(19.10 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Samotným Provoláním svobodného Československa věc ještě neskončila. Bylo třeba dohodnout, jak bude stát vnitřně politicky uspořádaný. V listopadu roku 1918 se proto Beneš sešel s domácími představiteli Národního výboru v Ženevě, kde se společně dohodli, že Československo se stane republikou a že vláda bude doplněna po návratu delegace do Prahy. Po návratu členů Národního výboru zpět do Prahy bylo 11. listopadu svoláno Národní shromáždění. Schůze Národního shromáždění zbavila habsbursko-lotrinskou dynastii práva na český trůn, vyhlásila samostatnou Československou republiku, sestavila vládu a Masaryka zvolila prezidentem nového státu.
Po těchto událostech odeslal Beneš Masarykovi do Spojených států telegraf, aby ho s novinkami seznámil, a zdůraznil mu, že je potřeba, aby se on jako nový prezident vrátil do vlasti. V té době Masaryk pobýval ještě ve Spojených státech, protože se zde snažil vyřešit otázku československých legií v Rusku. Po obdržení telegrafu se Masaryk rozhodl pro návrat do nově vzniklého státu, vědom si toho, že situace legionářů není vyřešená, že jednání spojenců o jejich možném využití pro intervenci v Rusku nevedou k žádnému konečnému rozhodnutí. Masarykova cesta z New Yorku do Prahy trvala měsíc. Dne 21. prosince se Masaryk vítězoslavně vrátil po čtyřech letech a třech dnech do Prahy.
Když se Masaryk stal prezidentem, bylo mu 68 let. Během své revoluční práce v zahraničí vůbec nepomyslel na to, že by se právě on mohl stát prezidentem nového státu. Pochopitelně se chtěl podílet na budování republiky. Uvažoval však, že se zapojí spíše jako politik či spisovatel.
Tak jenom abych řekl nějaký časový horizont, tak teď tu střední pasáž, kterou jsem měl na 100 stran, tak jsem teď přečetl stranu 85, takže ten horizont je, blížíme se k závěru střední části. Takže je tady nějakých 14 stran, ale vidíte, že se to snažím nezdržovat a snažím se podat ten svůj projev tak, aby to mělo dynamiku a spád.
Ale teď, když už jsem to všechno vysvětlil až tak hezky k tomu vzniku českého státu, tak bych to ještě samozřejmě dovysvětlil, protože tady jsme se chtěli dostat přece postupně. Masarykovy představy o jeho vlastním poslání ve státě se změnily v okamžiku - jenom prosím o klid ještě, jestli můžu, abych pak zítra mluvil, víte.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegové a kolegyně, já vím, že vám je to nepříjemné (Poslanec Okamura: Mně je to nepříjemné, když je tady hluk.), ale budu skutečně muset přistoupit případně k označování těch, kteří vyrušují, když nejsou ochotni odejít do předsálí. Prosím.
Poslanec Tomio Okamura: Tím jsem naznačil, že i zítra bych rád přece jenom někde něco řekl. Nevím ještě kde a jak a v jaké délce, ale tak. Ale první jde Radim za nás.
Masarykovy představy o jeho vlastním poslání ve státě se změnily v okamžiku, kdy byl jednomyslně zvolen hlavou státu. Během měsíční cesty do vlasti zajisté přemýšlel, jak náročný úkol ho čeká. Masaryk si představoval, že prezident Československa bude mít stejné pravomoci, jaké má prezident Spojených států. Zcela odlišný názor zastávala nově sestavená vláda, která se ztotožňovala s modelem parlamentní demokracie podle francouzského vzoru, ve kterém je prezident formální hlavou státu s omezenými pravomocemi. Nepřítomnost Masaryka v listopadu roku 1918 umožnila schválení prozatímní ústavy, podle které měl prezident zastupovat stát navenek a do vlády příliš nezasahovat. Prozatímní ústava ustanovovala prezidenta nositelem výkonné moci, současně mu však upírala právo jmenovat a odvolávat ministry. Do funkce mohl prezident jmenovat pouze státní úředníky, soudce a důstojníky od čtvrté hodnostní třídy. Prezident měl vystupovat jako nejvyšší velitel armády, který vyhlašuje válku a uzavírá mír podle usnesení Národního shromáždění. Prezident měl právo - víte, jaké byly začátky českého státu, Československa? Prezident měl právo suspenzivního veta, což znamená, že mu to umožňovalo vrátit k projednání zákon již usnesený Národním shromážděním. Pokud však parlament opětovně zákon schválil, musel být zákon vyhlášen. Kromě toho měl prezident právo udělit milost. To byl přežitek z doby monarchie, kdy panovníci mohli zmírnit či úplně zrušit trest. Prezident měl být volen Národním shromážděním za souhlasu alespoň dvou třetin poslanců.
S tak omezenými pravomocemi prezidenta Masaryk nesouhlasil a prosazoval jejich rozšíření. Otázka postavení prezidenta se diskutovala další dva roky, než byla uzavřena přijetím ústavy z roku 1920. A už jsme u toho. Masaryk byl toho názoru, že by prezident měl být volen lidmi a měl by mít rozšířenější pravomoci. Především by měl mít pravomoc jmenovat a odvolat vládu, předsedu vlády a ministry. Po dlouhých diskusích o funkci prezidenta se vyšlo vstříc Masarykově přestavě o posílení moci. Již roku 1919 byla přijata novela zákona o prozatímní vládě, podle které mohl prezident jmenovat a odvolat vládu a její členy. Novela zákona mu dávala právo předsedat schůzím vlády, požadovat od vlády zprávy o její činnosti a sám mohl dle své libosti iniciovat vládní schůzi. K ještě většímu posílení prezidentské moci došlo v roce 1920 přijetím nové ústavy. Ta uzákonila dvojí prezidentské právo, suspenzivní a absolutní veto, což se shodovalo s americkými prezidentským systémem. Absolutní právo veta měl prezident pouze vůči zákonům týkajícím se Podkarpatské Rusi a vůči opatřením stálého výboru, který rozhodoval v době, kdy Národní shromáždění nezasedalo. Suspenzivní právo pak měl vůči Národnímu shromáždění.
V nové ústavě byla pro Masaryka ustanovena výjimka, že on může být zvolen prezidentem více než dvakrát. Funkční prezidentské období bylo schváleno na dobu sedmi let a za minimální věk prezidenta byl požadovaný věk 35 let. Stanovení nízkého věku prezidenta si prosadil Masaryk. Bylo to přičítáno tomu, že Beneš, nejbližší Masarykův spolupracovník a jeho pravděpodobný nástupce, měl tehdy 35 let. Konečné stanovení minimálního věku prezidenta mohla ovlivnit i americká ústava, která ustanovovala, že prezidentem se může stát osoba starší 35 let. Další pravomocí prezidenta zakotvenou v ústavě bylo právo rozpouštět parlament. Na druhou stranu se Masarykovi nepodařilo prosadit to, aby měl prezident právo zákonodárné iniciativy a aby byl volen občany.
Vidíte, prezident Masaryk prosazoval přímou volbu prezidenta, proti které vy ve vládní pětikoalici jste, a zaštiťujete se Masarykem. I referendum prosazoval. Jenom to tady upozorňuju na tenhleten moment. Takže znovu říkám, až budete vzývat Masaryka, tak se podle toho řiďte! Aby to nebyla taková ta komedie.
Stejný rok, kdy byla vydána ústava, došlo na jaře 1920 k uskutečnění prvních demokratických voleb do Národního shromáždění. Po jejich konání se Masaryk rozhodl odstoupit z funkce prezidenta proto, aby i prezident Československa byl zvolen podle demokratických principů novými zástupci Národního shromáždění. Nová prezidentská volba potvrdila Masaryka v jeho úřadu až do roku 1927. Tentokrát již nebyl zvolen jednohlasně, jak tomu bylo v roce 1918. Němečtí poslanci se postavili proti Masarykovi a dali hlas německému profesoru Augustu Naeglemu. I přesto byl Masaryk valnou většinou zvolen československým prezidentem na období let 1920-1927. ***
