(11.10 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Další takový poznatek je" - také už to zde bylo zmiňováno, že - "já bych to shrnul do jedné věty: nabídni prst, přijdeš o ruku. Se schválením návrhu na korespondenční hlasování pro občany v cizině občané, kteří na našem území nežijí, budou mít víc práv než občané, kteří zde žijí. Je jen otázkou času, kdy bude tlak na zavedení korespondenčního hlasování i pro voliče na území státu a při značném aktivismu našeho Ústavního soudu nevylučuji, že i když tento nápad bude odmítnut v Parlamentu, jeho stoupenci si vynutí jeho zavedení cestou opakovaných návrhů k Ústavnímu soudu. Je totiž logické a obhajitelné, že s občany má být při výkonu volebního práva zacházeno stejně. Pak je zřejmé, že občané na území Čech, Moravy a Slezska budou diskriminováni ve srovnání s občany v zahraničí, kterým bude dopřáno korespondenční hlasování. Ve Spojených státech bylo korespondenční hlasování zavedeno kvůli vojákům mimo bydliště, aby se postupně stalo natolik významné, že může zásadně ovlivnit výsledek voleb doma, aniž by to tvůrci tohoto typu hlasování předpokládali. Nebo možná předpokládali, ale nepřiznali.
Může to skončit tak, jak si stejnopohlavní manželství v USA vynutili jeho zastánci přes Nejvyšší soud mimo parlament, kde hlasování devíti soudců dopadlo pět ku čtyřem. Realitu současného úpadku demokracie dokresluje i to, že stále více moci si přisvojují nevolení soudci a volený parlament o moc přichází. Nevidím důvod, proč tento nedemokratický vývoj má Parlament podporovat." Opět reagoval pan docent na Marka Bendu, který tam mluvil o tom, že bychom se měli soustředit na konkrétní návrh zákona, ale konkrétní návrh zákona bez ohledu na konkrétní paragrafy především otevírá to - jak to někdo nazval - pootevírá okno, o kterém nevíme, jak se nakonec otevře. "A Parlament nad tím úplně ztratí kontrolu. Já si myslím, že není otázka, jestli ano nebo ne se této možnosti Ústavní soud chopí, ale pouze kdy. Podotýkám, že i sčítací klauzule, kterou minulý rok Ústavní soud vyhodnotil jako neústavní, již jednou Ústavní soud posuzoval na návrh prezidenta Václava Havla před dvaceti lety nebo více jak dvaceti lety, a tehdy Ústavní soud konstatoval, že sčítací klauzule je ústavně konformní. Podle základní právní zásady by další Ústavní soud se v této věci již neměl vyslovovat. Platí zákaz, takzvaná res iudicata, věc rozsouzená, kdy dvakrát ve stejné věci nemá soud rozhodovat. Jaká je skutečnost? Je pouze otázkou chtění ústavních soudců v konkrétním složení, zda něco chtějí změnit, nebo nechtějí změnit, a ničeho se nezaleknou - ani ústavy, ani zákonů. Podotýkám, že za těch dvacet let od návrhu Václava Havla do předloňského roku se nezměnila ani ústava, ani se nezměnil princip sčítací klauzule pro koalice ve volebním zákoně. Jediné, co se změnilo, bylo personální složení Ústavního soudu." Takže je podle pana docenta Koudelky stoprocentně jisté, že až bude vhodné personální složení Ústavního soudu, tak bez toho, že by - nebo "i když už předtím určité konkrétní návrhy v této věci budou zamítnuty, tak když to Ústavní soud bude chtít změnit, tak to změní a vlastně donutí Parlament, aby akceptoval korespondenční volbu i vnitrostátně.
Třetí věc je tajnost hlasování. Korespondenční hlasování nechrání tajnost voleb. Je-li člověk ve volební místnosti za plentou, může rozhodnout svobodně, avšak bude-li vybírat volební lístek doma, hrozí ovlivnění z okolí. Muž pod pantoflem se bude pod dohledem manželky bát volit jinou stranu než manželka. Je pravdou, že i tento princip není absolutně stoprocentní - i dnes, když máme možnost volit do volebních uren, když přijdou z komise do bydliště nebo když někdo z rodiny předvybere příslušné volební lístky, tak ten princip může být oslaben." Dokonce když je člověk slepý, tak za plentu s ním může jít doprovod a pomoct mu při volebním hlasování. Pak záleží v podstatě jenom na serióznosti doprovodu, toho asistenta, jestli tam dá vůli svoji, nebo vůli zastoupeného voliče. Ale jde tady zase o šíři narušení tohoto principu, o šíři, další rozšiřování narušení. To je to, o čem jsem mluvil už asi dvakrát v rámci svého projevu a zdůrazňuji, je to o té míře, o míře, v jaké ještě je přijatelné snižovat ústavní principy v rámci volebních zákonů. Některým ústavním právníkům - a mám tady články - to vadí a říkají, je to nadmíru, máte napřed změnit ústavu, ať je to fér, a někteří říkají, že je to jenom trochu a že to nevadí. A jsou to subjektivní názory vzdělaných lidí, kteří se tomu věnují celý život, a my si v tom máme teď udělat nějaký pořádek.
My za ANO říkáme: buďme opatrnější, dodržujme ústavu, buďme konzervativnější, a za to si vysloužíme nálepku, že to děláme účelově a že jsme změnili názor. Já už dneska přednáším - a včera - myslím si, tři hodiny jenom argumenty, které rozporují korespondenční volbu, a nezlobte se, do protivky mám ty argumenty pořád jenom dva - snížení nákladů voličů ze zahraničí, kteří chudáci musí často cestovat tisíce kilometrů, a že to mají ve většině států taky. To není opravdu mnoho argumentů. Když si tady nakreslíme velkou tabuli a budeme psát své argumenty, už teď je zřejmé, že těch argumentů proti je víc než těch pro. Nakonec ale samozřejmě rozhodne nějaká politická vůle.
Už to tady taky mockrát bylo, já to zopakuju. "Známe z roku 2010" - říkal to tedy pan docent Koudelka - "známý případ videa Přemluv bábu Marty Issové a Jiřího Mádla, vyzývající k tlaku mladých na prarodiče kvůli jejich volebnímu rozhodnutí. Při zavedení korespondenčního hlasování část občanů bude vystavena tlaku. Jejich volební rozhodnutí nebude svobodné. Mimochodem, objevilo se video, opět podobného žánru, podporující korespondenční volbu. Je to všechno legitimní, žijeme ve svobodné zemi, ale jak jsem říkal, je to potom míra toho, jak chcete voličům pomoci. A když za někoho dáváte volební lístek do obálky, tak to už nepomáháte, to narušujete tajnost a přímost a svobodu volby a svoboda odlišuje skutečné volby od pseudovoleb v totalitních státech. Opět se můžeme obrátit na americkou demokracii, kde byl původně spor o to, zda dodatky americké federální ústavy dávající práva občanům zavazují jen federální orgány, či i členské státy. Není překvapení, že tento spor federální Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch federace. Ovšem, můžeme to aplikovat i u nás. Není ústavní požadavek na tajnost voleb i požadavkem, aby stát toto právo nezabezpečil jen vůči sobě, ale vůči všem, tedy, aby tajnost voleb přiznal voliči v rodině, v domově důchodců a tak dále? Pakliže právo na život nemá člověk jen vůči státu, ale vůči všem, tak i právo na tajnost hlasování má mít vůči všem ve svém okolí. Nedávno jsme se stali svědky v podstatě zavedení cenzury tím, že vláda ve spojení se soukromým sdružením vypnula nepohodlné weby, aniž by byly obviněny z trestné či jiné protizákonné činnosti. Nepovede narušení tajnosti voleb k obdobnému spojení vládní moci s vybranými a nezávisle se tvářícími organizacemi s cílem v bydlištích voličů ovlivnit hlasování ve prospěch držitelů moci? Korespondenční hlasování to umožňuje nebo minimálně zjednodušuje. ***
