(15.30 hodin)
(pokračuje Klára Dostálová)
Navíc největší riziko v rámci ztráty záruky tajnosti volby vnímám především vůči bezprostřednímu okolí samotného voliče. Tady mluvím o voličových rodinných příslušnících, jeho nadřízených, zaměstnavatelích, zkrátka o lidech, vůči kterým může být náš volič v podřízeném či případně oslabeném postavení, může na nich být částečně závislý nebo například nechce vyvolávat v rodině zbytečné drama kvůli svému, a tak by to mělo být, svobodnému hlasu.
Ostatně toto riziko popisuje i Parlamentní institut ve svém stanovisku z ledna 2024. A když už nečteme ani naše vlastní instituce, které pro nás jako zákonodárce tato stanoviska dělají, tak mi nezbývá nic jiného, než si ho tedy připomenout na mikrofon.
Parlamentní institut se vyjadřoval v lednu 2024 na téma popis rodinného hlasování. Jako rodinné nebo také skupinové hlasování je označována situace, kdy je v prostoru vyhrazeném pouze pro individuálního voliče přítomno více osob, a dochází tak k narušení tajnosti hlasování. Tyto osoby nemusí být vždy v přímém rodinném vztahu, proto je v některých zdrojích používáno označení skupinové hlasování. Podle příručky volebního pozorovatele OBSE jde v případě rodinného hlasování o narušení volebního procesu a volební pozorovatelé ho musí reportovat. Příručka uvádí, že k němu může docházet hlavně v případech využívání aktivního volebního práva zejména ženami. Jde o odkaz na chápání skupinového či rodinného hlasování jako projevu vztahů v tradičních společnostech, ve kterých jsou omezována lidská práva, typicky práva žen. Rozlišují se tři formy rodinného hlasování. Za prvé, mužský člen rodiny doprovází jednu nebo více žen do vyhrazeného prostoru, skupina hlasuje veřejně bez využití vyhrazeného prostoru anebo mužský člen rodiny vyplňuje hlasovací lístky za ostatní členy. Zároveň příručka popisuje konkrétní formy rodinného hlasování v kontextu situace v Makedonii. Jeho pozorování jsou však univerzálně přenositelná. Antonio Spinelli doplňuje ještě jednu formu rodinného hlasování, a to, že celá rodina či skupina vstupuje do vymezeného prostoru. Takovým vymezeným prostorem v případě korespondenční volby je tedy jedna místnost v jednom domě či v jednom bytě.
Stejně tak ovšem může docházet k omezování práv jiných skupin voličů vyžadujících asistenci při hlasování, jako jsou zejména starší voliči. Zvláštní skupinou jsou potom voliči negramotní nebo jinak znevýhodnění ve smyslu porozumění vlastním právům. Tyto skupiny voličů mohou být omezeny ve svých právech také v souvislosti s užíváním a využíváním zvláštních hlasovacích procesů. Mezi zvláštními hlasovacími postupy je uváděno hlasování mimo volební místnosti, například v pobytových zařízeních, dále dřívější hlasování a také možnost korespondenčního hlasování.
Znova uvádím, to jsou slova našeho Parlamentního institutu. Prosím, já chápu, že se tady spolu můžeme politicky přít, ale když už ani odborné názory našeho institutu nebereme v potaz, tak je to na pováženou.
Možná ještě z této zprávy, protože všichni si ji můžete dohledat, určitě ji tady nehodlám citovat úplně celou, je ale zajímavá i na straně 2, země se zaznamenanými případy rodinného hlasování. Podle zprávy OBSE bylo volebními pozorovateli zaznamenáno ve 22 případech skupinové hlasování v roce 2023 při konání místních voleb v Moldavsku. V parlamentních a prezidentských volbách v Turecku v roce 2023 bylo zaznamenáno společné hlasování rodinných příslušníků ve 4 % okrsků. V Bosně a Hercegovině v parlamentních volbách v roce 2022 bylo rodinné nebo skupinové hlasování zaznamenáno v 6 % navštívených volebních místností. K nejmasivnějšímu využívání rodinného nebo skupinového hlasování docházelo v Srbsku v prosinci 2023. Tolik jenom krátká citace ze zprávy, kterou zpracoval - a znovu opakuji - náš Parlamentní institut.
Hlasování za plentou vám jako voliči dává komfort toho, že nemusíte hlasovat jednotně stejně se svou partnerkou, partnerem, můžete samozřejmě hlasovat odlišně než vaše děti nebo vaši rodiče. V korespondenční volbě tento komfort můžete ztratit a to je jedno z obrovských rizik. Vzniká zde obrovský prostor pro případné manipulace v podobě jednotného hlasování celých rodin, přátel nebo pracovních kolektivů, sportovních klubů a podobně.
Dalším argumentem je, že korespondenční volba je nebezpečná potenciálně, ale i reálně. Víme z nedávných případů i z relativně blízkých zemí - mluvím tady o případech Rakouska či Spojených států amerických z nedávné minulosti, kde to byly právě hlasy z korespondenčního hlasování, které se staly terčem kritiky. A já tady nechci polemizovat o tom, zda došlo k protizákonnému ovlivnění voleb v těchto zemích. Pevně věřím a stále chci věřit tomu, že ne. Na druhou stranu demokratický systém zcela jednoznačně potřebuje důvěru lidí v jeho principy, důvěru občanů, že volby probíhají v souladu se zákony. Pokud se tato víra ztrácí, ztrácí se bohužel postupně i samotná demokracie. O čistém průběhu voleb musí být čeští občané skálopevně přesvědčeni, to je poučka. Je zde fundamentální, že jednotlivé politické strany mohou vyslat do okrskových volebních komisí své lidi, kteří kontrolují a garantují férový průběh voleb.
Je opravdu na pováženou, že si koalice neváží robustního volebního systému, kterým se může Česká republika pyšnit, systému, který nebyl nikdy v historii napaden. Pětikoalice se však vydává cestou, která může důvěru ve volební systém zviklat. Navíc se tady málo mluví o tom, že iniciátoři případných volebních podvodů, které, doufám - a znova to tady opakuji - které, doufám, že nenastanou, vůbec nemusejí být českého původu. Řada aktivistů tady pravidelně mluví o možnosti, že by Putinův režim ovlivňoval, případně měl snahy ovlivňovat výsledky voleb v Evropě. A my schválením korespondenční volby vytváříme jenom pro tyto nedemokratické režimy nástroj, jak tyto volby komfortně ovlivňovat. Já tomu skutečně moc nerozumím. Při dnešních technologických možnostech to je zcela jasně možné. A opětovně tady musím zopakovat, že jenom tato teoretická možnost ohrožuje vnímání výsledků voleb našimi občany, a proto je extrémně nebezpečná.
Také se musím přiznat, že zčásti rozumím názorům těch, kteří mají problém, že o výsledku voleb bude rozhodovat ta část lidí, která se dobrovolně rozhodla odejít z České republiky. Tito občané totiž neprožívají každodenní problémy běžných občanů, často zde neplatí daně, k informacím z Česka se často dostávají se zpožděním a povrchně, bez autentických prožitků z každodenního života, a hlavně nejsou v takové míře dotčeni počínáním české vlády, kterou by si volbami zvolili. Tito občané se svobodně rozhodli nežít v České republice a nejsou ochotni cestovat k volební urně, a to ani prostřednictvím zastupitelského úřadu. Nemožnost hlasovat ve volební místnosti, která je pomyslně pár kroků od baráku, je jistým nákladem jejich volby. Hlasovat pro vládu, která dopustí bezprecedentní propad životní úrovně svých občanů v její novodobé historii, ale i v komparaci s ostatními vyspělými zeměmi, hlasovat pro vládu, která dramaticky v této situaci navyšuje daně všem občanům a firmám, a tím ohrožuje jejich růst, hlasovat pro kabinet, který vytvořil z České republiky nemocného muže Evropy, je mnohem snadnější, když v této zemi nemusíte po těch daných volbách žít. ***
