Za prvé to, co se nám podařilo dosáhnout. My jako Piráti máme ve vládě na starosti zahraničí, digitalizaci a legislativu. Když začnu tou zahraniční politikou, o které jsem začal mluvit ve svém projevu, tak jsme nastupovali za situace, kdy řada lidí z dnešní opozice zpochybňovala kompetence Honzy Lipavského, dělali si z něho legraci, že má pouhý bakalářský titul. Dokonce Miloš Zeman proti němu vystupoval, že není dostatečně proizraelský. Já si myslím, že práce Honzy Lipavského za ty dva roky na Ministerstvu zahraničí ukázala, že se zcela výborně orientuje, že dělá to, co je v daný okamžik správné, že drží s našimi spojenci, že reprezentuje Českou republiku. A já, když Honzu Lipavského sleduji, a byl jsem na začátku - na začátku mi to skutečně bylo líto, jakým čelil obrovským osobním útokům - tak teď, když to sleduji v televizi nebo tady ve Sněmovně, tak jsem hrdý na to, jakým způsobem nás reprezentuje v zahraniční politice. Konečně jsme se dostali zpátky na mapu světa, konečně jsme získali vliv i v OSN, dostali jsme se do Rady OSN pro lidská práva, výborně zvládl Ukrajinu i Izrael. Myslím si, že to bylo opravdu vůči němu nečestné, jakým způsobem ho očerňovali ohledně Izraele, a je naprosto šílené, že v tom pan Babiš teď pokračuje.

Zahraniční politika, která se tady provozovala, která byla postavena na totalitních státech, na spojenectví s autoritářskými státy, s Ruskem, s Putinem, s Čínou, která tady provozovala veleúspěšný projekt na vybudování údajných investic, které se nikdy nedostavily, jenom tady koupili fotbalový klub, jinak ty investice tady nejsou, pár baráků koupili, tak to se skutečně neosvědčilo. Samozřejmě jezdilo se do Ruska na vodku, zachlastat, aby byl plyn, ale celkově se tím udržovalo jenom naprosto nevhodné spojenectví, které pro Českou republiku nebylo výhodné a které nás dostalo do druhé ligy v rámci Evropy. To se teď změnilo a jsem za to rád.

Druhá věc, kterou máme jako Piráti na starosti ve vládě, tak je digitalizace. Já jsem byl v Estonsku se podívat, jakým způsobem tam pracují s digitalizací, a i tam v okamžiku, kdy se rozhodli, že do toho šlápnou, tak to trvalo mnoho let, než začala digitalizace fungovat. Trvalo to čtyři roky, než nastartovali klíčový projekt, který propojuje jednotlivé registry mezi sebou. Takže vyčítat, vyčítat někomu, že za dva roky nejsou, že nemáme funkční digitalizaci ve všech oblastech, to skutečně neodpovídá realitě toho, jak to dělají vyspělé státy před námi.

Věc, kterou jsme udělali, že jsme zřídili Digitalizační agenturu, byl naprosto správný krok. Udělali to tak i v Estonsku. Když se podíváte na počty lidí, Digitální agentura má rozpočet asi 200 milionů korun, běžná instituce v Estonsku, jak ta ústřední, tak ty rezortní, mají nějakých 200 zaměstnanců. Já třeba jsem se tam byl podívat i na té agentuře, která má na starosti digitalizaci justice, tak jenom ta agentura, která má na starosti rejstříky v justici a k tomu územní registry, ve kterých jsou nemovitosti, tak jenom tato instituce má skutečně 200 pracovníků, což je stejně, jako je víceméně ta navrhovaná Digitalizační agentura. To jenom abychom si srovnali počty.

A toto je správný směr. Není to směr, že vznikne jedna Digitalizační agentura, která bude řídit všechno. To je nesmysl. I v Estonsku mají zachovaný rezortní princip, že vytváří jednotlivé agentury v jednotlivých oblastech. Takže jdeme úplně stejnou cestou, jako šli v Estonsku, oni to mají prošlapané a toto je věc, kterou nám tam doporučovali. Takže myslím si, že tady kritika není namístě. Jestli je něco motivem kritiky, tak si myslím, že to je možná špatné svědomí, kdy skutečně tady za minulé vlády to měl na starosti pan Dzurilla, který se opravdu velmi snažil, měl na to v kapitole asi 20 milionů korun na digitalizaci v celé České republice, a my jsme tady poslouchali "to vyřídí Vlado Dzurilla", přitom neměl vůbec podmínky pro to, aby mohl digitalizaci efektivně řídit.

Takže v této oblasti jdeme správným směrem. To první ovoce se dostaví velmi záhy, už teď v lednu budeme spouštět eDoklady a každý bude mít službu, kterou bude moci využít. Ale samozřejmě infrastrukturní část, která je daleko náročnější, ta nás ještě čeká a je to běh na dlouhou trať. A opravdu podívejme se na data, jak to postupovalo v Estonsku. Nesnažme se vymýšlet a tlačit za každou cenu, aby se zrychlovaly věci, které se musí udělat jednou a pořádně.

Třetí věc, kterou máme ve vládě na starosti, je legislativa. Tam pracuje náš kolega Michal Šalomoun, který má také celou řadu úspěchů za sebou. Podařilo se mu zrušit vstupní lékařské prohlídky tam, kde nejsou potřeba, čímž ušetří zaměstnavatelům v součtu stovky milionů korun ročně. Za druhé, podařilo se mu zrušit potravinářské průkazy, čímž ušetří lidem a firmám 200 až 500 korun na osobu. Podařila se mu i taková drobná věc, ale je to podpora drobné podnikavosti, podařilo se mu, že je možnost vyrábět a jednoduše prodávat domácí marmelády a cukroví, což umožňuje lidem si přivydělat. Takže to jsou ty drobné byrokratické zádrhele, kterým musí člověk v České republice čelit, a postupně je odbouráváme. Zase nepředstavujme si, že se to všechno změní za jeden den nebo za jeden rok, ale ten trend, který tam nastal, že se konečně byrokracie odbourává místo toho, aby se přidávala nová, tak je podle mě nezpochybnitelný.

Samozřejmě pracujeme i mimo vládu i tady v Poslanecké sněmovně. Podařilo se nám schválit pět protikorupčních zákonů, kterým se věnuji já, věci, které jsme nezvládli za minulého volebního období. Něco málo jsme zvládli, podařilo se nám v minulém volebním období například schválit zákon o transparentních nominacích do veřejných podniků. To je pravda a je dobré to ocenit, ale nepodařilo se nám v minulém volebním období schválit třeba zákon o oznamovatelích, u kterého i pan předseda Babiš uváděl, že to je klíčový zákon, který potřebujeme schválit.

Taky se nám nepodařilo vůbec dostat do Sněmovny zákon o státních zástupcích, protože se vláda zasekla na tom, jestli tam budou mít většinu, kdo bude mít většinu v té výběrové komisi. A tady všude už jsme dneska dál, než byla předchozí vláda. Zákon oznamovatelích je schválený, neříkám, že v dokonalé podobě, myslím si, že v přijatelné podobě, už může fungovat. A státní zástupce tady máme v Poslanecké sněmovně, čeká nás druhé čtení. Takže i v protikorupčních zákonech - pět protikorupčních zákonů, které už jsme schválili - jsme udělali velký pokrok a dodržujeme i to, co doporučují protikorupční organizace, jako je GRECO, co nám doporučuje Evropská unie.

Samozřejmě je tam řada dalších věcí, na kterých pracujeme v oblasti spravedlnosti. Jednak dekriminalizace, protože máme asi druhý, třetí největší počet vězňů, a to jsem rád, že tady se daří najít nějaké spojení s opozicí, která taky podporuje, aby nadměrná represe nebyla uplatňována, protože to skutečně patří spíše k autoritářským režimům. A je předložen zásadní návrh, který zjednodušuje vstup do insolvencí, zkracuje pro člověka, který je v bankrotu, dobu, po kterou musí plnit podmínky, na tři roky. To si myslím, že je taky zásadní úspěch této vlády, který pomůže občanům, kteří jsou zatíženi touto nepříznivou situací.

Samozřejmě se podařilo předložit zvýšení rodičovského příspěvku, opět neříkám, že to je v ideální podobě, ale podařilo se to, je to tady v Poslanecké sněmovně, 50 000 maminkám s dětmi nebo těm, kteří pobírají rodičovský příspěvek, můžou to být i tatínkové, tak to se podařilo prosadit, v rámci balíčku jsme to dojednali a připravili jsme i velké zjednodušení formulářů, jako jsou třeba příspěvky na bydlení. Takže tam je odpracována spousta věcí, zejména děkuji kolegyni Olze Richterové, prostřednictvím pana předsedajícího.

Důležitá věc, která se podařila vládě jako celku - zejména tedy ministrovi financí, který v tom byl urputný - snížit a tlačit na vládu jako celek, aby snížila deficit ze 420 miliard korun, které jsme převzali po paní Schillerové během covidu, na 250 miliard korun, výhled na příští rok. To je přece jenom rozdíl, 170 miliard korun, 17 000 korun na každou osobu. A když si to vezmeme, co by to znamenalo, že bychom si těch 17 000 na každého občana půjčili zase na jeden rok, abychom s tímhle vyžili, tak to znamená, že bychom to museli splatit i s úroky, a ty úroky by dělaly v tom součtu 8 500 korun. To znamená, vrátili bychom o 50 % víc, než kolik jsme si půjčili, a plus bychom samozřejmě museli vracet nebo přefinancovat i to, na co jsme vydali ty dluhopisy. Takže to výrazně pomalejší tempo zadlužování si myslím, že každý vidí. A to je věc, která se prostě nedá okecat, ta je vidět na číslech, ta čísla jsou každému zřejmá a může si je ověřit. A tam jsme dostali financování státu do pořádku. ***