Tím dalším navrhovaným opatřením, které bude technického rázu, a také jsem o něm mluvil na bezpečnostním výboru, je to, že nouzové ubytování by mělo být udělováno z jednoho místa v republice centralizovaně podle kapacit jednotlivých krajů, a pokud člověk odmítne příkladově nouzové ubytování v Karlovarském kraji, kde mu bude nabízeno, bude si vybírat jiný kraj, tak ztrácí nárok na to nouzové ubytování. Musí přijmout nouzové ubytování tam, kde je mu nabízeno. To je zpřísnění těch pravidel jako takových.

Já bych chtěl poděkovat za konstruktivní vystoupení dvěma prvním kolegům, kteří především prezentovali svůj pozměňovací návrh, ke kterému finálně dáváme pozitivní stanovisko, a tady bych řekl, že se tu a tam lišíme v akcentech, ale celkově si myslím, že je shoda nad tím, že je potřeba podpořit lex Ukrajina VI pro to, abychom tady měli implementovaný rámec pomoci lidem, kteří sem před válkou z Ukrajiny uprchli.

Zároveň souhlasím i s tím, co říkal pan kolega Lang, že je potřeba společně připravovat systém fungování celého systému po roce 2025. Koneckonců bude to systém, který přebere i další vláda, která v České republice nastoupí, a je potřeba mít takový trvalý systém, který neprojde nějakou rychlou, překotnou, okamžitou změnou, bude dávat stabilitu. Myslím si, že právě spolupráce s odborem azylové a migrační politiky, s paní ředitelkou Novotnou, dává jistotu nějaké kontinuity, dává jistotu odborného přístupu. A jak už jsem na bezpečnostním výboru slíbil, budeme mít rok na to, tento návrh projednat, společně připravit a doufám, že pro něj bude podobný konsenzus jako tady. Vyžaduje to ovšem ještě jednu podmínku, kde také vytváříme řekněme ten legitimní tlak, a to je na evropskou úroveň. Pokud nebude jednotné evropské řešení v této věci, může to vést k vytvoření sekundárních migračních toků po skončení dočasné ochrany v březnu 2025. Pokud nějaký stát vytvoří pravidla příliš měkká, druhý tvrdší, může to vést k tomu, co nechceme, aby ti lidé, kteří se rozhodnou legálně na území Evropské unie zůstat, se přesouvali z jednoho státu do druhého. Proto i evropský rámec je pro tuto věc velmi důležitý. Ano a my lex Ukrajina VII musíme v zájmu toho, aby situace v České republice fungovala, připravit pokud možno konsenzuálně. Tady můžeme se neshodnout v detailech, ale v zásadě si myslím, že jdeme stejným směrem.

To, co tady předvedl pan kolega Koten, prostřednictvím pana předsedajícího, je trochu jiná káva. Za prvé nerespektuje to, že existuje nějaká Evropská unie a že je tady celoevropské řešení, které prostě platí, ono je implementováno, a my se neshodneme v tom - ano, a to je ten základ - pan kolega Koten si myslí, že nemáme být v Evropské unii, ale dokud v ní jsme - já si myslím, že tam být samozřejmě máme - tak musíme respektovat to, že dočasná ochrana jako instrument je právě založen na plošnosti, a je založen správně na plošnosti, abychom se vyhnuli tomu, že ti lidé, kteří sem přijdou, budou konzumovat český sociální systém. Proto je tady paralelní systém vytvořený právě jako pomoc pro lidi, kteří přišli z válkou postižené Ukrajiny na území Evropské unie. A mně fakt přijde nechutné - omlouvám se za to - rozlišovat, jestli na nějakou část Ukrajiny těch bomb spadlo více, na nějakou méně. Prostě Ukrajina je napadeným státem, je státem, který trpí ruskou agresí. Trpí ruskou agresí poměrně dlouho a já si opravdu nevezmu na triko, že budu tím soudcem, který řekne: Tahle část Ukrajiny je bezpečná, tahle je nebezpečná. To se nám to mluví, když na nás bomby nepadají! A ono je hezké si říci: na Prahu bomb padá hodně, tak to je ta postižená oblast, a tamhle na Frýdek-Místek spadne jenom tu a tam nějaká bomba. Tak tam už bychom určitě všichni chtěli bydlet. Stále je to přece země, která je ve válce, tak je to evidentní. Já nevím, jak si to tady z pohodlíčka českého Parlamentu od toho řečnického pultíčku můžeme dovolit zpochybňovat, ty lidi někam na Ukrajinu zpátky pošleme a některé tady necháme, kteří si to z našeho úhlu pohodlí zaslouží. Já jsem pyšný na Českou republiku, na obyvatele České republiky, na tenhle Parlament, na krajskou samosprávu, na obecní samosprávu, že jsme ukázali, jakým účinným způsobem Česká republika umí lidem postiženým válečným konfliktem pomoci. A to, co tady předvedl pan kolega Koten, je podle mě jenom ukázka takového maloměšťáctví, té české povahy; tak je vyžeňme tam, kde jim těch bomb padá míň, protože my se tady přece o ně nebudeme starat. Fakt šílený. (Potlesk v pravé části jednacího sálu.)

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane ministře. A vzhledem k tomu - ještě zde vidím (Poslankyně Mračková Vildumetzová žádá z místa o slovo.) -

- s faktickou, ano? (Poslankyně Mračková Vildumetzová mimo mikrofon: Ne.)

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych ještě také ráda vystoupila k návrhu tohoto zákona, k lex Ukrajině VI. Musím tedy říct, že pan ministr vnitra Vít Rakušan byl na bezpečnostním výboru, odpovídal nám na naše otázky, podpořil pozměňovací návrh mého kolegy pana Langa a pana Maška. My jsme jasně řekli, že hnutí ANO podpoří tento sněmovní tisk, ale přesto, protože tady v tuhle chvíli je jak pan ministr vnitra, tak ministr práce a sociálních věcí, tady musím otevřít jednu důležitou otázku, kterou jsme na bezpečnostním výboru řešili, a to je, že nikdo dneska adaptační a integrační proces ukrajinských uprchlíků neřídí. Pan ministr vnitra byl šéfem té strategické skupiny a samozřejmě vzdal se toho, nebo já bych to nazvala, že se toho zbavil, protože viděl, že mu to v uvozovkách nepřináší asi žádné body, a přeneslo se to na zmocněnkyni pro lidská práva, na paní Laurenčíkovou, která je zároveň i náměstkyni pana ministra Dvořáka s tím, že dneska prakticky ten integrační a adaptační proces nemá žádného kapitána. Neřeší se to na vládě, nikdo tam nepřináší žádné zprávy a z území se dozvídáme, že je řada problémů v rámci adaptačního integračního procesu. Pan ministr vnitra na bezpečnostním výboru reagoval, že dneska už více těch věcí spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tak ano, pokud spadá, tak si to nějakým způsobem vyříkejte a ať to konečně nějaký ministr začne řešit, ale nějaký ministr. Máte jich hodně, máte jich nejvíc, nevejdete se ani do lavic, tak prosím vás, nemohl by si to konečně nějaký ministr pod svá křídla vzít? Nebo vy vlastně říkáte, že chcete to řešit, ale nikdo to nechce řešit jako ministr a musíte to dávat tady zmocněnkyni, která vede nějakou strategickou skupinu. Ani jeden z ministrů - tam chodí samozřejmě vaši zástupci - ale přece ministr je ministr, který vystupuje na vládě, a myslím si, že tohle je téma, že jestli tady dneska máme na dočasnou ochranu 370 000 cca ukrajinských uprchlíků, tak ten integrační a adaptační proces podle mého názoru se nám nedaří. Mnoho lékařů, mnoho lidí nám už uteklo třeba i do jiných států, kde my jsme mohli jejich pracovní potenciál, jejich odbornost prostě využít, a to, že pořád ta data nemáme, a pan ministr vnitra si na Facebooku točí video a říká: Ale my ta data máme, a my se na bezpečnostním výboru dozvíme, že opravdu dneska, pokud si někdo přijde požádat o prodloužení dočasné ochrany, tak ty údaje on dává dobrovolně, a pokud nechce ty údaje dát, tak my s nimi prostě nedisponujeme. A my se na tom výboru dozvíme, že i v tomto návrhu lex Ukrajina VI to nebude možné ošetřit legislativně a že opět ty údaje budou na dobrovolné bázi. Ale já jsem přesvědčena o tom, že jestli chci dobře provádět integrační a adaptační proces, tak ty údaje, abych věděla, kde ty lidi jsou, jakého jsou vzdělání, jaké jsou profese, jsou přece pro další náležitosti v ostatních dalších oblastech jsou klíčové, takže já bych byla ráda, abychom tady tohle téma nějakým způsobem už vyřešili a aby opravdu nějaký ministr, jestli ministr vnitra, nebo ministr práce a sociálních věcí, je mi to jedno, ale někdo se toho integračního a adaptačního procesu opravdu chopil.

Druhá věc, asistované návraty, které jsou v té dané novele, tak tam nejsou konkrétně. To bude teprve probíhat ještě nějakým konkrétním následným právním předpisem, a pan ministr vnitra tedy říká, že se mu podaří z Evropské unie získat nějaké finanční prostředky. Ale já si myslím, že to úsilí mělo být daleko větší a že Česká republika by si určitě měla nějakou podporu finanční, kterou my samozřejmě dáváme, tak by nám určitě Evropská unie měla nějaké finanční prostředky poskytnout. To se nám také do současné chvíle nepodařilo a nemyslím si, že je to úplně dobře. ***