(9.20 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
K tomu krátká odbočka, než budu pokračovat. Upozorňuju na tisk 618, návrh poslanců hnutí ANO, návrh o tom, aby se i o korespondenční volbě jako o klíčové otázce - která může změnit směřování České republiky, která může změnit složení Parlamentu České republiky, která může způsobit nebo ovlivnit, kdo bude vládnout v příštím volebním období a v těch dalších, kdo bude vládnout v následujících třiceti letech, tak závažná věc to je, to není jenom, že mávnete rukou: No, tak se to pošle dopisem; my se tady opravdu bavíme o tom, že v rámci třeba velmi vyrovnaného výsledku budou tři mandáty jinak - takže u takhle závažné věci bychom se měli dohodnout celospolečensky, měli bychom se zeptat lidí. My jsme předložili zákon o speciálním referendu, který si klade čtyři otázky: kromě přijetí eura, zrušení práva veta v rámci rozhodování orgánů Evropské unie a migračního paktu je to právě tady korespondenční volba. Budeme tlačit na to, aby se primárně projednal návrh poslanců hnutí ANO na celostátní referendum, který tu leží už nějakou dobu, který je výsledkem osmiletého snažení, debat, hledání vyváženého kompromisu, jehož garantem je tady paní poslankyně Helena Válková, která nad tím strávila spoustu času.
Je to zbytek mozaiky, který nám v české společnosti chybí. To, že je potřebná, se teď ukázalo naprosto krystalicky v okamžiku, kdy jedna část politického spektra má většinu v dolní komoře, má většinu v horní komoře, má prezidenta, kterého podpořila v jeho volbě, a prezident je nakloněn této části politického spektra, a samozřejmě i ústavní soudci jsou voleni Senátem, kde převažuje tato část politického spektra. Co pak ještě zbývá těm druhým, kromě toho, že děláme svoji práci, kontrolujeme vás, dáváme podněty, diskutujeme, děláme svoji opoziční práci, jak jenom můžeme, tak co nám zbývá, než obrátit se na toho občana, protože cítíme, že názorová většina v České republice je jinde. Speciálně - to teď odbočím - co se týče eura, ale i u korespondenční volby.
Buď tedy žiju ve své bublině, anebo budete muset přijmout myšlenku, že když se zeptáte lidí v České republice, budou spíše nakloněni tomu, že lidé, kteří třeba už nejsou nijak politicky, finančně, společensky, spojeni s touto zemí desítky let, tak jejich rozhodování o budoucnosti a směřování České republiky je diskutabilní. Že lidé, kteří mají vícero občanství, by zřejmě měli spíše ovlivňovat dění v zemi, kde žijí, kde jsou příslušní daňově, kde platí své daně. To není nepřátelský argument. Já ho v těch debatách nepoužívám, protože to nepotřebuji, soustřeďuji se na otázky právní, ale to, že tenhle argument zazní a zazní ještě mockrát, a hlavně zazní, když půjdete mezi lidi, tak to vám můžu garantovat. My bychom se měli nějak snažit preventivně zabránit případné frustraci tady z této otázky, případně když se na něčem domluvíme my tady poslanci - ještě nevím, jestli bude nějaká snaha ten zákon kultivovat v druhém čtení - tak alespoň abychom všichni řekli: Dopadlo to, jak to dopadlo, ten zákon je maximum možného, prosím, věřte tomu, dělali jsme všechno pro to, aby to bylo spravedlivé.
Protože ta debata neproběhla, tak se pokusím alespoň několika svými příspěvky tady ozřejmit, jaké názory jsou přítomny ve veřejném prostoru. Samozřejmě se netajím tím, že jsem dlouhodobě kritický ke korespondenční volbě, a budu se soustředit spíše na ty argumenty kritické.
Začal bych třeba velmi povedeným příspěvkem pana doktora Weigla, který měl na semináři 21. března 2022. Řekl, že v této dramatické přelomové době jsme všichni uhranuti děním na Ukrajině, děním na východě od nás. Právě tyhle dramatické krizové momenty jsou obvykle přelomovými okamžiky i pro dění ne na frontách, ale na dění v hlubokém zázemí, a to je v naší zemi. Jistě si každý vzpomene na případy, kdy právě ve stínu velkých událostí se potichu prosazují změny, kterých si veřejnost uhranutá děním někde jinde za horizontem příliš nevšimne, a najednou po letech zjistíme, že všechno se bez našeho vědomí a bez naší náležité pozornosti událo v tom rámci, ve kterém se pohybujeme kolem nás. Právě korespondenční volba podle mého soudu je jedním z takových zásadních témat, které rozhodne nejen o kvalitě, ale vůbec o budoucnosti politické demokracie v naší zemi.
Bohužel tedy patřím tady, jak se dívám po sále, asi už pomalu mezi největší pamětníky. Pan poslanec Benda, který byl tedy přítomen toho semináře, je samozřejmě větší pamětník, ten mě služebně trumfne tady v této budově, ale věkově bohužel ne. Vzpomínám si, jak jsem se tady pohyboval tehdy ve vládním dresu a vzpomínám, jak ta naše politická demokracie postupně vznikala. Obávám se, že změny, a hlavně ty podstatné změny, které do ní postupně byly za těch více jak třicet let vneseny, málokdy probíhaly na základě poučené analýzy jejich silných a slabých stránek, poučeného vědomého projektu zlepšení naší demokracie.
Mimochodem, to je to, o čem jsem mluvil v úvodu své řeči včera, kdy jsem vám dal konkrétní data a namítal, že předkladatelé vlastně vůbec nepracují s čísly, že zčásti pracují s dojmy a s tím, že když to mají všichni, tak my bychom to měli mít taky. Bohužel to ale vždycky byly pohříchu účelové kalkulace různých politických sil, které měly pocit, že tato změna se jim krátkodobě momentálně vyplatí. Protože ty horizonty málokdy přesahují čtyřletý volební cyklus Poslanecké sněmovny, racionalita těch změn obvykle podléhala právě tomuto krátkodobému uvažování. Obávám se, že s korespondenční volbou je to podobné, že to není vážně promyšlený projekt, ale že je to účelová snaha získat krátkodobou výhodu pro nejbližší roky ze strany určitých politických sil.
Když říkám, že jsem rád přijal pozvání na tomto semináři, jedním z důvodů je i to, že přesně před jedenácti lety a jedním týdnem, 14. března 2011, jsem se účastnil přes ulici v Senátu tehdejší konference s názvem Přímá volba prezidenta, změna Ústavy České republiky, kterou pořádal tehdejší předseda horní komory Milan Štěch. Bylo to v době, kdy prezidentská volba a její způsob hýbal společností. Bylo to téma velmi excitované na celé politické scéně na rozdíl od korespondenční volby, která tady někdy probíhá pod stoly, v suterénech a málokdo se tím vážně zabývá na politické scéně veřejně. Tak tady krátká odbočka. Myslím, že tady už třetí den děláme všechno pro to, aby se to změnilo, abychom lidem vysvětlili rizika korespondenční volby, aby se nad tím opravdu zamysleli a aby už neprobíhala jenom kuloární jednání. ***
