(10.20 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)

Opakuji, na základě skutečností, které jsou objektivně známy od počátku měsíce října, je potřeba s ohledem na zásadu věrnosti plánovaných příjmů státního rozpočtu tyto příjmy snížit, a to v rozsahu 7,5 až 15 miliard korun. Je v nemyslitelném rozporu se zásadou věrnosti plánovaných parametrů státního rozpočtu, aby tento výpadek příjmů byl Ministerstvem financí opomenut, a je to nejen v rozporu se zásadou věrnosti, ale je to zároveň v rozporu s objektivní realitou a také v rozporu se zájmem řádného hospodáře, neboť umělým nafouknutím příjmů nezbohatneme, nýbrž se pouze vystavujeme rizikům vyšších dodatečných nákladů, snižujeme předvídatelnost hospodaření a také transparentnost státního rozpočtu.

Já se v této souvislosti musím pozastavit také nad mimořádně svolaným jednáním výboru pro rozpočtové prognózy, který se uskutečnil na žádost ministra financí 9. října letošního roku. Tento výbor totiž neobdržel od Ministerstva financí vedeného Zbyňkem Stanjurou - navzdory skutečnosti, že již nejméně týden byl tento gigantický negativní impulz pro příjmovou stranu rozpočtu znám - odpovídající podklady. Jinými slovy, ministr financí si nechal od výboru pro rozpočtové predikce posvětit predikci příjmů, která záměrně opomíjela naplánované škrty, které příjmy státního rozpočtu více než významně sníží. Zkrátka a dobře predikce fiskálních příjmů, ze které výbor vycházel, zamlčela skutečnosti, které svým významem daleko přesahují tolik diskutované dopady daňového balíčku. Nedovedu si představit žádný silnější důvod, proč by Ministerstvo financí nemělo svou predikci příjmů zaktuálnit a zrealističtit, než když připraví nákladový balíček číslo 2, který 1,5násobně převyšuje daňový balíček číslo 1. K aktualizaci a zreálnění predikce příjmů však nedošlo, a to by mělo být neodkladně napraveno.

Tolik první zásadní připomínka k příjmové stránce rozpočtu, ze které jasně vyplývá, že příjmy jsou nadhodnoceny nejméně o 7,5 miliardy korun, stejně jako z ní vyplývá to, že ministr financí operuje závěrem jednání výboru, kterému ovšem z nepochopitelných důvodů nepředložil ucelené a kompletní údaje o vládních záměrech v oblasti energetické politiky.

Druhá zásadní připomínka se týká dodatečných 19 miliard na straně příjmů, které se v rozpočtu objevily mezi předložením návrhu do vlády na konci srpna a jeho schválením na konci září. Ty se podle informací sdělených ministrem financí na jednání rozpočtového výboru skládají z 11,8 miliard korun dodatečných dividendových příjmů z majetkových účastí státu a dále z 6 miliard korun příjmů na daních z příjmů a sociálních odvodech 40 000 pracovníků z třetích zemí a Ukrajiny, kteří nově vstoupí na český pracovní trh.

Nejprve k příjmům z dividend. Ty měly původně přestavovat 20 miliard korun, nově tedy ovšem o více než jednu třetinu víc, tedy 31,8 miliard korun. To je mimořádně zajímavá skutečnost, neboť si jako bývalá ministryně financí při nejlepší vůli nevybavuji, že by v jiných letech v průběhu měsíce září docházelo v plánování majetkové a dividendové politiky státu k tak zásadním turbulencím, které by vedly byť k desetinové, natož třetinové korekci plánovaných příjmů. Samozřejmě nezpochybňuji, že stát nikdy nedisponuje přesným odhadem, s jakými dividendami může v následujícím roce počítat, mám však zcela zásadní pochybnost o tom, že se jeho predikce mohou neplánovaně změnit bez zásadních fundamentálních impulzů z měsíce na měsíc, a tím spíše v měsíci, kdy by se to ministru financí mimořádně hodilo. Legitimní otázka tedy zní, jaké skutečnosti Ministerstvo financí ve své majetkové politice neznalo na konci měsíce srpna, ale poznalo je až v průběhu září, které vedly ke zvýšení predikce dividendových příjmů o více než jednu třetinu? U kterých společností se tak stalo, na základě čeho a proč tyto informace neexistovaly na konci prázdnin? Zvýšila se v průběhu září předpokládaná poptávka po budějovickém pivu, plánované množství pokácených stromů v Lesech České republiky, nebo se snad plánují vyšší marže za prodanou energii v ČEZu?

Významné otazníky ale spočívají také ve změně predikce vybraných pojistných a daní v údajném důsledku zařazení dodatečných pracovníků na český pracovní trh. Zde, jak uvádíte, došlo ke změně vzhledem k vládnímu schválení materiálu s názvem, cituji, Návrh na další posílení pracovní migrace do České republiky. Dovolím si nicméně poznamenat, že k jeho schválení došlo dne 18. října, tedy minulý týden. Usnesení vlády, které ministerstvům tento materiál uložilo zpracovat, je přitom už z 28. června 2023. Je proto více než legitimní otázkou, z jakého důvodu dopady tohoto jasně definovaného záměru z června nebyly promítnuty již v návrhu z konce srpna, ale až v návrhu z konce září? Co se tak významného změnilo, když k faktickému schválení materiálu došlo až v průběhu října? Ergo kladívko, na příjmové straně hovoříme o 19 miliardách korun sporných příjmů z dividend a daní a nejméně o 7,5 miliardách korun nezahrnutých příjmů z důvodu opomenutí odvodového balíčku číslo 2. V součtu tak jen na příjmové straně hovoříme o 26,5 miliardách korun příjmů, se kterými návrh rozpočtu počítá, ale jejich oprávněnost je nevídaně sporná - 26,5 miliardy příjmů, které by měly být předmětem dnešní podrobné diskuse.

A nyní přejdu ke straně výdajů. Za naprosto zásadní problém, a to především z hlediska transparentnosti veřejných rozpočtů, považuji dlouhodobě, stejně jako Národní rozpočtová rada, přesouvání deficitu do mimorozpočtových fondů. V letošním roce si tak Ministerstvo financí vylepší bilanci státního rozpočtu nejméně o 25 miliard korun, v roce příštím má jít o 18 miliard korun - 18 miliard korun, které si Ministerstvo financí půjčí od EIB a prostřednictvím úvěrové smlouvy se Státním fondem dopravní infrastruktury je bude následně půjčovat kapitole Ministerstva dopravy na dopravní infrastrukturu. Díky tomuto schématu se tato částka nepromítne do deficitu státního rozpočtu, nicméně dluh České republiky se samozřejmě zvýší.

Mé silné pochybnosti o tom, zda úvěrové podmínky od EIB jsou dlouhodobě lepší než úvěrové podmínky, které by stát získal na finančních trzích, jsou veřejně známé. Jako ministryně financí jsem se touto otázkou totiž opakovaně zabývala a příslušné sekce Ministerstva financí mě vždy ujistily o tom, že nejvýhodnějším způsobem financování je standardní dluhová obsluha státu prostřednictvím dluhopisů, respektive běžné dluhové služby. A nemyslím si, že kromě naléhavé potřeby této vlády ponížit deklarovaný deficit došlo k nějakým výrazným fundamentálním změnám, které by měly dlouhodobější charakter, tím spíše charakter 18 let, což je doba splatnosti půjčky od EIB. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP