(15.30 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
V praktickém smyslu tato láska znamená práci pro druhého. Tím, že pro blízkého něco vykonáme, mu pomůžeme, učiníme ho šťastným. Tato láska by měla být účinná, aktivní a pozitivní. Tak jako milujeme své blízké, je nutné mít rád i sám sebe, svoji osobnost a individualitu. Jen tak budeme schopni stát si za svými názory a nepodlehneme převaze většiny. Není důležité, zda ostatní žijí dle principů humanity, ale je důležité, zda tak žiji já. Ježíš se musel postavit proti většině, chtěl-li lidem ukázat, jak lépe mravně žít. Takže toto jsou v podstatě závěry Masaryka, které prezentoval v roce 1923, strana 10, 11,
Zajímavý pohled na interpretaci Ježíšova požadavku lásky k bližnímu i k sobě samému nabízí Kozák, který uvádí, že je důležité zamyslet se, jak se má Ježíšův požadavek uskutečňovat. Člověk hedonistický ho pochopí tak, že pokud on se těší z dostatku dobrého jídla a pití a dopřeje-li stejný život svým přátelům a rodině, pak zajisté plní Ježíšův příkaz, avšak pravou podstatu nenaplní. Evangelium je kniha duchovní, a proto i její uskutečňování by mělo mít vždy duchovní charakter. Sám Kozák Ježíšův výrok ještě doplňuje konstatováním, že lidé mravně nejvyspělejší sami slouží a obsluhovat se nenechají. Jsou přísní k sobě a shovívaví k ostatním.
Ježíšovo pojetí lásky k druhým lidem zahrnuje i lásku k nepříteli. Masaryk lásku k nepříteli považuje za vyšší mravní cíl, kterého však všichni nejsou schopni dosáhnout. Říká, že pokud nejsem schopen nepřítele milovat, není nutné si tuto lásku přikazovat, protože by to znamenalo klamat sám sebe i okolí. Masaryk zastává stanovisko být k nepříteli za všech okolností spravedlivý a objektivně hodnotit jeho jednání. V Masarykově interpretaci učení Ježíše tak dochází k určitému posunu.
Milan Machovec - a na to se tady těším - Milan Machovec píše, že Ježíš svou výzvou k lásce a k nepříteli jednoznačně odmítá starozákonní přístup oko za oko, zub za zub. Své učení staví na tezi - uhodí-li tě nepřítel do pravé tváře, nebraň se a nastav mu i levou tvář. Samozřejmě tady knihu Milana Machovce Tomáš Garrigue Masaryk - tady mám přesně poznámky, rád bych to tady také prezentoval, protože ten pohled na demokraty z hlediska toho vašeho návrhu o korespondenční volbě, to je potřeba skutečně tady rozebrat, jaké jsou základy české demokracie a jak se to všechno vyvíjelo. Takže jsem si tady trošku vytáhl, respektive mám tady ještě několik citátů v tomto smyslu, ale s tou knihou jako takovou potom bych vás rád seznámil samozřejmě podrobněji, co se týče té demokracie v souvislosti s korespondenční volbou. Mám tady 313 stran ještě, ale já ji mám až třetí v pořadí. Takže uvidíme, jak na to dojde, protože předtím bych tady rád ještě prezentoval knihu Tomáš Garrigue Masaryk, Cesta demokracie, o tom tady hovoříme celou dobu, ta má 419 stránek. Takže tohle si ještě řekneme v souvislosti s korespondenční volbou, doufám. A samozřejmě to je moje oblíbená kniha, mám tady ještě jednu, k tomu se ještě dostaneme. To je také o demokracii a právě o tom systému, který vy chcete narušit. Tomu se pak ještě budeme věnovat samozřejmě, takže času dost předpokládám. Doufám, že ani v budoucnu moje přednostní právo nikdo přerušovat nebude. Takže je potřeba se držet tématu korespondenční volba, toho se tady držím. Protože vy jste nastolili tak široké téma, je to ústava, volba, demokracie, diskutuje se - ústavní právníci diskutují o tom, že je to protiústavní, není to v souladu s ústavou. Takže jsem rád, že všichni tady určitě chápete, že je to zcela k věci celé, že určitě je potřeba se tím, tomu vámi nastolenému tématu takto věnovat. Nikoli mnou nastolenému tématu. Vy jste s tím přišli. Takže určitě je potřeba to podrobně rozebrat.
Masaryk nezpochybňuje - nicméně tady jsem ještě stále ve střední části svého projevu a jsem u 34. strany ze 100, takže ještě samozřejmě si to probereme. Ale tak třeba já si myslím, že je to vhodné, když se vytvoří časový prostor pro vládní koalici, abyste se zamysleli nad tím vaším špatným návrhem, kdy chcete tady narušit důvěru v demokracii a ohnout volební zákon ku prospěchu vašemu. Jak jsem dával tu otázku, první věta to byla téměř v mém dnešním projevu - cui bono? - komu ku prospěchu? - tak samozřejmě tady už odpovídám. Já myslím, že každému je jasné z mého výkladu, že odpověď je: k vašemu prospěchu, ale ne ku prospěchu občanů v České republice.
Masaryk nezpochybňuje, že taková láska a přístup k nepříteli je možný. Povídám, milovati nepřítele je možno, ale sám se držím pravidla, že máme být k nepříteli spravedliví. Masaryk toto řekl v roce 1923. Masaryk zastával tak jako Ježíš pacifistické postoje, uvědomoval si však, že nelze nečinně nechat nepřítele, ať nám ubližuje. Masaryk říká, že v krajních případech je třeba obrany. Tuto obranu však Masaryk schvaluje pouze tehdy, nepřejde-li v násilnou formu. Humanita nám umožňuje bránit se, ale současně nám nedovoluje činit násilí. V praxi to znamená, že bude-li mě někdo tlouci, nenechám se bít, útočníka srazím k zemi, ale již více se mstít nebudu, nebudu ho bít tak, jako on tloukl mě. Humanitní ideál nám zakazuje vytvářet násilí nové, opět Masaryk, 1923. Opět zde vidíme Masarykovu preferenci střední cesty řešení mezi dvěma krajními přístupy, starozákonním přístupem oko za oko a Ježíšovým nastavením druhé tváře.
Milan Machovec ve své knize píše, že Masaryk smysl lidského života vidí v aktivní angažovanosti co do dění ve světě, v lásce a k pomoci druhému člověku. Smysluplná je živá a autentická existence člověka vyznačující se odvahou člověka prosazovat vyšší mravní cíle, pracovitostí, autonomním myšlením a humanitním chováním. Jejím opakem je mrtvá, neautentická existence, která je charakteristická svou daností, egoismem, pohodlností, radikalismem, falešným heroismem a spokojeností se sebou samým. Mrtvá existence se vyznačuje neautentickým humanismem. To znamená, že má smysl v sobě samém. Taková existence je - vše, co dělá, dělá pro sebe, zbožňuje sebe sama.
Masaryk mluví o jistém titanismu mrtvé existence, neboli chtění dostat se na pozici a úroveň k Bohu. V literatuře se s titanismem můžeme setkat v postavě Goetheho Fausta, který se cítí nadřazeně nad všechny ostatní. Řešení Masaryk vidí v překonání titanismu, a to autentickým humanismem, který se projevuje úctou ke každé lidské bytosti a její drobné práci. Milan Machovec to píše na straně 136 až 150, tam analyzuje, rozebírá Masaryka a jeho názory.
No, vidíte. Zase bych tady ocitoval v této souvislosti, a už to dělat nebudu, ten včerejší status paní poslankyně - zapomněl jsem její jméno, protože jsem ve Sněmovně nikdy nezaznamenal její činnost. To je ta paní poslankyně... Pavla Pivoňka Vaňková, jak arogantně urazila a udělala hlupáky z našich občanů, když napsala: chtít referendum v zemi, kde se rok od roku mediální gramotnost obyvatelstva zhoršuje, mi nepřijde jako rozumný nápad. Tak hlavně že jsou gramotní asi jen politici Fialovy vládní pětikoalice. Takže urazí lidi prostě a udělá z nich hlupáky. Vidíte, pak se ještě vládní strany zaštiťujou Masarykem. ***
