporace či obchodní řetězce. Je třeba udělat proti tomu více opatření a výrazněji podpořit domácí české firmy, zmenšit vliv nadnárodních společností v české ekonomice.

My jsme o tom mluvili v oblasti zemědělství. Chtěli jsme, aby nadnárodní řetězce od českých zemědělců braly aspoň v těch základních potravinách, které se u nás pěstují a vyrábějí, určité procento a nemohly to dovážet zvenku, abychom podpořili české zemědělce, ale s českými zemědělci bychom podpořili také českou krajinu, boj proti suchu a další věci. Ne! Počet českých zemědělců na českém trhu a potravinářů se nadále snižuje, protože je daleko levnější dovážet brambory z Egypta anebo hovězí maso z Jižní Ameriky, z třetích zemí, kde prostě... Divíte se, jak můžeme dovážet brambory z Egypta? Normálně. Pěstují se v písku. Ale jsou levnější. Ale ty, co máme ve skladu na Vysočině, prostě ty řetězce nechtějí, protože jsou o korunu dražší a samozřejmě to znamená nižší zisk. Řetězce mají jeden jediný zájem: zisk. Zisk, pak dlouho, dlouho nic, pak zisk a znovu zisk. Takže úplně kašlou na nějaké české zemědělce a potravináře. Ale to je naše práce. My bychom jim měli pomoct, my bychom je neměli nechat, aby je likvidovaly.

Velmi důležité je také i to, aby se zvyšovaly mzdy v naší ekonomice. Když se budou zvyšovat mzdy, bude to mimo jiné znamenat i menší prostor pro odliv zisků. U nás je enormně velký rozdíl mezi mzdovou úrovní a úrovní našeho HDP, tedy mezi naší ekonomickou výkonností a platy. Jsme pro zahraniční firmy a státy stále velmi levnou, uměle udržovanou pracovní silou.

A je tu i další velký problém. Je to otázka zneužívání vnitrofiremních, takzvaných transferových cen a zejména vazeb mezi mateřskou a dceřinou společností se sídlem v České republice. Teď jsem o tom hovořil, takzvaná optimalizace. A to je druhý kanál, kromě nezdaněných dividend, kudy se vytahují zdroje z českých firem a z České republiky. Jde například o fiktivně vysoké nájemné účtované zahraniční mateřskou společností té dceřiné, o uměle předražené konzultace, poradenství, IT služby a podobně. Takto dochází k vytahování peněz z českých dceřiných společností do ciziny, a jak jsem říkal, odhadem je to v rozsahu 300 až 500 miliard ročně. To jsou přece závratná čísla. To je čtvrtina českého státního rozpočtu. A měly by to být i stěžejní úkoly pro českou Finanční správu, ale hlavně vládu. Ale pro tu je jednodušší zdanit české zaměstnance, snížit valorizace důchodů lidem, kteří se nemohou bránit a celý život poctivě pracovali pro český stát, než jít do Evropské unie a projevit politickou odvahu a bojovat za český průmysl a české občany. Bohužel ta vláda na nic jiného odvahu nemá!

Dámy a pánové, rekordně vysoká a dlouhotrvající inflace ovlivňuje jak příjmy, tak výdaje státu. Výdaje ale zvedá ještě dramaticky více. Celkově stát vybral letos jen za první pololetí na daních o 12,9 % víc než vloni, to je cca o 35 miliard korun navíc. Výběr daní je tudíž i o něco vyšší než celková inflace, která se podle aktuálních dat pohybuje okolo 9 %. Když se k tomu připočte ještě vybrané sociální pojištění za první pololetí, rostou celkové daňové příjmy o 11,3 %, čili jasně nad úrovní inflace. Údaje k 31. srpnu jsou ještě více vypovídající. Příjmy státního rozpočtu dosáhly na konci srpna růstu 21,7 %. Meziročně jde o plus 222 miliard korun. Za tímto nárůstem stál opět také výběr povinného pojistného, inkaso daní z příjmů právnických osob a fyzických osob či daně z přidané hodnoty.

Kolegové a kolegyně, u vědomí těchto čísel říkám, že naším problémem nejsou nízké příjmy. Zvyšovat tedy daně a odvody je rozpočtově, ekonomicky i sociálně nesmyslné a nepotřebné. Rozpočtový deficit primárně roste kvůli expandujícím výdajům a zde jsou klíčovou položkou kompenzace cen energií, které stát platí kvůli zgruntu špatnému nastavení a fungování cenových stropů dodavatelům těchto energií. Už jen za první pololetí letošního roku za ně stát utratil 40 miliard. Čtyřicet miliard jsme vyplatili překupníkům, obchodníkům s energiemi z českého státního rozpočtu. Jak si myslíte, že to může státní rozpočet dlouho vydržet? A to jsou jenom energie. Teď platíme samozřejmě ještě dávky na bydlení lidem, kteří na to nemají, na ty vysoké energie. Jak si myslíte, že to ten český státní rozpočet může dlouho vydržet? Dlouho ne! Ale abyste neřekli, tak já vám řeknu ten recept. Je to takzvaný sociální tarif. Když my vyrobíme elektrickou energii například v jaderných elektrárnách, kterou vyrobíme podle dnešních cen za nula nula nic, ať si k tomu ČEZ přidá 10 % a v sociálním tarifu to prodává českým občanům a českým firmám. Ale ne, my to prodáváme za horentní sumy, abychom mohli zaplatit překupníkům, abychom mohli zaplatit dalším a zaplatit sociální dávky českým občanům. To si myslím, že je špatně.

Původní plán byl, že to, co stát vyplatí dodavatelům na těchto kompenzacích, si vezme zpět na dani z mimořádných zisků, takzavný windfall tax. Tak nám řekněte, pane ministře, jak to dopadne, jestli vyberete to, co zaplatíte překupníkům, a proč to vůbec děláme? Proč se drbeme pravou rukou za levým uchem? Nemá to přece žádný význam! Ale já si myslím, že to už víme, že se nepodaří tento poměr. Tento poměr je v hluboké nerovnováze. Celá tato operace skončí pro stát minusem v řádu desítek miliard korun.

Vláda se často nepravdivě chlubí, jak energetickou krizi zvládla, ale relevantní mezinárodní statistiky ukazují, že Česká republika zaznamenala jeden z nejvyšších růstů cen energií v Evropě. My vyrábíme téměř nejlevněji v Evropě. Máme jí teď ještě zatím přebytek, ale naši občané a firmy platí největší ceny energií. Vláda tedy neintervenovala a neutrácela veřejné prostředky v zájmu zákazníků a spotřebitelů, tedy občanů, domácností a firem, ale pouze v zájmu a ve prospěch energetických firem, překupníků a obchodníků s energiemi s obrovskými zisky. Namísto toho, aby vláda okamžitě řešila tuto zásadní věc radikálním snížením cenových stropů, tak jak jsem říkal, do sociálního tarifu, jejich zafixováním v případě elektřiny přímo u výrobců a okamžitým ukončením vyplácení kompenzací z veřejných peněz překupníkům, tak to prostě vláda nedokázala. Neměla na to politickou odvahu. A tak nyní koncový zákazník platí jen za silovou elektřinu bez DPH a dalších distribučních poplatků 6 korun za kilowatthodinu, ale obchodníci si účtují prakticky libovolnou, neomezenou, mnohem vyšší celkovou cenu a stát jim rozdíl z vybraných daní vyplácí. A odpovědní ministři nám dosud nesdělili, jak budou ceny energií nastaveny po prvním lednu, kdy přestane platit vyhláška o cenových stropech.

A já s dovolením bych skončil, pane předsedající, a mohl bych pokračovat s přednostním právem ještě třeba za hodinu, za dvě hodiny?

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dle jednacího řádu můžete ukončit svůj projev, kdy chcete. V okamžiku, kdy se přihlásíte s přednostním právem, tak dostanete opět slovo k přednostnímu právu.

Poslanec Radim Fiala: Děkuji vám. Já teď přeruším svůj projev a přihlásil bych se ještě dnes odpoledne, abych ho dokončil. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. V tom případě budeme pokračovat v řádně přihlášených a jako další vystoupí paní poslankyně Mračková Vildumetzová, připraví se paní poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji, pane místopředsedo. Já mám ale problém, že tady není pan ministr financí, protože já tady chci představit pozměňovací návrhy mnoha svých kolegů a kolegyň, které se dotýkají rozpočtového určení daní obcí a krajů. Mám k tomu řadu otázek a pan ministr financí říkal, že se bude chtít s každým tím pozměňovacím návrhem seznámit a že pak bude i vyhodnocovat, jestli popřípadě nějaký pozměňovací návrh podpoří. Takže pro mě je opravdu jeho přítomnost velmi důležitá. Já jsem klidně ochotna, abych se posouvala, ale byla jsem na těch předních příčkách. V žádném případě nemůžu souhlasit s tím, abych šla zase poslední. Takže já bych vás, pane předsedající, chtěla poprosit o vyřešení té situace. Samozřejmě můžu dát nějaký procedurální návrh. Nechci to dělat. Chtěla bych se nějakým způsobem dohodnout, zda by bylo možné, abych mohla vystupovat, až tady bude přítomen pan ministr financí. Děkuji. ***