(20.00 hodin)
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych okomentoval kapitolu Ministerstva školství, a dovolte mi, abych začal přece jenom v obecnější rovině, protože budeme mít nepochybně na školském výboru a při druhém čtení příležitost k mnohem detailnější analýze toho rozpočtu a legislativních rámců, které ho regulují.
Je třeba říci, že rozpočet Ministerstva školství je složen ze dvou rozměrově velmi odlišných částí, rozpočtu regionálního školství a vysokého školství, a ty dvě části se chovají z hlediska regulace diametrálně odlišně, úplně protichůdně. Zatímco rozpočet vysokého školství je řízen výkonově podle měřitelných indikátorů, nikoliv nákladově, tedy vysoké školy dostávají finanční prostředky podle svého výkonu, nikoliv podle nějakých platových tabulek a počtu úvazků, v regionálním školství je rozpočet konstruován zcela opačně. Tam stát v důsledku regulací v zákoně nebo podzákonných normách vlastně řídí náklady škol pomocí velmi detailního výpočtu maximálního počtu financovaných úvazkových hodin nebo pomocí jiných normativů. To také vytváří určité napětí mezi tím, že některé části toho školského rozpočtu jsou de facto mandatorní výdaje, některé kvazimandatorní výdaje, a kupodivu například celý rozpočet vysokých škol je zcela volný a není vlastně pokryt žádnou legislativou, která by detailněji stanovovala podmínky toho financování.
Rozpočet v rezortu školství prošel v uplynulých deseti letech zcela markantním vývojem směrem nahoru. Respektuji to, že vlastně vrcholu to financování dosáhlo v roce 2021. Bylo to v roce, kdy také dosáhl rekordní výše schodek státního rozpočtu a byl to rok, kdy došlo k významné redukci daňových výnosů z daně z příjmu fyzických osob, což vytváří nějaký rámec pro další financování školství zejména v těch chvílích, kdy ekonomický cyklus dospěje do fáze stagnace.
Já sám jsem jako rektor druhé největší vysoké školy prožíval minulou ekonomickou krizi po roce 2009 a její následky, které kupodivu vrcholily až v roce 2016, kdy ještě stále nominálně klesal rozpočet vysokých škol, přestože ekonomika rostla, ale veřejné finance se zotavovaly z toho šoku poměrně dlouho, a v letošním roce sestavujeme rozpočet ve stavu ekonomické stagnace, což při politické shodě o tom, že daně z příjmu fyzických osob nemají výrazně narůstat, vlastně vytváří rámec, se kterým se školství musí vyrovnávat.
Myslím si, že existuje široká politická shoda o tom, že je správné zvyšovat platy učitelů, abychom zvyšovali atraktivitu té profese, abychom dosáhli toho, že učitelství bude první volbou uchazečů o vysokoškolské studium, abychom zajistili také to, že budou absolventi toho studia nastupovat do našich škol. O tom myslím nevedeme politický spor. Zajímavé je ale, že v posledních pěti letech kromě úsilí o zvyšování platů učitelů probíhala opravdu výrazná personální expanze rezortu školství, a myslím si, že se to dělo do značné míry ve stínu pozornosti širší veřejnosti a možná i politické scény. Mezi lety 2018 a 2023, když se díváme na první pololetí, přibylo v našem systému 40 000 nových úvazků, nových pozic, které nese veřejná ruka, 40 000, z toho 5 000 pozic nepedagogických a ten zbytek připadá na pedagogické pozice. Ten nárůst byl zhruba takový, že 4 000 nových učitelských pozic narůstaly ročně a 3 000 pozic ostatních pedagogických pracovníků, primárně asistentů pedagoga. Zčásti je to důsledkem nastavení mechanismu financování, který byl zaveden - nebo vlastně připravován - za předminulé vlády a zaveden od školního roku 2019/2020, který řešil celou řadu neduhů předchozího systému financování.
Na druhé straně tak jako každý systém financování po nějaké zkušenosti přináší i tento systém určité problémy, a to je ten víceméně neřízený, protože Ministerstvo školství neřídí personalistiku škol, nárůst nových úvazků. My současně sledujeme dva cíle, které se ne úplně snadno v době ekonomické stagnace usmiřují, to je potřeba zvyšovat platy učitelů, ale zároveň vznikají nové a nové úvazky, pro které, jak všichni vědí, v České republice nemáme dostatek kvalifikovaných učitelů a v řadě škol prostě neučí aprobovaní lidé. Tenhle - podle mého soudu nezamýšlený v této míře - důsledek nastavení systému samozřejmě je možné zvládnout v době ekonomického růstu anebo v době, kdy se shodneme na tom, že je možné zvyšovat veřejné zadlužení. Pokud usilujeme o stabilizaci veřejných financí a nechceme výrazně zvyšovat daňovou zátěž, pak samozřejmě ten personální nárůst vytváří napětí, které není v tuhle chvíli úplně řiditelné standardními nástroji jako v jiných rezortech, kde by nepochybně ministr mohl vyhlásit moratorium na navyšování úvazků
Takže abych se dostal k těm otázkám, které položili předchozí dva řečníci. Každý projednávaný návrh rozpočtu ve všech svých fázích musí vycházet z platné legislativy, ať už zákonné, nebo podzákonné. V tuto chvíli je vlastně pokryto v návrhu rozpočtu jednak zákonné navýšení alokované částky na platy učitelů a je tam pokryt nárůst nových úvazků tak, jak může být odhadováno na základě současné znalosti. To se dělo v každém roce. Ty nové pozice, těch 7 500 pozic, které se tam meziročně objevují, je zatím rozpočtem pokryto, ale je to na úkor nepedagogické práce, kdy zatím v návrhu rozpočtu figuruje přepočteno 17 000 úvazků, které by musely být škrtnuty.
My jsme rozhodnuti připravit návrh podzákonných norem vládního nařízení a vyhlášky, které budou zpomalovat, říkám zpomalovat, ten personální nárůst, protože ho nejde zastavit v jednom okamžiku. Lze ho pouze zpomalit a během nějaké doby, dvou let, stabilizovat na nějaké úrovni, která je z hlediska kvality výuky v našich školách dostatečná. Podle všech mezinárodních srovnání, vzhledem k populaci dětí, která prochází našimi školami, není nutné dále navyšovat počet nových pedagogických úvazků v regionálním školství. Nástroj, který k tomu máme, je poměrně robustní, je to to vládní nařízení, které stanovuje ty tak zvané PHmaxy, maximální počty financovaných hodin, a my jsme připraveni upravit tuto normu tak, aby v příštím roce už došlo ke zpomalení toho nárůstu. To povede k výrazné redukci počtu nefinancovaných míst nepedagogů společně s dalšími opatřeními.
Rád podrobně o tom budu debatovat na školském výboru, ale kromě částek, které teď v rozpočtu jsou, existuje vládní shoda o tom, že když jsme se rozhodli nečerpat půjčku od Evropské unie v rámci Národního plánu obnovy, budou - pokud nedojde ke komplikacím v čerpání evropských prostředků, které zatím není důvod očekávat - k navýšení kapitoly Ministerstva školství v příštím roce celkem o 4 miliardy, z nichž předpokládám, že 2 využijeme na podporu škol při změně podzákonné legislativy tak, abychom dostáli všem závazkům a nezpůsobili náhlý výkyv v tom systému, a také například 1 miliardou podpoříme přizpůsobení vysokých škol ve změnách rozpočtového mechanismu, který v tuto chvíli diskutujeme s reprezentací.
Já jsem jenom dnes jednal čtyři hodiny s předsednictvem České konference rektorů o těchto tématech. Jsme připraveni provést určitá naladění mechanismu financování vysokých škol tak, aby byly školy více motivovány k určité míře soudržnosti ve své mzdové politice, která je zcela jejich autonomní sférou rozhodování, ale zároveň se ukazuje, že rozdíly uvnitř univerzit přesahují únosnou míru a na reformy v téhle oblasti personální práce univerzit jsme připraveni 1 miliardu vyčlenit. Detailně budu rád debatovat tahle nastavení na fóru, které myslím k tomu bude vhodnější. ***
