(20.00 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)

Mimo jiné pro ty, kteří to třeba tak ještě úplně nemají nastudované, protože jsme u prvních čtení, to znamená, že ten text je tam dvakrát. Ta korespondenční volba je tam dvakrát. Jednou ji přijímáte po roce 2026, ale abyste stihli ty volby, které chcete stihnout, tak tam vkládáte ta samá slova a ta budou platit už od roku 2025. Těžko to budu vysvětlovat někomu normálnímu, koho potkám na ulici, že něco takového vůbec se děje v Poslanecké sněmovně.

A já bych chtěl ještě upozornit na jednu krásnou větičku, která je přímo v té důvodové zprávě. Zákon o správě voleb - to je ten, který bude platit od roku 2026, který prostřednictvím informačního systému správy voleb elektronizuje správu voleb, včetně vybudování jednotného seznamu voličů s účinností od 1. ledna 2026, vytváří ideální podmínky pro přijetí - doplním, pro přijetí korespondenční volby - aniž by bylo nutné zasahovat do lhůt pro organizaci voleb. Stěžejní úprava korespondenčního hlasování bude pro všechny druhy voleb, v nichž se tento způsob hlasování zavádí, obsažena v zákoně o správě voleb. Přesto však je třeba korespondenční hlasování promítnout též do příslušných ustanovení volebních zákonů - zákon o volbách do Parlamentu ČR, zákon o volbě prezidenta republiky a zákon o volbách do Evropského parlamentu a do soudního řádu správního. Proto se novelou zákona o správě voleb současně předkládá i novelizace některých dalších zákonů.

Já myslím, že to tam zůstalo opravdu ještě z toho předchozího návrhu, protože jestli autoři tvrdí, že ten zákon je ideální pro to, aby se do něj vložila ta korespondenční volba, ale on bude ideální až od roku 2026, do té doby nebudou ty volby elektronizované. A my jsme tady už dlouho diskutovali, kolegyně Mračková Vildumetzová tu v tuto chvíli není, že třeba to velmi napomůže, že budou elektronické seznamy voličů, že už se nemůže stát, že se vlastně neví, kolik bylo vydáno voličských průkazů, protože to vydávají jednotlivé obce, a že se nebude vědět, kolik tedy lidí odvolilo s voličským průkazem.

A teď si vezměte, my máme ten systém opravdu zastaralý. Já jsem se vlastně dozvěděl až nedávno, že zastupitelské úřady při těch volbách komunikují s obecními úřady. Protože ony si opravdu ověřují, kdo je zapsaný na tom speciálním seznamu a kdo ne, a to se děje, to se úřaduje. To musí být strašně technické náročné. A jestliže tady očekává koalice účast desetitisíců, ne-li 100 000 voličů, tak si myslím, že to bude ještě o to náročnější pro ten zastupitelský úřad. Mimochodem, odbočka. Co jsem se tak dozvěděl, zdaleka to není běžné ve světě. Dokonce jsem vlastně nenašel příklad. Ve většině států seznamy voličů vedou příslušné obvody, zpravidla obce, ne zastupitelské úřady, což potom souvisí s tou částí, o které já budu mluvit, že v zemích, jako je Německo nebo je Rakousko, každý ten volič je zapsán ve svém volebním obvodu v rámci své země. V Rakousku tomu říkají kaskáda kritérií. Volič musí doložit, že například v té obci žil, má tam trvalé bydliště, když ne, že tam má nemovitost nebo že tam má rodinu. A on když potom odvolí mimo území Rakouska, tak ten jeho hlas putuje do té jeho obce, ne do zvláštního volebního obvodu, jak se navrhuje tady - což samozřejmě způsobuje další nerovnost, o které budu mluvit později, že vlastně ty hlasy ze zahraničí mohou nějakým způsobem vychýlit volební výsledek, změnit volební výsledek. Kdežto v tom Rakousku, když každý z těch lidí volí jakoby domů, tak ty hlasy se pravidelně rozprostřou a není to takový problém.

Kolega Mašek přišel s myšlenkou, že by se to vyřešilo matematicky. Že by tedy to nespadalo do dvou nejlidnatějších krajů, ale že by se aspoň ty hlasy rozpočítaly do všech čtrnácti krajů. Je to změna parametrická. Je to změna logická. A to, že se neprojednala, to je součást toho mého úvodního slova. Že s námi nikdo nemluvil. S námi se doteď nikdo nebavil, co bychom si představovali na tom zákonu změnit, co nám vadí nejvíc. Já tedy férově přiznávám, já jsem u těch debat byl, u těch tří zákonů volebních, a debata byla rychlá typu: Vy korespondenční volbu nechcete, co? No nechceme. A tím jsme skončili. (Se smíchem.)

Ale přesto si myslím, když už tedy tady padl ten návrh a chcete si ho prosadit silou a po nocích, tak jste měli přece jenom nějaký čas obětovat a ještě se nás zeptat: No jo, a když to přece jenom projde, nechtěli byste aspoň říct svoje konkrétní technické námitky k tomu zákonu? Mluvil o tom tady včera Patrik, že změny volebních zákonů jakékoliv a v jakékoliv zemi by měly být aspoň na základě nějaké elementární shody toho politického spektra. Tohleto, co se tady děje, ta vyhrocená atmosféra, a že my si to protlačíme, to opravdu ničemu nepomáhá. A já jsem měl včera pocit, že už se přece jenom nějaké hrany obrousily a že tady začíná nějaký dialog, a dneska jsem si přečetl tweet paní předsedkyně, a paní předsedkyně píše, že chtějí ještě vlastně ten zákon rozvolnit a vlastně už se vůbec nebude řešit a kontrolovat pohyb krajanů mimo území České republiky, už bude stačit jenom obyčejné čestné prohlášení. To znamená, my tady namítáme, jak ten zákon zpřesnit, když už je rizikový, a do toho tedy ještě přidá paní předsedkyně, že to ještě vlastně jde úplně opačným směrem. Takhle se asi opravdu nikdy nemůžeme domluvit, jestli se nebudeme naslouchat a aspoň si neřekneme některé parametry.

Z naší strany jedna z těch námitek byla, když už tedy si to protlačíte silou - nevím, jak to dopadne, nikdo neví, jak to dopadne. Pan poslanec Okamura se dobře vyspí a my nevíme, jak tady ještě dlouho budeme chodit. Ale pro případ, že by se to tedy protlačilo, tak snad byste mohli naslouchat té opozici, a tím trošku zmírnit tu polarizaci, která existuje. My opravdu jsme silná opozice. Vy máte těch 108, ale ve společnosti to tomu neodpovídá, ten poměr. Tahle vláda vznikla tím, že získala 42 % hlasů ve volbách. Díky tomu, že propadl milion hlasů, tak tady vznikla relativně unikátní situace, pohodlné vedení, 108 hlasů za 42 %. Miroslav Topolánek měl myslím 48 % a měl 100. To prostě většinou tady ty dvě půlky, ta opozice a koalice, většinou to bylo velmi těsné. Nebo ti, co si to nepamatují, a já jsem poslouchal včera ta jednotlivá vystoupení, jak říkali, že když přijde 100 000 hlasů ze zahraničí a rozdělí se to do dvou krajů, bude to znamenat, myslím, že to byl pan poslanec Letocha, říkal, že jeden až dva mandáty, říkal to v České televizi. Nám to spíš vychází na dva až tři. Ale než nastoupilo hnutí ANO, než tady zavládly v podstatě stabilní vlády, které dovládly celé čtyři roky, což byl Bohuslav Sobotka a což byl Andrej Babiš, i když ty vlády byly dvě, tak tady žádná vláda nevydržela tak dlouho. Tady byla průměrná doba vlády snad 18 měsíců, ne-li méně.

Měli jsme i úřednické vlády, když se to rozpadlo úplně. Měli jsme Rusnokovu vládu, která byla trošku tak na truc. A to už si nepamatujete? To znamená, to může být opravdu sto na sto. V roce 2006 tehdejší předseda ČSSD Paroubek už slavil, že vyhrál volby, ty zahraniční hlasy připadly do Jihočeského kraje, a když se přepočítávalo, tak naskočil Miroslavu Topolánkovi ještě jeden hlas a bylo to sto na sto. Následoval nákup přeběhlíků a tahle země se vydala jiným směrem. Já nemůžu hodnotit, jestli dobrým směrem nebo špatným směrem. Ale dneska jsme také mohli být úplně někde jinde. Třeba by ani nebylo žádné hnutí ANO, kdyby nebylo afér, které pak následovaly a které postupně bobtnaly v rámci ODS. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP