(11.50 hodin)
(pokračuje Milan Brázdil)
Kolegyně, kolegové, dnes ráno, takový příběh. Jdu do Sněmovny a tam čeká kdosi s kamerou a klade mi otázku. Pane poslanče, mělo by se s dezinformacemi bojovat? Teď jsem nevěděl, kdo to je, co to je, ale řekl jsem: No jasně! Je samozřejmě velmi obtížné říct, co to je dezinformace, ale určitě. A když jsem zjistil, co to je za televizi, říkám jasně, a hlavně třeba vy jste těmi vzácnými příklady. Česká televize je ryzí skupina lidí, která je dezinformační a šíří dezinformaci. On na mě vytřeští oči, a říkám, no ano, já totiž tady jsem už deset let a v pátek po tom, co tady ve dvě hodiny skončíme, přijedu domů, podívám se na televizi a říkám, to není možné! Manželka: Co jste tam dělali? Proboha, to není pravda, Pavlo, to co tam oni vykládají! Tam jsou staré záběry, dezinformační záběry, tož to pomineme, ale tam jsou i věci, které tady takto jsme neprobírali. Ale prostřednictvím České televize, oni, ten, kdo to chce tady vykládat, on má názor, on nás tady použije, aby šířil dezinformaci. My jsme to tady ale takhle neříkali, ta atmosféra byla úplně jiná. Ale ten člověk, někdo, kdo to zpracuje, prostřednictvím naší pusiny a našich lidí tady šíří dezinformaci. (Ukazuje na kameramana na galerii.) No, já jsem zvědavý, jestli ten redaktor, co tam je, jestli opravdu do té televize dá ten můj názor, co jsem mu řekl. Osobně myslím, že nedá. Ten pan kameraman, co mě tam točí teď, dejte to někde a řekněte, že Česká televize je vyloženě dezinformační kanál, který šíří dezinformace prostřednictvím nás, ale vyjadřuje vlastní názory! Nereflektují to, co je tady! Děkuji za to, že jste mě vyslechli.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a nyní s přednostním paní poslankyně, paní místopředsedkyně Dostálová.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za slovo, dobré ještě dopoledne, vážené kolegyně a kolegové. No, nezačnu moc pozitivně. Četla jsem článek v Hospodářských novinách. Česká republika, propadák roku. Tak to úplně samozřejmě není líbivý nadpis pro Českou republiku. Vyplývá to z Global Retirement Indexu, který vytváří žebříček zemí, kde je nejlepší jít do důchodu. Hodnotí se dostupnost zdravotní péče, kvalita ovzduší a vody, environmentální prostředí, výše daní a finanční zabezpečení. No a Česká republika se bohužel propadla v tolika kategoriích, že byla označena jako propadák roku. Tak jsem si říkala dobře, no tak samozřejmě daňový balíček určitě sehrál v tomto nějakou roli. O to méně dobře mě pak zase překvapil další index, tentokrát databáze Numbeo, já nevím, jestli ji sledujete, ale tím, že já se zabývám opravdu problematikou bydlení velmi intenzivně, tak tato databáze porovnává všechny země světa v oblasti nákladů na bydlení. A tady musím říci, že Česká republika je třetí nejhorší v Evropě. Náklady na bydlení už se dostaly přes tu pomyslnou částku 7 000 korun měsíčně. No a aby toho výtahu z tisku nebylo málo, tak mě samozřejmě v podstatě nepřekvapilo, ale musím říci, že to nebylo milé čtení, když se do vlády pustila i Rozpočtová rada ústy pana Hampla, která nazvala ten článek Jak vláda čaruje s rozpočtem a schovává výdaje. Tak taky dobrý nadpis.
Možná že by si opravdu vládní pětikoalice měla některé tyto články přečíst, protože neustále napadáte nás, že my útočíme, ale už to tady řeklo mnoho mých předřečníků, že mnozí ekonomové skutečně upozorňují, včetně České národní banky, koneckonců i samo Ministerstvo financí ve své důvodové zprávě přiznává propad HDP a tak dále, a tak dále. Takže nejsou to jenom naše poznatky, které s tímto máme, ale skutečně na to reagují už i světové žebříčky a myslím si, že to není nijak lichotivé pro Českou republiku. Nebudu tady zmiňovat ty žebříčky, že jsme se propadli i v bezpečnosti ze šestého na nějaké dvanácté místo. Se stavebním řízením jsme na tom pořád skoro nejhůř na světě, prostě na 157. místě, a tak dále. Takže možná by skutečně stálo za to konečně i pro tu Českou republiku udělat něco, abychom se v těchto žebříčcích posunuli dále.
Co se týká těch nákladů domácností, tady je potřeba se na to skutečně podívat prostě tou mírou toho, že nám klesá reálná mzda a že skutečně ty náklady zatěžují domácnosti enormně. Jsou to náklady spojené s péčí o děti, s domácností, s bydlením. Opravdu jsem si musela vyloudit úsměv na rtu, když tady pan poslanec Michálek, vaším prostřednictvím, říká, jak zlevňujeme bydlení. No prosím vás, my všechno, co bylo v 10 % sazbě na bydlení, to znamená spojené s náklady na bydlení, teplo, voda a tak dále, zvyšujeme na 12 %, tam prostě zvyšujeme tu sazbu, ale zlevňujeme výstavbu bydlení, ale zároveň z 15 na 12 %. A tam si musíme uvědomit, že ale za těchto podmínek, když klesají reálné mzdy, hypotéky jsou nedostupné, v podstatě není za co stavět, ty domácnosti opravdu šetří, jak mohou, a nemohou si dovolit žádné tyto věci. To je úplně kontraproduktivní to takto prodávat z pozice vlády, že nějakým způsobem tyto věci řešíte. Samozřejmě náklady na bydlení postihnou celou společnost. Já jsem tady slyšela i názor, že třeba daň z nemovitosti postihne vlastnické bydlení. No to není pravda. To samozřejmě postihne i nájemní bydlení, protože cokoliv zdražíte pronajímateli, tak vám logicky promítne do toho nájmu. To znamená, ty ceny se skutečně budou zdražovat úplně všude.
A možná by stálo za to si tady ještě připomenout u té daně z nemovitosti, protože tady opět musím reagovat vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, na pana Michálka, tady se úplně ztratila ta debata o dani z nemovitosti, to, co k tomu vlastně motivovalo vládu. Protože správně tady řekla moje kolegyně Jana Mračková Vildumetzová, že to je stoprocentní daň pro obce, to znamená, obce si s ní nakládají samy. Ale vláda se do toho vložila proto, že chtěla zvednout tu daň jednou tolik, aby si nasypala do státního rozpočtu! To byl přece ten úplně původní záměr. Pak se proti tomu postavily obce, že tak to tedy ne, že to je jejich daň a že si s tím chtějí nakládat samy. Tak se tedy dohodli, že už ta navýšená daň zůstane obcím, ale stát je obere na rozpočtovém určení daní. Takže to je výsledek debaty o dani z nemovitosti. Přitom je to celé absurdní. Vůbec na tuto daň se nemuselo sahat, protože obec má dneska možnost koeficienty si ji zvednout až pětkrát. A opravdu je velmi málo měst, která dneska využívají tu maximální sazbu toho koeficientu 5. Myslím, že samozřejmě jsou to zejména velká města, kde je opravdu velká koncentrace nejenom obyvatel, ale i třeba studentů bydlících a tak dále, to znamená, ty náklady obce mají skutečně velké a tam je to otázka určitě nějaké diskuse, jak by to bylo.
Ale co bych chtěla říci, je potřeba si připomenout některé statistické údaje, protože my se tady pořád bavíme tak jako abstraktně, ale pokud si prostě nenačteme ta data z Českého statistického úřadu, kdy například dochází k meziročnímu nárůstu cen, teď posuzováno k červenci 2023, ve výši 8,8 %, přitom největší vlastně nárůst těchto cen byl v oddíle bydlení - proto tady na to neustále upozorňuju - kde dlouhodobě rostou ceny vodného, a to ne zanedbatelně. Meziročně o 16,3 %, stočného o 26,9 %, elektřiny o 23,4 %, teplo a teplá voda o 38,9 %. A přitom v kontextu všech těchto údajů, kde skutečně takto enormně vlastně rostou ty náklady na bydlení, tak přichází koalice s tím, že ještě z 10 % všechny tyto náklady zdraží o 2 %, to znamená na 12 %.
My si samozřejmě musíme uvědomit, že to není konec. My jsme si mysleli, že to je konec. Mě docela uklidnila slova pana ministra Stanjury na CNN, myslím, kde se ho na přímý dotaz moderátorky, zda se nestane, že se promítnou náklady na OZE do faktur domácnosti, on odpověděl, že se to nestane. No, neuběhl ani měsíc a máme tady na stole, že nejenom že se nám promítnou náklady za OZE do faktur, ale ještě samozřejmě se budou domácnosti podílet na té regulované části za distribuci. To znamená náklady na tu elektřinu a tak dále se skutečně ještě prohloubí a budou zatěžovat české domácnosti daleko výše. ***
