(15.10 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Politika je vědou, že... Politika je vědou, je tedy teoreticky... (K řečníkovi přistupuje poslanec Radek Rozvoral a potichu spolu hovoří. - Předsedající: Omlouvám se, pánové...) Politika je vědou, je tedy teoretickým uvažováním o politice. Já jsem konzultoval malé občerstvení a i některé další detaily. (Pobavení v plénu.) Popravdě... mikrofon je mikrofon.
Ne, tak na občerstvení máme značku, že jo, spolu, že jo, že když máme takový... My jsme si prokonzultovali, že když ukážu vždycky nějaké to... Mimochodem tohle znamená kafe, jo? (Ukazuje zvednutou ruku s nataženými prsty.) Ale tak jo, jako takhle. To jsem ale na kolegu, a pak právě, ještě takhle máme, to znamená, že další nějaký pohyb. Takže abych jim pak nevyčítal, že jsem nekonzultoval oblečení, a my už jsme ho zkonzultovali pohybem, Je to zajištěno. Ale před chvílí se kolega trošku netrefil, protože dvě vody mám a já jsem ukazoval něco jiného. Mám čtyři vody. (Pobavení v sále.) Ale dal bych si kafe. Právě, takže to ještě musíme potrénovat potom. No nic. Pít zase nemůžu tolik, protože bych si musel udělat tu pauzu, že jo. Takže to je právě, takže to jsou, s tím jsou... No nic, to jsou trošku interní tady značky v rámci SPD.
Prosím vás, politika je vědou. Politika je tedy teoretickým uvažováním o politice, je vědou, která je teoretickým uvažováním o politice. Masaryk uvádí, že k prvním politickým teoretikům patřil filozof Platon, autor několika politických spisů. Dodává však, že o politice jako o vědě můžeme mluvit teprve v kontextu s Aristotelem, který ve svých spisech politiku obsahově a metodicky vymezil. Masaryk vědeckou politiku definuje následovně. Politika jakožto věda o politickém umění poučuje především o tom, jak vládnout státem a jak stát spravovat, poučuje dále o poměru státu k občanům a států mezi sebou. Masaryk píše, že smyslem teoretické politiky je především stanovit hodnoty a ideály pro politickou praxi, které lze odhalit studiem historie. Tento Masarykův názor i částečně vysvětluje jeho odchod z oficiální politiky v roce 1983 (1893), kdy složil svůj poslanecký mandát a opustil říšskou radu. Masaryk měl k takovému jednání vícero důvodů, k hlavním důvodům však patřilo pociťování vlastní politické nevyspělosti a záměr studovat českou historii, v které chtěl objevit ideový základ českého národa, jenž by pomohl sjednotit českou politiku.
Politickou praxi označuje Masaryk za politiku umění, pro kterou vznesl zcela zásadní požadavek, a to že musí být vykonávána podle zásad mravnosti. Masaryk uvádí, že jsou politikové, kteří politiku od mravnosti oddělují. Krajní postoj takového jednání je označován za machiavelismus, jehož politickým postojem je, že účel světí prostředky. V praxi to znamená, že použité prostředky jsou posuzovány podle toho, zda vedly k dosažení cíle. Pro machiavelisty není důležité, zda prostředky byly morální, důležité je, zda umožnily politikovi dosáhnout stanoveného cíle. S tímto stanoviskem Masaryk nesouhlasí. Ostatně dokládá nám to zkušenost stále, že se vysoké a šlechetné účely nedají uskutečnit prostředky nízkými a mrzkými. Kdo vědomě užívá špatných prostředků, nemívá pěkných cílů, ať sebevíce horuje o prospěchu státu, vlastně národa, a tak dále, píše Masaryk v roce 1922, na straně 13. Tím Masaryk říká, že jak si politik klade cíl etický, kterým je prospěch většiny lidu, tak musí k tomuto cíli dospět s využitím pouze těch prostředků, které rovněž budou ve shodě s etikou.
Tak vidíte, jak jste v rozporu s Masarykem. Jo? Tady to vidíme u té korespondenční volby úplně typicky. Protože ohýbat ústavu, dávat protiústavní návrhy, tak to samozřejmě není v souladu s etikou, tady dokonce ani v souladu s ústavou. Protože to je přesně, že... Je to prostě tak. Prostředky nízké, mrzké, vědomě užíváte špatných prostředků, nemáte pěkných cílů, a zároveň mluvíte o tom, jak jste skvělí, jak to tady prostě, co všechno vlastně děláte pro lidi, přitom to děláte jenom pro sebe. V podstatě to je jak ušitý teď na současnou situaci. Přitom je to rok 1922. Masaryk proto zdůrazňuje, že politiku nelze vykonávat bez mravnosti. Politika je věcí veřejnou, tedy jako taková musí být mravní, pravdivá a čestná.
Jiří Musil píše, že od politiků Masaryk navíc očekává, že společně budou usilovat o vyřešení těch nejtíživějších sociálních otázek doby, jako je například sociální nerovnost a s ní související problém chudoby. Sociální otázka je Masarykovi především otázkou mravní, humanitní, celospolečenskou. Jeho přístup proto bývá někdy označován za humanitní socialismus, píše Musil ve své knize v roce 1998 na straně 396.
Antonie van den Beld o Masarykovi píše, že v době, kdy působil jako poslanec ve vídeňském parlamentu, bojoval za řadu sociálních opatření. Mezi ně patřilo povinné zajištění starších či jinak tělesně nemohoucích osob. Prosazoval osmihodinovou pracovní dobu a jako jeden z prvních politiků obhajoval rovné a všeobecné hlasovací právo. Později již jako prezident Československé republiky inicioval návrh zákona na uzákonění osmihodinové pracovní doby a aktivně se zapojil do sociálních reforem, které v nově vzniklé Československé republice proběhly. Masarykovo veškeré politické jednání vycházelo ze sociálně humanitního programu, který byl programem rozumu, lásky, bratrství a mravnosti.
Beneš charakterizuje Masarykův život jako boj, boj a zase jen boj. V návaznosti na Masarykův odkaz Beneš zdůrazňoval potřebnost boje proti lhostejnosti, politické nepravosti, sociální a národní nespravedlnosti a proti mravnímu úpadku. Beneš po Masarykově vzoru bojoval za vybudování otevřené demokratické společnosti a zdůrazňoval potřebnost každodenní práce. Všem budoucím politikům a prezidentům Beneš vzkázal: ať všichni ti, kdo povedou náš stát v budoucnosti, budou muset pilně chodit do školy k Tomáši Garrigue Masarykovi jako politikovi a státníkovi. Konec citátu. Beneš tím chtěl nejspíše vyjádřit, že Masarykův životní odkaz je nadčasový a že jeho osoba a především jeho činy by měly být politikům inspirací, kam by měla jejich práce pro národ směřovat.
Masaryk sám měl letitou zkušenost s politickou praxí, nejprve jako poslanec, poté jako prezident. Masaryk píše, že své první dojmy z vídeňského parlamentu by vyjádřil slovem "mlýn". Toto přirovnání Masaryk komentuje, že podobně jako ve mlýně shon a rychlý pohyb, tak na něho působila i poslanecká sněmovna. Mluví o vídeňském parlamentu. Masaryk nám tím sděluje, jaké má mínění o tehdejší politické situaci a politicích osobně. To vysvětluje jeho důraz na propojení politiky s mravností, kterou v české politice postrádal. Masaryk psal, že nejen mravnost, nýbrž i humanita a láska k bližnímu by měla být základem politické praxe. ***
