(10.00 hodin)
(pokračuje Jozef Síkela)
Uvědomuji si, že jde o velmi důležité a zároveň citlivé téma. Proto jsem rád, že návrh zákona, včetně pozměňovacích návrhů, ke kterým zaujmu souhlasné či neutrální stanovisko, povede k naplnění ustanovení § 108 odst. 4, atomového zákona, tedy aby všichni dotčení měli právo, aby všechny relevantní argumenty a zájmy byly pečlivě zváženy a zohledněny.
Zákon dále umožní vládě rozhodnout o dodatečných kompenzacích pro dotčené obce tak, aby mohly být vyrovnány dopady související s umístěním hlubinného úložiště. Zároveň bych rád uvedl, že jsem připraven s dotčenými obcemi ze čtyř potenciálních lokalit diskutovat o podobě příspěvků z jaderného účtu, daných zákonem a souvisejících se stanovením průzkumného území pro zvláštní zásah do zemské kůry, to jest za účelem připravovaných geologických průzkumů, a to včetně možné úpravy těchto příspěvků, například aby jejich výše nastavená už v roce 2016 odrážela i vývoj cenové hladiny v posledních letech.
Je zřejmé, že pozměňovací návrhy s právem veta pro obce, tedy takzvaný finský model, nenalezly podporu, a to zejména s ohledem na to, že by mohlo dojít k zablokování naplnění veřejného zájmu vysoké míry důležitosti. Takto hovoří o úložišti radioaktivního odpadu Nejvyšší správní soud. Ten konstatoval, že nikdo nemá právo prosazení veřejného zájmu, například vybudování trvalého úložiště, zabránit jen proto, že jeho případné negativní dopady nechce ve své blízkosti, takzvané not in my backyard - NIMBY, pojem, který vznikl ve Spojených státech na začátku osmdesátých let. Vládní návrh a výsledek dosavadních jednání na půdě Sněmovny o otázce práva veta pro dotčené obce tedy potvrzují model, který funguje například v Německu, Francii či Švýcarsku.
Důležité je si také uvědomit, že cílem tohoto zákona není urychlení výstavby hlubinného úložiště. Často dochází k jeho nesprávnému spojování s naplněním kritérií takzvané taxonomie udržitelných financí Evropské unie. My naopak zavádíme zvláštní postupy a prodlužujeme lhůty, abychom zajistili co nejvyšší možnou míru zapojení, respektive respektování zájmů obcí a jejich obyvatel. Jedná se o splnění mnohaletého dluhu vůči dotčeným obcím, které přijetí tohoto zákona očekávají.
Na závěr bych rád zdůraznil, že hlubinné úložiště je jediným konečným řešením, na kterém se shodla odborná veřejnost pro specifické typy odpadů, které na našem území vznikají, a povinností státu je se o ně postarat. V posledních týdnech jsme celý program nakládání s radioaktivním odpadem v České republice podrobili mezinárodní kontrole, jak ostatně po nás požaduje evropská směrnice Rady 2011/70/Euratom.
Celý program v tomto mezinárodním posouzení obstál a aktivity, které nabízí a připravuje Správa úložišť radioaktivních odpadů či MPO, včetně zapojení dotyčných obcí, byly hodnoceny pozitivně. Toto vysvědčení nám vystavila Mezinárodní agentura pro atomovou energii v misi Artemis a na jejích závěrech se budeme schopni nadále zlepšovat. Děkuji vám za pozornost a za odpovědnou a věcnou debatu.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane ministře. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Jako první se hlásí do obecné rozpravy pan poslanec Ivan Adamec.
Poslanec Ivan Adamec: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, já jsem k jadernému úložišti tady v obou čteních, které předcházely dnešnímu čtení, nemluvil. Dobře jsem poslouchal řečníky a také bych vám chtěl říct několik slov, protože ono to není tak jednoduché a tak nevinné, jak se to na první pohled možná někomu zdá. Jaderné úložiště, vůbec hlubinné úložiště, je ryze odborná tematika.
Když se podíváte do historie, zjistíte, že v našem státě se nedaří nějakým způsobem víc jak dvacet let tuto záležitost reálně začít. Provází to odpor dotčených obcí, odpor veřejnosti a musíme se s tím nějakým způsobem popasovat. Já už jsem tady říkal, když jsme schvalovali takzvaný liniový zákon, nebo budu-li přesnější, zákon o strategických investicích státu, že prostě obce nemohou bránit a nesmějí bránit strategickým záměrům státu.
Tady je to pikantnější ještě o to, že veřejnost dneska z vysokého procentického zastoupení říká, že jadernou energii chceme, ale když řekneme, kde to jaderné zařízení bude, tak se to mění okamžitě na skoro stoprocentní nechceme. To si myslím, že takto se to fakt řešit nedá. Možná chápu poslance i senátory, chápu starosty z dotčených obcí, ale prostě bohužel tady to řešení musí přijít, musí přijít od nás a takové řešení, aby se nakonec ten záměr podařil. ***
