(11.30 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Takže ta otázka svobodnosti voleb je vlastně svobody od nátlaku. Ta je zajišťována i na zákonné úrovni a konkrétně je zajištěna tak, že Česká republika patří mezi země, které ukládají voliči povinnost odebrat se ve volební místnosti sám za plentu s výjimkou těch případů, které už byly zmíněny, to znamená osoby nějak velmi závažně, velmi závažně zdravotně handicapované, které potřebují nějakou asistenci, třeba proto, že jsou nevidomé nebo se nemohou vůbec samy fyzicky odebrat za plentu, mohou trpět třeba Parkinsonovou chorobou a podobně. Co se stane, pokud ten volič hrdě řekne: Jsem silný člověk, já se žádného nátlaku nebojím, já se za tu plentu neodeberu, neobtěžuj mě, státe, protože proč bych tam chodil, když to necítím jako nutné - volební zákon hovoří o tom, že v takovém případě by takovému voliči nebylo umožněno volit. To znamená, on nesmí volit. Je to na něm. On má povinnost odebrat se za plentu a samozřejmost to není. Máš možnost, aby tvoje volba byla svobodná, a my o tebe pečujeme. Dokonce i když nejsi pod žádným tlakem, protože jsi duševně zdravý, jsi bohatý rentiér, žiješ osaměle, nemáš žádné nátlakové skupiny kolem sebe ani osoby, ale stejně se tam musí odebrat každý, aby nevznikla vůbec pochybnost nebo aby někdo, kdo byl vystaven nátlakovému chování, měl aspoň tu poslední možnost, že tohle je ta zóna svobody, kde může tedy volit skutečně svobodně. Toto bude u korespondenční volby zákonitě zrušeno, protože by asi odpadlo to kouzlo korespondenční volby, kdyby se někdo musel odebírat někam, kde by hlasovací lístek odevzdal." Takže možná už pro někoho pomockráte, ale znovu cituji pana docenta: "Tady je problém s ústavním principem požadavku na to, aby volby byly svobodné, a nátlak, pokud vznikne, tak aby z něj byla úniková cesta. Ta úniková cesta je u nás za plentu.
Za druhé, Listina, ale potom i ústava žádá, aby volba byla osobní. Je to uvedeno výslovně, je to § 19 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu České republiky, nebo § 41 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky. Najdete to i v případě dalších volebních zákonů. Výslovně říkají: zastoupení je vyloučeno. U korespondenční volby bude možné toto zastoupení" - také už jsem o tom mluvil opakovaně, stejně jako pan docent - "protože ten lístek, jakmile přijde do domácnosti, v tu chvíli tam ztrácíme kontrolu nad tím, kdo ho skutečně vybral, kdo ho vložil do obálky, odeslal, a pravděpodobně to nebude tedy tak, že ten člověk by tam musel dát ověřený podpis nebo nějak jinak úředně ověřit, že skutečně tu volbu provedl on, to už dneska víme. Mezi zástupnou volbou, mezi voličem, jeho odvolením a jeho hlasem stojí jeden neověřený podpis.
Kdybychom se pak dostali do rozporu s dalším principem, a to je princip tajnosti volby, tudíž zastoupení principiálně možné bude. To je novum, kterou přináší tato novela. Volba v zastoupení proxy voting bude podle tohoto zákona do jisté míry možné. To znamená, že budou situace, že volební lístky přijdou - já budu někde, pokud budu žít v zahraničí, tak nebudu z Prahy, budu třeba v Brně nebo z Brna v Praze, ale budu z Washingtonu v New Yorku. Požádám manželku, děti: hoďte to tam, pošlete to třeba, pokud to bude v nějaké lhůtě, ve které to já nebudu moci poslat osobně. Takže tady může být problém s touto osobní volbou. Otevírá se možnost, aby volil někdo jiný.
Třetí ústavní princip, to je princip tajnosti voleb. O tom mluví náš ústavní pořádek poměrně bohatě, asi kvůli tomu, že máme svoje historické zkušenosti, to je nakonec dobře, i s ovlivňováním svobody hlasování ve volbách. Je to čl. 21 odst. 3 Listiny, ale najdeme to také v čl. 18 a 19 ústavy a najdeme to potom také v příslušných volebních zákonech, které opět říkají, že se musíte odebrat za plentu - pokud se tam neodeberete, nebude možné hlasovat. Za plentou vkládáte vybraný hlasovací lístek do úřední obálky. To znamená, nemůžete to udělat, že demonstrativně, hrdě řeknete: Podívejte se, tady je strana XY, vkládám do úřední obálky a teď mě neobtěžujte s nějakým chozením za plentu, já tady ten lístek hodím. To znamená, dostanete obálku za plentou, máte čas si vybrat nebo z kapsy vyndat ten už vybraný hlasovací lístek, to už je prostě na každém z nás. Smysl tajné volby je jasný, nikdo nemá vědět, jak volič hlasoval. Souvisí to opět vlastně, je to funkce spojená se svobodností volby. Ale kdo to nemá vědět? Pokud nechci, tak to nemá vědět nikdo, nikdo z mého okolí, z nejbližší rodiny, ani můj zaměstnavatel, a koneckonců to nemá vědět ani stát. Toto u korespondenční volby ani jedno není možné garantovat, respektive můžou kolem této záležitosti vyvstat pochybnosti, a pak už záleží na každém, jak se s tím vyrovná. Případně potom, pokud by těch hlasů bylo více, jak se s tím vyrovná celý volební systém? Otázka tajnosti voleb jako třetí problematické místo z hlediska ústavního pořádku.
Další otázkou je otázka rovnosti. Může nastoupit otázka rovnosti, jak u těch privilegovaných voličů bude. Stačí už, že je narušen princip občanské rovnosti. Samozřejmě, všechno je potom otázkou míry, protože různí občané jsou v různých situacích. Jsou-li zdůvodnitelné, mohou být různým způsobem zvýhodněni. To je normální, když má někdo třeba nějaký handicap, aby se s ním vyrovnal a vůbec aby mu byl umožněn přístup k výkonu určitého práva. Ale pokud se jedná o voličské právo, nakonec důsledkem bude to, že občan žijící na území státu - a souhlasím s tím, co říkal pan docent Koudelka - že ten, ať chce, nebo nechce, a to je ta pozitivní a negativní zpětná vazba, on nese důsledky svého rozhodnutí. Jinak by se mi posuzovala otázka vztahu k Ukrajině nebo k válce na Ukrajině ze Spojených států amerických, z Austrálie anebo tady z České republiky. Nepochybně jinak by se mi také hodnotily její důsledky, což může být například otázka růstu cen paliv, růstu cen potravin a dalších záležitostí. To vše se úplně jinak posuzuje ze zahraničí a tady. A samozřejmě to vidíme, pokud kdo chce, tak to aspoň vidí na Ukrajině, že ten, koho se to týká, různí lidé mají různý přístup třeba k plnění branné povinnosti, a podle toho také někteří třeba hlasovali. A jinak opět se hlasuje ze zahraničí, když vím, že na mě ta branná povinnost fakticky třeba nedopadne, nebo na mě nedopadnou škrty ve zdravotnictví a jiné, když toto všechno se proti mně může obrátit. ***
