Ale na rozdíl od moci zákonodárné a výkonné, která je kontrolována každý den, podívejte se jenom, kolik tady dneska bylo kamer, každé naše slovo je prověřováno okamžitě, a máme mandát dočasný, to znamená, i kdybych v té funkci poslanecké nebo ministerské pracoval sebehůře, je jisté, že budou nějaké volby, mám omezený časový mandát a budu té funkce zbaven, zatímco u soudců a státních zástupců je definitiva. Je tam obrovské množství právní ochrany, a jestli ta kontrola veřejná má někde být co možná nejvíce, tak je samozřejmě i tam, nejenom moc zákonodárná a výkonná, ale i moc soudní má být pod veřejnou kontrolou. Když občas slyším debaty, ze kterých rostu, toho typu, že bychom málem neměli komentovat rozhodování soudů, co to je za nesmysl? Rozhodování soudů, nejvyššího, nejvyššího správního i okresního, má být předmětem veřejné debaty, pokud ji někdo chce vyvolat. Není nic nedemokratického nebo proti právnímu státu, když se bavíme o jakékoliv činnosti soudů. Jako v každé debatě nemusím mít pravdu, když hodnocení toho rozhodnutí bude nějaké špatné. Musíme ho respektovat, stejně jako občané musí respektovat špatné zákony, špatné nařízení vlády, dokud platí, musíme respektovat soudní rozhodnutí, ale úplně stejně jako je možné vést debatu o tom, jestli nějaký zákon je špatný, nebo není, totéž je nařízení vlády, vyhláška ministerstva, úplně stejně je legitimní, a dokonce je mimořádně potřebná debata o jednotlivých postupech ve státním zastupitelství, ale i v soudnictví. A já vás velmi prosím, abyste jenom proto, že některý neinformovaný neziskový sektor pod vlivem různých brožurek bruselských, případně amerických univerzit to zjednodušuje na to, že se pozná demokracie podle nezávislosti jenom soudní moci a státních zástupců nebo někde prokuratury, tak abyste na toto nenaskakovali, protože to prostě není pravda. Demokracie je vláda většiny a právní stát je o tom, aby moc zákonodárná, výkonná i soudní fungovaly stejně nezávisle. To není tak, že soudy mají být nezávislé a my tady máme být závislí. Závislí jsme na voličích, pro ně děláme, ale nemá to být tak, že každý zákon, který tady schválíme, má být na někom nezávislý. To je přece nesmysl. A úplně stejně je to u těch soudů, které ale proto, a to je po zkušenostech z druhé světové války, to není jinak, mají speciální právní ochranu, abychom my nemohli nějakým způsobem zasahovat do jejich fungování.

A na závěr té řeči, která neměla být tak dlouhá, moc vás prosím: nemluvte zde jako novináři a jako některé neziskové organizace. Všichni víte, váš všech dvě stě, že u nás státní zastupitelství nezávislé je. Bavme se o jiných činnostech nebo jiných pohledech, zda funguje správně, nebo ne.

Na závěr chci říci: podle mého přesvědčení funguje v zásadě správně. Bavíme se naštěstí pouze o jednotlivých některých případech, které se nám třeba nezdají, ale prosím vás, už nemluvte o posilování nezávislosti, jinak budete autory toho, že vám vznikne struktura absolutně neodpovědná nikomu, a to je nepřijatelné u jakéhokoliv orgánu v demokracii a právním státě. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Usnesení výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 463/1. Nyní požádám paní zpravodajku ústavně-právního výboru, paní poslankyni Helenu Válkovou, aby nás informovala o jeho projednání ve výboru a odůvodnila případné pozměňovací návrhy. Prosím.

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já vlastně navážu na ten státnický projev tím, že jsem ráda, že pan ministr spravedlnosti tomu dal takový obecnější úvod, protože někdy je neprávem zákon o státním zastupitelství a jeho novelizace mimo pozornost politiků a spíš se dostává do středu pozornosti novinářů, a to často velmi zkresleně, takže děkuji za to.

A pokud jde o tu moji zpravodajskou zprávu, ta je poměrně jednoduchá, přehledná, protože my jsme projednali na ústavně-právním výboru 1. listopadu 2023 tento návrh a doporučili jsme Poslanecké sněmovně, aby ten návrh schválila. Doporučili jsme, aby také přijala jednu změnu a jeden doplněk, a to v části první čl. I za bod 8 vložila nový bod 9, který zní: "V § 12 se na konci textu odst. 6 doplňují slova ,vláda tuto zprávu po projednání předkládá Senátu‘". Pro lepší srozumitelnost jednou za půl roku předkládá vládě nejvyšší státní zástupce svoji zprávu a my tam doplňujeme i povinnost, že vláda po tom projednání tuto zprávu, podobně jako je to u jiných vrcholných představitelů, ještě předloží, a v tomto případě Senátu, tedy Parlamentu v podobě Senátu. "Ostatní body se přečíslují. Současně pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedkyni Poslanecké sněmovny parlamentu", což se stalo, "a zmocňuje zpravodajku výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podala zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu zákona na naší schůzi ústavně-právního výboru", což jsem právě učinila, a současně mě zmocnil, abych ve spolupráci s legislativním odborem provedla příslušné legislativně technické úpravy.

Já se potom ještě vyjádřím k některým bodům ve svém vystoupení, ke kterému jsem se přihlásila, teď jenom velmi stručně. Jak víte, já jsem i jako zpravodajka, i jako poslankyně upozornila, že nejde o žádný revoluční krok v tomhle směru. Myslím si, že ani média to takto neoznačovala, bohužel zásadní reforma státního zastupitelství se odkládá. Je to novela, která je velmi užitečná, potřebná, nicméně nebudeme ji nazývat novelou reformní. Tomu odpovídají i pozměňovací návrhy, které byly vloženy do systému naší Sněmovny, protože vycházejí z toho designu, z toho obsahu, který předložilo Ministerstvo spravedlnosti. Jsou to v podstatě návrhy moje a teď v poslední době, respektive konkrétně včera i jako poslance, čili nikoliv v roli ministra, ale jako poslance, pana poslance Pavla Blažka. Všechny ty - ne všechny, ale řada z těch návrhů, kterých je celkem šest - se točí kolem jedné ne zrovna povedené legislativní úpravy, návrhu této legislativní úpravy, a totiž že nejvyšší státní zástupce mohl být vlastně odvoláván duplicitně ve dvou různých typech řízení. Já jsem na to reagovala svým pozměňovacím návrhem, nicméně pan poslanec Blažek na to reagoval potom včera ještě lepším pozměňovacím návrhem. Mně se zdálo, že ano, ale protože nevím, jestli si to náhodou nerozmyslí, pro všechny případy načtu i já svůj pozměňovací návrh, ale pro jeho pozměňovací návrh, který volí elegantnější řešení, a totiž že pokud podá návrh ministr spravedlnosti pro závažné porušení například nějakých povinností nejvyššího státního zástupce jeho odvolání vládě, tak už o totéž jednání nemůže požádat, respektive nemůže podat svůj návrh v rámci kárného řízení, čili respektuje tu zásadu ne bis in idem. Já jsem to řešila jiným způsobem, možná trošku komplikovanějším.

To jsou ty pozměňovací návrhy, které budu za sebe potom představovat podrobněji. Čili do systému byly vloženy pozměňovací návrh číslo 3446 - Válková, 3450 - Válková, 3474 - Válková, 3762 - Blažek, 3763 - Blažek a 3764 - Válková. To se týká účinnosti. Nechtěla jsem to nechat legislativně technickým úpravám, protože tady jde opravdu o poměrně zásadní věc se zásadními dopady, pokud bychom tu účinnost nechali v tom původně navrhovaném znění. Máme jako ostatně ve všech tiscích značné zpoždění. Takže, paní místopředsedkyně, z mé strany asi všechno.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně, a nyní tedy otevírám obecnou rozpravu.

Ale než dám slovo přihlášeným, tak načtu omluvu, a sice omlouvá se pan ministr Marek Výborný od 17.30 hodin z pracovních důvodů .

Dále načtu, že s náhradní kartou číslo 27 bude hlasovat pan ministr Vít Rakušan.

A nyní tedy poprosím paní zpravodajku a poté se do obecné rozpravy i pan ministr.

Poslankyně Helena Válková: Já bych se teď přihlásila jako poslankyně, ne jako zpravodajka, a představím tedy své návrhy - velmi stručně. První návrh - pozměňovací návrh 3450, to je pozměňovací návrh, který podávám spolu s panem poslancem Radkem Vondráčkem, a ten se právě týká té mé kritiky, která tady zazněla, že ten návrh nerespektuje důsledně ten princip ne bis in idem, když paralelně s odvolacím oprávněním vlády umožňuje, aby nejvyšší státní zástupce byl z obdobných důvodů odvolán i v kárném řízení. To samozřejmě nemá smysl, a konkurenční pravomoc kárného senátu by byla proto nežádoucí, mohla by působit i určitý kolizní výkon pravomocí v praxi, a proto cílím na zachování čistého manažerského modelu a ponechání pravomoci odvolat nejvyššího státního zástupce výhradně orgánem, který je za jeho zákonné působení odpovědný. ***