Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte i mně, abych krátce připomněla své pozměňovací návrhy.

Navrhuji, aby se zvýšily výdaje státního rozpočtu v kapitole Ministerstva zdravotnictví, a to o částku o 400 milionů korun, ale i ve variantách 300 milionů korun, nebo dokonce 200 milionů korun, a to na výzkum a vývoj ve zdravotnictví. Podfinancování výzkumu a vývoje v České republice je dlouhodobé a je potřeba to změnit, zejména v čase krize, kdy je nutné posílit vytváření na našem území dostatku zdravotnických prostředků nebo i léčiv pro naše občany. V době krize s nedostatkem léků se jasně ukázalo, jak riskantní je spoléhat na dodávky takových produktů ze zahraničí, nebo dokonce z jiných kontinentů. Produkty výzkumu a vývoje, ke kterým by mělo směřovat toto financování, by měly být snadno použitelné v praxi, neboť Česká republika potřebuje rychle posílit soběstačnost právě i v oblasti zdravotnictví.

Dále navrhuji zvýšit výdaje státního rozpočtu v kapitole Ministerstva zdravotnictví, a to o částku 70 milionů korun vrácením financování krajským hygienickým stanicím na dřívější úroveň, neboť v minulých letech bylo toto sníženo, a v minulosti se jasně ukázalo, jak důležitou roli krajské hygienické stanice hrají. Tyto prostředky navrhuji přesunout z vládní rozpočtové rezervy.

Tolik tedy k mým pozměňovacím návrhům, které jsem řádně načetla ve druhém čtení a o kterých dnes budeme hlasovat, a prosím o jejich podporu. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí pan poslanec Hendrych a následuje paní poslankyně Berkovcová. Prosím, máte slovo.

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, dneska budu relativně stručný, nicméně nedá mi to, abych aspoň stručně tady nepohovořil o tom, o čem jsem hovořil ve druhém čtení, a to je o meritu svého pozměňovacího návrhu, který je evidován pod číslem 3593, a to je v principu o tom, že se snažím přesvědčit vládní koalici, aby přidala částku přibližně 62,5 milionu korun Probační a mediační službě České republiky tak, aby mohla přijmout další zaměstnance.

Ono to může působit v dnešní době, kdy se hovoří o snižování zaměstnanců ve státní správě, možná trošku zvláštně, nicméně nemyslím si, že je úplně promyšlená trestní koncepce současné vládní koalice, protože podle mých informací by se měly měnit trestní předpisy, respektive trestní zákon tak, aby ubylo odsouzených ve výkonu trestu, a mělo by to přijít už začátkem příštího roku podle mých informací, ale logickým důsledkem, dopadem této reformy, která je v principu žádoucí - máme nelichotivé výsledky v této oblasti, patříme k zemím, které mají vysoký počet odsouzených na počet obyvatel, máme relativně naplněné kapacity v současné době v českých věznicích, máme vysokou recidivu, takže tahleta iniciativa je za mě v pořádku, byť ještě by to chtělo nějaké další kroky, ale o tom tady hovořit nechci - ale na druhou stranu se vůbec nepřemýšlí nad tím, že v okamžiku, kdy bude udělováno daleko více alternativních trestů, logicky, když se nebudou lidé zavírat do vězení do nepodmíněného výkonu trestu odnětí svobody, tak tuhletu agendu bude mít na starost Probační a mediační služba a ta už dlouhodobě v podstatě zápasí s tím, že je přetížená, aspoň podle informací, které mám. Má pouze 500 úředníků a asistentů Probační a mediační služby a na jednoho připadá 100 případů ročně, v extrémních případech to bývá právě i nějakých 120, 130 případů. Nemyslím si, že to je úplně efektivní nebo že z toho vzniká nějaký efektivní výsledek jejich práce, kvalitní a tak dál. Naopak podle informací, které mám přímo z této organizace, počet těch případů by měl být ideálně někde na polovině, 50 případů na jednoho úředníka. V okamžiku, kdy se přesune to trestání spíše od nepodmíněného výkonu trestu k těm alternativám, tak jim logicky přibude agenda, a při stávajícím počtu - a státní rozpočet nepočítá s navýšením pracovníků Probační a mediační služby - si myslím, že už to bude opravdu za hranou.

Tolik jsem chtěl tedy k tomu říct. Mluvil jsem o tom už v druhém čtení, kde jsem o tom hovořil možná trošku podrobněji. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí paní poslankyně Berkovcová a připraví se pan poslanec Kettner. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a vážení kolegové, v pondělí proti škrtům v regionálním školství stávkovaly tři čtvrtiny mateřských, základních a středních škol. Bojí se snížení úrovně vzdělání a zániku menších škol. Podle ministra Mikuláše Beka se však přibývání pracovníků ve školství musí zbrzdit a nelíbí se mu rovněž, že v posledních letech rozpočet na školství rostl. Tak samozřejmě, předchozí vláda výrazně zvýšila platy učitelů, a tím, že se zvyšují počty dětí ve školách, se zvyšují i počty učitelů, především ostatních pedagogických pracovníků, jako jsou asistenti pedagoga či školští psychologové. Chtěli jsme po školách inkluzi, slíbili podporu asistentů a speciálních pedagogů, a teď budeme školám tuto podporu omezovat. Celé roky po učitelích chceme, aby učili inovativně, efektivně, výuku individualizovali, využívali tandemovou výuku, jak to ostatně je uvedeno i ve Strategii 2030+, a teď jde vláda přesně opačným směrem, když tvrdí, že výuka je příliš komfortní, že jsou třídy málo naplněné a dělení tříd v některých předmětech je luxus. Takže na individualizovanou výuku v plných třídách můžeme zapomenout, čímž popřeme veškeré dosavadní didaktické principy a trendy.

Zvyšování počtu žáků ve třídách povede ke zhoršení kvality výuky a povede to i k přetěžování učitelů, z nichž už nyní je řada z nich ohrožena syndromem vyhoření. Úsporným opatřením, kterým je snížení PHmax, tedy počtu odučených hodin ve školách, se vláda rozhodla šetřit už přímo na dětech, a to je nepřípustné. Škrtání hodin z rozvrhu kvůli sníženému limitu PHmax doslova ohrožuje kvalitu vzdělávání dětí. Školy budou nuceny snižovat počty odučených hodin tím, že budou více naplňovat třídy, omezovat dělení hodin na určité předměty, což přinese problémy u dělení skupin na cizí jazyky, na volitelné předměty, na laboratorní cvičení, na praktické vyučování, a povede to k propouštění nadbytečných učitelů. A že vezme za své inovativní pojetí výuky a doplatí na to inkluze, která se stane už naprosto nefunkční, nemusím snad ani připomínat. Toto je poslední kapka, která zvedla ze židle opravdu všechny ředitele škol.

Celkově lze konstatovat, že návrh rozpočtu pro rezort školství je podhodnocený a že tam chybí 8 miliard korun, které chce ministr ušetřit v rámci rezortu. Ale tam už není kde brát, kde šetřit. Celkově je rozpočet podhodnocený, a vy tam ještě hledáte úspory. A bohužel jste se rozhodli šetřit na té nejzranitelnější skupině pracovníků ve školství, a to jsou nepedagogičtí pracovníci, kteří mají už tak žalostně nízké platy, často pod hranicí minimální mzdy, a je obtížné lidi na tyto pozice vůbec do škol získat. Místo toho, aby se jim mzdy navýšily, ministr škrtne jejich pozice s tím, že 8 000 pozic je stejně neobsazených. Jenže ze mzdových prostředků na neobsazené pozice ředitelé navyšovali platy těm stávajícím pracovníkům, kteří vykonávají práci navíc právě za ty neobsazené pozice. Za tak nízké mzdy nechce ve školách nikdo pracovat, a přesto jsou pro chod školy tito lidé naprosto nepostradatelní. Snižování jejich platů a redukce jejich počtu byl jedním z hlavních důvodů pondělní stávky.

A učitelé? Ti už zřejmě rezignovali na váš slib, že budou mít slibovaných 130 % průměrné mzdy. Nebudou. Díky výpočtu z roku 2022 budou mít pouhých 111 až 113 % průměru mzdy v České republice, a to ještě stěží, protože z prostředků na platy učitelů budou ředitelé kompenzovat a doplácet platy nepedagogů a ostatních pedagogů, aby jim ze škol neodešli, a rovněž se z objemu platů bude nově hradit i nemocenská.

A budu vám stále znovu připomínat, že ostatní pedagogické pracovníky jste hodili přes palubu už dávno, když jste jim odmítli garantovat růst platů jako učitelům. Připomínám, že se nejedná pouze o asistenta pedagoga, ale především o vychovatele ve školních družinách, domovech mládeže, speciální pedagogy, školské psychology a rovněž vychovatele v dětských domovech a výchovných ústavech, na které se zapomíná úplně, přitom vykonávají velmi náročnou práci 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. ***