(13.20 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
A to samé vyzývám 168 hodin. Nebuďte srabi pořád, jako když máte tu kameru a podobně. Předem řekněte, kdy bude čas rozhovoru, a my si to natočíme celé, ten rozhovor. Ale na to se musím připravit, protože když mě odchytnete vždycky někde venku, tak nemám kolem sebe kolegu nebo kolegyni, aby měla to natáčení připravené. Takže přestaňte dělat tyhle podpásové metody, teď nehodnotím obsah těch reportáží, nehodnotím, teď hodnotím tu formu, přestaňte dělat - jste veřejnoprávní televize - přestaňte to dělat takhle podpásově a podrazácky, že si tam pak sestřihnete nějakou jednu účelovou větu, která se vám hodí, abyste pomluvili opozici, abyste stranili vládní pětikoalici. To znamená, pojďme udělat tuhle formu. Nahlásíte čas, my si připravíme naši kameru. A vždyť jste veřejnoprávní médium. Vždyť si říkáte, co všechno děláte správně, tak se určitě nebojíte, když si celý váš rozhovor natočíme také a ten potom půjde ven. Aby to byla přesně ta alternativa, aby si potom občané, diváci, mohli demokraticky porovnat, redakce 168 hodin, případně Reportéři, aby si mohli demokraticky porovnat vaši sestřiženou verzi, kterou se účelově snažíte různě manipulovat podle mého názoru, a tu skutečnou verzi nesestřiženou. Tak. Doufám, že to tak bude, jenže ono tak nebude, že? To je směšné tohle. To je úplně hrozné, tyhle provládní pořady, tahle provládní média prostě, která hlavně aby držela Fialovu pětikoalici, abyste je drželi dál, přestože prostě škodí všem. Takže já mám konstruktivní řešení pro pořad 168 hodin, mám konstruktivní řešení, pojďme se natočit vzájemně. A vy máte také možnost tu nesestříhanou verzi odvysílat. Jenže to se vám nehodí, že ano? To se vám nehodí!
Já dávám všechny pořady, co Okamura byl za posledních mnoho let, jak všichni vědí, všechny jdou v plné verzi, to, co já říkám, všechna slova, co já jsem kdy řekl v televizi za poslední roky, celé to jde vždycky na moje sítě. Já si za svými slovy stojím. Ale samozřejmě, když někdo účelově sestřihne ta slova a zasadí je do jiného kontextu, tak tady je ten problém samozřejmě. A to jsou tyhle metody, které já tady kritizuji. A v tomhle jsou mistři světa právě Česká televize s těmito pořady. A musím říct, že když mluvím s lidmi z České televize, tak se řada těch lidí, co tam pracují, stydí a distancují se od paní Fridrichové z pořadu 168 a distancovali se i od pana Wollnera z pořadu Reportéři. Nesnášeli je, protože kazili jméno České televize, říkali. My se za ně stydíme, že to slyšíme kolem sebe, ale nemůžeme s tím nic dělat, říkali. Nemůžeme s tím nic dělat. Jsou tak arogantní, říkají, a myslí si, že prostě jim patří ten pořad. Takže ti lidé nejsou ani oblíbení v České televizi samozřejmě. Nejsou. A spousta těch lidí, co tam dělají mnoho let v České televizi, tak jsou z nich úplně nešťastní, z těchhle lidí, protože jim to prostě vadilo, protože mají tu Českou televizi rádi. Já ji mám také rád. Já jsem tam vystupoval dlouho ještě před vstupem do politiky, vždycky jsem měl rád Českou televizi. Ale prostě ty tendenční aktivistické pořady, kde překrucovali moje slova a prostě chovají se tímhle způsobem, řeknu nevyváženým, tak ty mi ten pocit tedy samozřejmě zkazily. Nicméně snažím se, jak to říkám i v celém svém projevu, tak se snažím samozřejmě rozlišovat, protože i mezi redaktory, konkrétně třeba ti, co jsou ve Sněmovně a tak dále, to jsou úplně slušní lidé, kteří podle mě nikomu nenadržují a dělají to, protože je to baví a prostě je to vyvážené. Takže rozhodně nemůžu paušalizovat. Rozhodně nemůžu paušalizovat a mluvíme o konkrétních třech pořadech. Ale znovu říkám, ten, kdo si stěžuje, nebo zase budou nějaká sluníčkářská média psát, že Okamura chce něco ovlivňovat? Ne! Já nabízím férové řešení. Odvysílejte vždycky plnou verzi, co jsem říkal, a já si to také natočím. Férové řešení. Plnou verzi. Ne sestříhanou tak, abyste si to mohli zasazovat do svého kontextu a aby lidi neslyšeli ve skutečnosti moje vysvětlení a názor. To je to. To je to, kde je to podraz. Nebo na to téma můžeme udělat přímý přenos zrovna v České televizi. Proč ne? Ne že si to sestřihne potom 168 hodin. Přímý přenos a argumentační souboj. Moderátor, ano i ten, co chodí s tou kamerou 168 hodin. Ten ať si jde sednout do toho studia proti mně do přímého přenosu, když má takovou odvahu se tady ptát, a pak si to sestřihne podle toho, jak se mu to hodí. Tak to je vlastně ideální. To by bylo demokratické, to by bylo vyvážené, ne takhle pak střih - střih. Ale pan redaktor ať si jde sednout proti mně do přímého přenosu v té České televizi. A tam si dáme argumentační souboj na ta témata, na která on se chce ptát, ale ptá se jenom, protože si to pak může sestřihnout, jak chce, a účelově si to potom strčit do té reportáže, která pak třeba vyznívá úplně jinak. Takže tohleto jsou metody! Znovu říkám, od drtivé většiny médií vůbec nic takového nezažíváme, nebo od značné většiny, takovýhle styl.
Takže samozřejmě tohle jsem trošku odbočil, ale je to o té demokracii, je to o tom pojetí demokracie, jak to předvádí vládní pětikoalice pochopitelně. To všechno má nějakou souvislost, která je myslím zcela zřejmá všem tady, a i řídícímu schůze určitě, že samozřejmě ten problém demokracie je širší. A já myslím, že to nikomu ani z vás nemůže vadit, ani řídícímu, protože vy jste ti, co tady předkládají tento zákon. Kdybyste ho nepředložili, tak já tady nemusím stát a vysvětlovat, co je to demokracie. Vy jste to předložili, takže já tady komentuji váš zákon, ne svůj zákon nebo nějaký svůj návrh. Takže určitě uvítáte, když vy to tak chcete, tak určitě vyjádření je namístě.
Takže samozřejmě Platon i Aristoteles žili v době athénské demokracie, v době, kdy moc a sláva Athén již byla historií. Oba byli svědky toho, jak se demokracie střídala s oligarchií a tyranií, avšak bez jakéhokoliv zlepšení celkové situace. Není se proto čemu divit, proč oba patří ke kritikům demokracie. Jejich úvahy o demokracii poukazují na slabiny, které demokracie vždy měla a nejspíše i vždy mít bude.
Nyní přejdeme v historii demokracie do období 17. století do Anglie, když se přesuneme v čase poměrně velkým úsekem, kde filozofové Thomas Hobbes a John Locke uvažovali o rovnosti a svobodě lidu jako o přirozeném právu člověka. Jenom poznamenám, že teď začínám stranu 9 ze 100. Ale jsem v té střední pasáži, takže samozřejmě času máme, prostoru je dost. Vždyť ostatně vládní koalice to dala na mimořádnou schůzi. Vždyť vy jste ti, co z toho udělali mimořádnou schůzi, aby se mohlo mluvit, aby se mluvilo pouze o tomto jednom tématu. Já ne, my ne. Vy jste to tak udělali! Vy jste chtěli mluvit pouze o tomto tématu a vyřadili jste naše témata, o kterých to bylo, to, co jsem říkal, že tady je nedostatek léků a že lidé nemají peníze. Takže doufám, že je to v pořádku, a jsem rád, že tady nejsou žádné protesty proti tomu, že tady ten váš návrh rozebírám a ještě ho budu rozebírat.
Takže Hobbes ve svém díle Leviathan mluví o některých základních principech demokracie, jako jsou rovnost a svoboda, které spojuje s přirozeným stavem člověka. Hobbes uvádí, že všichni lidé jsou si od přírody rovni, a to jak v tělesných, tak i v rozumových schopnostech. Tímto tvrzením Hobbes nepopírá skutečnost, že existují rozdíly mezi lidmi. Uvědomuje si, že někteří lidé jsou silnější, jiní slabší, někteří chytřejší a jiní méně bystří. Avšak dodává, že i ten nejslabší má dostatek sil, aby za pomoci intrik či spojenců zabil toho nejsilnějšího. Hobbes s tím zdůrazňuje, že rozdíly mezi lidmi nejsou natolik významné, aby si jeden člověk mohl nárokovat výhody, které druhý mít nemůže. Píše to na straně 87.
Další přirozené právo člověka je svoboda. Hobbes píše, že každý člověk má právo uplatnit svoji moc tak, aby zachoval svůj vlastní život. Člověk se tak může bránit všemi možnými prostředky, aby si zachoval život. Píše to na straně 91-92. ***
