(17.50 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
A zároveň jsem média prosil i o jednu věc, která vychází ze zahraniční zkušenosti. Nedávejme příliš mnoho prostoru vrahovi, jeho životnímu příběhu, aspektům jeho života, bulvarizujícím informacím. Ničemu to nepomůže a práce určitých novinářů, kteří ve chvíli, kdy nebyly identifikovány oběti toho strašného činu, tak oni stojí u sousedů pachatele a ptají se ho na nějaké podrobnosti z života. Ano, v té chvíli jsem si dovolil, i když si to politik většinou dovolit nemá a nesmí, apelovat na novináře, ať tohle nedělají, protože tohle zraňovalo rodiny, které tam byly. A jestli vrah něco chtěl, tak chtěl publicitu, chtěl, aby se o jeho činu hovořilo jako o nějakém černém hrdinství. A samozřejmě, že časem k něčemu takovému dojde, ale já jsem jenom prosil novináře - a tu zkušenost máme podobnou - aby takhle o tom příběhu neinformovali, protože jsou tady oběti, jejich rodiny, jsou tady zranění lidé. Ale opravdu to nebyla, kolegyně a kolegové, žádná výzva k cenzuře, neinformujte o policejním zásahu a podobně. Ne, já jsem prosil, neinformujte o vrahovi a neinformujte o bulvárních aspektech, které v té chvíli konkrétní lidi mohou zraňovat.
Myslím si, že média ten veřejný zájem projevila, stanovovala nejrůznější otázky, na které je potřeba odpovědět, a policie se od první minuty média i velmi otevřeně, asertivně a jasně ptala a i na základě těch mediálních otázek potom policie co nejotevřeněji a nejtransparentněji odpovídala. Já bych vám chtěl poděkovat na věcný tón, který se až na pár excesů objevil ve veřejném prostoru, že u takové tragické události jsme dokázali, že debatu jsme schopni nepolitizovat. A to si myslím, že uznání patří všem, kteří se tak zachovali. Děkuji za pozornost. (Potlesk v sále.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Eviduji dvě faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec Jiří Mašek a pak pan poslanec Milan Brázdil s faktickými poznámkami. Prosím.
Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, vážení ministři, vážený pane ministře Rakušane, reaguji teď na vás, na to, co jste ve svém úvodním projevu řekl k této situaci. Začnu od Generální inspekce bezpečnostních sborů. Řekl jste, že to bude trvat dva až tři měsíce. Bude, ale už vám dneska řeknu výsledek, protože Generální inspekce bezpečnostních sborů šetří trestné činy policie. Tady si nikdo nemyslí, že tam nějaký policista způsobil trestný čin úmyslný nebo jakýkoliv trestný čin, ti zasahovali podle svých schopností a možností a tam jde v určité etapě o schopnosti a možnosti.
Na výboru pro bezpečnost jsme se dotazovali, a byla tam státní zástupkyně Bradáčová, byla tam státní zástupkyně dozorující jednoho z těch případů. Jsou tři věci, které podléhají utajení nebo neposkytování informací, kde to dozorující státní zástupci nedovolují, a to je trestný čin dvojité vraždy Klánovice, trestný čin v Hostouni, vražda plus nástražný výbušný systém, a třetí je ta vlastní akce, ti mrtví a zranění na Farmaceutické (správně Filozofické) fakultě.
Ale co nám paní doktorka řekla, na co se můžeme ptát, je operační a taktické řízení mezi 13.20, kdy policie dala do celostátního hlášení hledání známého ozbrojeného nebezpečného, který se jede zabít, a mezi 14.54, kdy začala střelba. A už po 12 minutách dvě hlídky byly na Filozofické fakultě, 264 policistů zasahovalo v tu chvíli v centru Prahy. A tady jde odpovědět na tu otázku, jestli ten člověk nešel zastavit, a co pro to uděláme, abychom to operačně a takticky zvládli příště lépe. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Milan Brázdil s faktickou poznámkou. Prosím.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Pane ministře, dobře jste poděkoval. Poděkoval jste dobře policajtům a i IZS. Ano, myslím, že ti chlapi, ženy si to zaslouží, kdo tam byl, a dělali dobře svou práci. Ale zapomněli jsme - a já vám to nevyčítám - ještě na jedny. Víte, až se potom ti lidi posunuli, byli zranění, tak šli do špitálu, a tam byli zdravotníci, tam byli ti lékaři, kteří definitivně to řešili, konkrétně u dcerky mého kolegy. Takže taky zdravotníkům superdíky, patří jim to. A chtěl bych vám to říct - a zároveň jste, pane ministře, řekl, že se i na Bezpečnostní radě státu budete snažit najít nějak peníze, aby to bylo dofinancované, ten IZS. Taky dobře, bezva, super.
Trošku mě mrzí, že akorát ta Záchranná služba - vy to ode mě víte - vlastně jí nemůžete pomoci, protože nic v rozpočtu pro záchranky není, protože ty jsou krajské, čtrnáctkrát jinak. A tak možná, kdybyste se i vy nebo vláda zamysleli, jestli přece jenom to není krok k tomu, aby IZS byla státní, plná státní, ne krajská. A já bych byl za to rád a byli by za to rádi - ne všichni zdravotníci, ti vedoucí ne, ale ti dělníci medicíny ano. Takže ještě jednou díky i těm anonymním lékařům, kteří teď moc - jsou v pozadí, ale o ni to vyřešili a - a díky prostě.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji a nyní řádně přihlášený pan poslanec Hubert Lang. Máte slovo.
Poslanec Hubert Lang: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, členové vlády, kolegyně, kolegové, jsem rád tedy, že se otevřel tento bod tragické události 21. prosince loňského roku. Je to něco nepředstavitelného, je to situace, na kterou policie cvičila, na kterou se připravovala, ale nikdy jsme si nedokázali představit, přestože jsme měli za sebou Uherský Brod a Ostravu, že v tak tragickém módu něco takového dopadne a stane se i v České republice. Neodpustím si jednu věc. Na dnešní bod po nějaké dohodě napříč politickým spektrem kolega Richter vystoupil se svým osobním prožitkem, což je něco nepředstavitelného - já jsem člen bezpečnostního výboru, sám jsem pracoval prakticky třicet let v policii a nikdy jsem za svůj život nemusel být účasten takového podobného zásahu, zaplaťpánbůh, říkám, protože vydržet tu situaci a to, co si tam prožili ti zasahující policisté a členové integrovaného záchranného systému a všechny další složky, hasiči, je asi nepřenositelná zkušenost, bohužel zkušenost, ze které se asi budeme chtít všichni do budoucna poučit.
Já si tady neodpustím to, že když tento bod - tady pan kolega Richter - byl avizován, že zazní, tak jsem tady neviděl kromě paní ministryně obrany - a poté asi po deseti minutách jeho projevu pak přišel pan ministr vnitra - jiného člena vlády. Domnívám se, že to je nedůstojné té situace, té tragické situace, a nezlobte se na mě, kolegové, i z pravé strany spektra, když potom jsme hlasovali o programu této schůze, tak vlastně najednou byl plný sál. To znamená, neprobíhá ani jednání vlády, nevím, kde byl pan premiér, kde byli další ministři, ale domnívám se, je to můj osobní dojem z toho počátku, že zde měli být členové vlády a měli si vyslechnout tu osobní zpověď pana kolegy Richtera.
Teď bych se chtěl podělit o svůj osobní pohled na tuto věc. Jak říkám, jsem člen bezpečnostního výboru. 21. prosince loňského roku jsme všichni otevřeli televizi a od odpoledních hodin jsme začali s hrůzou sledovat, co se událo na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy na Palachově náměstí. Když jsem nad tím přemýšlel, zda šlo udělat něco jinak, zda šlo udělat něco lépe, zda šlo zabránit čtrnácti mrtvým mladým lidem - nebo byly tam i samozřejmě starší osoby - pětadvaceti zraněným, někteří dodneška bojují o svůj život v nemocnicích, tak musíme si to tady bez nějakých emocí říci, protože my cítíme, že musí z toho vyvstat určité ponaučení.
Jak tady řekl správně pan ministr, pakliže někdo, kdo se rozhodne, že spáchá akt nějakého státního terorismu, nebo osamělý vlk, střelec se rozhodne, že zaútočí na nějaký měkký cíl, tak nikde na světě, to si musíme říct otevřeně, a i pro osoby, které nás tady poslouchají, tomu nedokážeme stoprocentně zabránit. My se můžeme pouze pokusit eliminovat pachatele, ať už tedy nějakou operativně pátrací činností různých složek, může tam zareagovat okolí toho potenciálního pachatele, to znamená rodina, nějaký kruh v té škole, jestliže ten člověk začne projevovat nějaké známky třeba duševní choroby, můžou tam zareagovat i lékaři. ***
