Na příkladu masové rekreační turistiky Ukrajinců z České republiky do své vlasti a zpět v letošním létě je rovněž patrné, že se do velké míry nejedná o stav uprchlictví před válkou. Proto jsme toho názoru, že by se tito lidé měli vracet zpět na Ukrajinu, na území, kde se nebojuje. Navíc stále více Ukrajinců žaluje, mnohdy bohužel úspěšně, Českou republiku u soudu, když jim dočasnou ochranu neudělí, a to z toho důvodu, že ji již získali nebo o ni požádali v jiném členském státě Evropské unie. Naší zemi z těchto důvodů dokonce hrozí sankce ze strany Evropské unie, protože česká právní úprava je údajně v rozporu s unijním právem. I zde je zcela patrné, jak jsou normy a politika Evropské unie pro Českou republiku škodlivé, tedy zejména v záležitostech migrace.

Ještě tedy zrekapituluji důležité momenty a zdůvodním svůj návrh. Za prvé tedy pomoc, ať už sociální, nebo humanitární, musí být vždy poskytována adresně, a nikoliv plošně. Plošně poskytovaná pomoc poškozuje potřebné tím, že se k nim nedostane v potřebném rozsahu, a zejména je zločinem na těch, kteří ji financují, tedy v daném případě občanech České republiky, a kteří jsou mnohdy sami ještě v daleko obtížnější situaci než ti, kteří jsou příjemci plošné pomoci. Jedná se například o české matky samoživitelky, osaměle žijící důchodce, invalidní osoby a podobně.

Skutečnost, že u občanů Ukrajiny, kteří byli na území států Evropské unie za válečné uprchlíky pouze na základě svého občanství nebo faktu, že uprchli z území Ukrajiny, bez jakéhokoliv zkoumání, zda byli válečnými událostmi ohroženi, byla obrovskou chybou a selháním této vlády. Tato chyba otevřela dveře ekonomické migraci a turistice za sociální pomocí. Měla dopad na sociální smír a bezpečnost v evropských zemích a občany stála a bude ještě stát obrovské peníze. V tomto selhání ale nelze pokračovat. Poměrně vysoké procento občanů Ukrajiny, kteří se zdržují zde, porušilo zákony Ukrajiny - buď nenastoupili do služby v ozbrojených silách, nebo se na Ukrajině dopustili korupčního jednání, aby jim bylo umožněno se tomuto nástupu vyhnout. Tato problematika je pro Ukrajinu natolik palčivá, že dokonce ukrajinský prezident přistoupil k propouštění všech velitelů odvodových středisek. Prezident Ukrajiny dokonce na začátku září vyzval státy Evropské unie k vydání osob, které se v rámci pochybného rozhodnutí na úrovni EU i jednotlivých států o plošném poskytnutí dočasné ochrany v těchto státech vyhýbají plnění svých povinností vůči Ukrajině. Ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Blažek k tomuto požadavku zveřejnil excelentní rozbor, jehož závěrem je, že takovému požadavku prezidenta Ukrajiny nelze po právní stránce vyhovět. Zde je třeba však zdůraznit stránku morální. Tito občané projevili vůči své vlasti i vůči svým spoluobčanům vůči Ukrajině neloajalitu. Co tedy můžeme od takových lidí očekávat jako Česká republika, jako hostitelský stát? No, obávám se, že neloajalitu, samozřejmě. A za těchto okolností nemůžeme připustit, aby se na úkor a účet občanů České republiky těmto osobám dostávalo další, ve většině případů nedůvodné podpory. Podpořit lze jen takové návrhy na podporu občanů Ukrajiny, kteří se v závislosti na konfliktu přesunuli do České republiky, které zohlední poskytnutí pomoci tomu kterému žadateli, zejména zda je skutečně ohrožen válečnými událostmi a zda jeho majetková situace a možnosti jeho zapojení v rámci trhu práce vůbec připouští, aby se mohl stát příjemcem sociální pomoci.

Pouze agenda registrace financovaná z rozpočtu České republiky a její náklady na rok 2024 jsou vyčísleny - a jsou zapsány tedy i v tomto lex Ukrajina dalším - v součtu na 1,1 miliardy korun. Systém veřejného zdravotního pojištění při prodloužení dočasné ochrany do března 2025 - tam jsou dopady na státní rozpočet České republiky vyčísleny zhruba ve výši 5 miliard korun za zdravotní pojistné hrazené za tyto osoby státem. To ovšem platí za předpokladu průměrného počtu 200 000 osob s dočasnou ochranou, za něž by pojistné hradil stát. S odstupem data projednání návrhu vládou a v kontrastu k současnému počtu osob, tedy k 31. 9. 2023, se jeví částka 5 miliard jako nedostatečná. Mezi měsíci září a říjnem, tedy za těch 30 dní, se počet osob s ochranou zvýšil o 30 000. Pouze náklady na zdravotní pojištění tedy mohou být další významnou zátěží pro české daňové poplatníky a český státní rozpočet.

Proto tedy podávám návrh na zamítnutí předlohy zákona a v případě, že tento návrh nebude přijat, variantně vrácení tohoto návrhu předkladateli k dopracování v rámci těch intencí, které jsem tady zmínil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Vnímám váš návrh hlasovat o zamítnutí předloženého návrhu, popřípadě vrácení. Další v pořadí vystoupí pan poslanec Lang.

Poslanec Hubert Lang: Dobré odpoledne, kolegyně, kolegové, tak po materii toho úsporného nebo daňového balíčku teď přichází na pořad lex Ukrajina VI. Trošku jsme byli překvapeni tím, že to bylo načteno, jak to bylo čteno, byť tady pan ministr zmiňoval, že ve své podstatě ke schválení na té poslední Radě vlastně došlo tak, jak došlo, a chápu, že tam jsou nějaké lhůty. Ale my jako hnutí ANO, které jsme byli úplně od počátku té situace, která vznikla po napadení Ruskou federací Ukrajiny, jsme byli velice vstřícní. Víte všichni, že jsme podpořili lex Ukrajina I, lex Ukrajina II, lex Ukrajina III, lex Ukrajina IV. U lex Ukrajina V už jsme měli trošičku takové jakoby vnitřní pnutí, nebo jak bych to řekl, jestli tedy opravdu ještě máme pokračovat v nějakém evropském řešení, nebo jestli už by nestálo za to se zamyslet a vrátit se třeba do nějakých intencí cizineckého zákona, případně azylového zákona. Říkám to i v tom kontextu, že samozřejmě někteří lidé přišli, z té Ukrajiny myslím, někteří lidé odešli a někteří lidé tady potenciálně chtějí také zůstávat, takže tam vůbec jaksi není dořešeno, co s těmi lidmi, až jednou ty lexy Ukrajina skončí, tak jestli by tedy všichni měli odejít zpátky na Ukrajinu a cestou klasických ambasád si požádat třeba o nějakou formu dlouhodobého pobytu, nebo napřed přechodného pobytu, dlouhodobého pobytu na území České republiky, a pak se sem vrátit klasicky, nebo jestli ty lhůty - už tady ti lidé někteří jsou dva roky - jim budou započteny do nějakých lhůt, potom by se převáděli třeba do dlouhodobého pobytu a z dlouhodobého pobytu by přecházeli do trvalého pobytu a z trvalého pobytu by přecházeli v nějakém zrychleném řízení třeba do občanství, protože již jsme zaregistrovali, že samozřejmě na pracovním trhu nám chybí lidi a Ukrajinci jsou nám pořád bližší než třeba nějací příchozí z Afriky, a kdyby všichni tito lidé odešli dneska zpět, tak nám zkolabují nějaké součásti průmyslu a podobně. Takže to jsou otázky, které teprve budou nastoleny, musí o nich proběhnout tady diskuse.

Samozřejmě zase jako velcí přátelé Ukrajiny - asi není úplně normální, když z té Ukrajiny odešli mladí lidé, odešla tam inteligence, odešla střední třída, protože třeba na bezpečnostním výboru posledním jsme se dozvěděli takovou genezi toho vývoje. Možná bude dobré to zmínit i tady a myslím si, že to zapadá do lex Ukrajiny VI, takže nejsem úplně od věci, když už to dnešní odpoledne tady strávíme a budeme se o tom bavit. Když vypukl ten válečný konflikt, někteří lidé odešli z těch bojově zasažených zón, ale říkali nám na bezpečnostních výboru, že střední třída na Ukrajině ve své podstatě zůstala a čekala, jak se situace vyvine, jestli ten konflikt bude rychle odražen, ta Ruská federace, nebo jestli ten konflikt zamrzne - nebo prostě mohlo to dopadnout taky tak, že by třeba Putin teoreticky mohl obsadit Kyjev, svrhnout vládu, nastavit tam nějaký pro něj příznivější režim. Střední třída na Ukrajině vyčkávala. Odešli takoví šíbři, ti odešli první, odešly samozřejmě matky, ženy z těch zasažených oblastí, a střední třída vyčkávala. Když se ten konflikt přehoupl přes první rok, začala odcházet střední třída, která tam nezačala vidět nějakou perspektivu na Ukrajině. Spousta těch lidí odešla i k nám. My jsme je přijali, což je v pořádku, a vždycky jsme podpořili současnou vládu v tom, že je třeba pomáhat lidem, kteří utíkají z nějakých oblastí bojů. A ta střední třída se nějak nechce vracet na Ukrajinu, že jo, vrátit se do země, která je rozvrácená, nebo pořád tam ještě běží válka, do země, kde opravdu úroveň i před válkou byla výrazně nižší než u nás. Vidí tady, jaké máme zdravotní zabezpečení, jaké máme školství, jaký máme sociální systém, takže ti lidé tady často chtějí zůstávat. ***