(11.00 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Hnací myšlenkou americké vzpoury nebo revoluce, podle toho, jak to kdo pojme, a separace od Británie byla idea žádné zdanění bez zastoupení, no taxation without representation. Šlo o reakci na to, že britská koruna, což byl v té době nejen král, ale i parlament, určovala americkým osadám daně, ale ty neměly zastoupení ve sněmovně obcí britského parlamentu, protože v době, kdy vznikalo původní britské volební právo, Británie kolonie ještě neměla. Proto Američané bostonským pitím čaje, které mířilo proti nové čajové spotřební dani, vyhozením nákladu čaje z anglických lodí do moře reagovali na zdanění ze strany moci, kterou vnímali jako moc cizí. Podstatou americké revoluce bylo, že lidé mají být podřízeni moci, kterou mohou sami spoluvytvářet volbami, ve které jsou reprezentováni, nikoli v rozhodnutí moci, která nepochází od nich, ale zvenčí. Korespondenční hlasování nezbavuje občany žijící na území Čech, Moravy a Slezska podílu na moci, ale oslabuje tento podíl ve prospěch těch, kteří na území těchto zemí nežijí.
Jako zastánce toho, že moc ve státě má vycházet z těch, kteří jsou této moci podrobeni, a ne z ciziny, to považuji za nešťastný směr vývoje. Je pravdou, že z ciziny budou volit naši občané, ne cizinci, ale občané žijící v cizině mají oslabený a někdy vlastně symbolický vztah ke své vlasti. Čest výjimkám," říká pan docent. "Nedávám však na stejnou politickou váhu ty, kteří zde žijí, a ty, kteří si sem přijedou jednou za čas na dovolenou nebo nostalgicky hledají své kořeny. Po hlasování o brexitu, který prošel těsně a v kterém nebylo umožněno hlasování v zahraničí, se spekulovalo, že by mohlo dopadnout jinak, pokud by se mohli vyjádřit britští občané žijící v Bruselu, živící se například v orgánech Evropské unie nebo dlouhodobě žijící na francouzském středomořském pobřeží. Pro ně je rozhodnutí nemít komplikaci při cestování po Evropě rozhodující. Ovšem stát nelze stavět na občanech v zahraničí, ale na těch, kteří na jeho území žijí, platí daně, vytváří jeho bohatství a v případě potíží se účastní na jeho strastech. Proto je správné, že o brexitu rozhodli poddaní tenkrát Alžběty II., podléhající vládě v Londýně, a ne poddaní Alžběty II., jejichž životy fakticky ovlivňuje vláda v Bruselu či v Paříži více než ta londýnská.
Ani občané pobývající na našem území nemohou volit, když v době senátních, krajských či obecních voleb jsou mimo bydliště. V těchto volbách nejsou vydávány voličské průkazy. Volič nemůže volit v jiném kraji či obci, kde nebydlí, aby neovlivňoval složení zastupitelstva, jehož rozhodnutí nebude podléhat. To je princip, který nikdy nikdo tady nezpochybňoval, ale je strašně důležité se tedy nad ním zamyslet, bavit se solidně o všech argumentech a nedělat s dovolením z těch, kteří jsou trošku konzervativnější, nechtějí narušit české volební právo, nedělat z nás za každou cenu zlouny, protože u komunálních voleb je to něco naprosto normálního. Korespondenční hlasování je volbou mezi tím, zda je právo volit držitele moci u těch, kteří žijí na území, kde budou této moci podléhat, nebo se zvýší role těch, kteří nám nutí svou politickou vůli, aniž by s námi žili. A je to i argument proti tomu, co tady zaznělo dopoledne, že vlastně korespondenční hlasování umožňuje naplnit ústavní požadavek všeobecnosti v hlasování. Ale všeobecnost v hlasování tu máme i ve volbách v základě Senátu, máme to i ve volbách do zastupitelstva, a přesto nikdo nezpochybňuje, že když je někdo z Brna, je v den voleb v Praze, že nemůže volit v Praze - prostě proto, že bydlí v Brně. A buď si to zařídí, že v den voleb v Brně bude, anebo holt se musí smířit s tím, že na volbě zastupitelstva v daném roce se podílet nebude.
To, co tady říkal pan předseda ústavně-právního výboru" - to jsem já - "je konkrétní námitka. I kdyby ten návrh prošel tak, jak je, považuji za zásadní, aby zahraniční hlasy nebyly podřazeny jen do nějakého vylosovaného volebního kraje. Je správné rozložit mezi více volebních krajů - tam došlo ke změně, my jsme diskutovali ten jeden, teď jsou dva. Ale zase při 100 000 hlasů ze zahraničí jsme zase zpátky, kde jsme byli. Jestliže 80 % je z Evropy, tak při 80 000 do jednoho, byť milionového kraje je to sakra velký podíl. Je správné rozložit mezi více volebních krajů, například podle kontinentů do různých volebních krajů" - to se stalo, na dvě poloviny - "nebo vytvořit zvláštní volební obvod, volební kraj pro zahraničí. Zahraniční hlasy totiž mohou v budoucnu zcela změnit vůli voličů, včetně preferenčních hlasů v malých krajích. Nejde jenom o to, že dnes v podstatě započítání zahraničních hlasů z hlediska celkového počtu mandátů nehraje do konkrétního kraje významnou roli, protože se to nakonec v rámci celého státu přerozdělí - to ano, ale třeba z hlediska preferenčních hlasů to může výrazně zasáhnout do volby, zvláště v menších krajích." Ta argumentace použitelná, já vám ji přečtu, i když je to teď trochu jinak: "Nejmenší krajský volební kraj je Karlovarský. Tam bylo zapsáno v minulých volbách do Poslanecké sněmovny 230 000 voličů a při 57% účasti došlo k volbám 131 000 voličů. Kdyby v takovém množství by měly přijít hlasy ze zahraničí a ovlivnily by hlasy v tomto malém nebo jiném malém kraji, jako je Zlínský, tak to má vliv na konkrétní kandidující poslance v těchto volebních krajích. Dneska se vlastně kandidáti nebojí, že budou vylosováni, protože skutečně podíl zahraničních hlasů je velmi malý. Ale myslím si, že by nebylo správné dostat se do situace, aby se všichni báli, koho že to státní volební komise v těchto volbách vylosuje, aby to náhodou nepostihlo z hlediska konkrétního kandidáta jeho. Pamatuji si, když poprvé bylo toto zavedeno, to jsem byl ještě poslancem, byl vylosován Jihomoravský kraj, kde jsem kandidoval. Že jsme tenkrát dělali skutečně kampaň v zahraničí, jeli jsme na Slovensko, do Bratislavy, do Vídně a tak dále, aby se pak zjistilo, že to byly vyhozené peníze, ale může se to všechno obrátit. ***
