(11.40 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Ale pokud to obrátím čistě do ústavního principu, tak se tady objeví další příklad toho, že občan žijící na území státu už nebude řekněme tím číslem jedna, který má plná práva a další svobody s právním statusem, a oproti tomu osoba s jiným právním statusem ve vztahu k České republice těch práv má stejně, pokud se rozhodneme, anebo méně, ale že tady bude skupina, která bude zvýhodněna. A souhlasím s tím, že samozřejmě to bude vyvolávat tlak na to, aby korespondenční volba byla umožněna i na území České republiky, protože se řekne: to je otázka rovnosti, a vždycky najdeme celou řadu důvodů. Koneckonců teď musí - nebylo by to jednodušší, kdyby nemusely delegace z obecního úřadu chodit s urnou po bytech, kdyby to ti lidé mohli vyřídit hlasovacím lístkem, který by zaslali poštou nebo by je někdo odnesl na obecní úřad? To znamená, tady pak může přijít ještě i argument toho, že vlastně nakonec je to i pro veřejnou správu výhodnější, už jsem i o tom tady mluvil. Takže si myslím, že ten tlak může postupně stoupat.
Když se řekne: Dobře, máme jít tou cestou usnadnění výkonu volebního práva, byla tady zmíněna otázka na Stát Izrael. Na něj se velmi často odvolává celá řada politiků a hovoří o tom, že odsud si máme brát příklad. Ve Státě Izrael, pokud je mi známo, je to tak, že každý izraelský občan může hlasovat v parlamentních volbách za jedné podmínky: že to udělá ve Státě Izrael. To znamená, korespondenční hlasování není přípustné, musíte se vrátit na území státu. Takže to jenom k tomu, že může být otázka rovnosti nakonec i třeba v některých státech, které jsou nám civilizačně blízké, pojímána jako poměrně důležitá.
Já k tomu přidám znova ještě ten příklad slovenský. Chcete-li volit slovenského prezidenta, prezidentku, musíte tak učinit na území Slovenska, musíte se sebrat a přijet. Přesto je v grafech, které nám ukazují koaliční navrhovatelé, vždycky Slovensko zelené, že na Slovensku korespondenční volbu mají. Mají, ale jenom v jedněch volbách. Tady se navrhují hned tři.
Potom je tu otázka, o které Ústava výslovně nemluví, ale lze ji vyvodit. I tento princip by měl být dodržený a to je otázka důvěryhodnosti voleb. To znamená jestliže se podíváte na náš volební systém, který je řekl bych v těch rozhodujících částech neelektronický, to znamená, odevzdává se papírový hlasovací lístek, označuje se tužkou, potom se někde sčítá, z toho se sepíše protokol a ten se teprve elektronicky někam vkládá, ale existuje pořád jako papír a po dobu myslím ještě dvou měsíců po posledním termínu pro přezkum voleb jsou ty hlasovací lístky pořád k dispozici. Takže ten náš volební systém vypadá možná trochu archaicky, ale on je současně velmi robustní. Je robustní proti pochybnostem o tom, kolik lidí skutečně v zahraničí žije. To si myslím, že je velká neznámá. Slyšel jsem čísla z Ministerstva vnitra, ale nikdo mi to nepodepsal, což je námitka, kterou jsem měl vlastně v úvodu svého příspěvku.
Když se podíváte v Polsku, tak v Polsku je 37,5 milionu lidí a ten nárok hlasovat může mít až 10 milionů lidí. To znamená, že to už není třeba jedna desetina do nějakého počtu, ale jedna čtvrtina. To znamená, je tady základní právní otázka, nakolik ten systém potom je, nebo není důvěryhodný, to znamená, kdo mohl vidět můj hlas, kdo si ho mohl nějak třeba poznamenat, pokud jsem na to citlivý, za kolik lidí mohl hlasovat, jak to bylo celé prozkoumané a podobně. Takže naše předpisy jsou poměrně přísné, pokud jde o výkon volebního práva, ale proto, že ony mají jeden cíl, a ten sledují, aby volby proběhly v souladu s ústavními principy, pokud možno tedy bez ovlivňování, bez nátlaku, bez obav, třeba ať už na straně mé jako voliče, nebo pokud jde o můj hlas, nebo mě jako voliče a celý volební proces, aby ty volby byly vnímány jako důvěryhodné. Tady se můžeme podívat na případ - myslím, že to byly natřikrát konané volby, jestli to bylo v Krupce na Teplicku, protože dvakrát se tam voliči nechali nějak ovlivnit podstatným způsobem. Napotřetí se sice také nechali ovlivnit, ale už to nebylo asi způsobem, který by mohl ovlivnit průběh voleb. Byly zmíněny prezidentské volby v Rakousku, ty se opakovaly kvůli tomu, nebo hlasování se opakovalo právě kvůli korespondenčnímu hlasování, kde jsou samozřejmě podmínky trochu jiné - odbočím, tam se hlasuje i vnitrostátně.
Současně bych se ještě zeptal: jdeme do doby spíše klidu a jistoty, nebo jdeme do doby rozjitřené, která na všechny tyhle pochybnosti reaguje často až přehnaně alergicky? Co udělali Američané se svými volbami? Ti byli schopni z nejvyšších míst, včetně bývalého ředitele FBI a podobně, tvrdit, že volby prezidentské jsou zmanipulované, a podobně. To znamená jestliže máme přísná pravidla, tak tomu tak bylo učiněno před třiceti lety, nastaveno z toho důvodu, aby ta pravidla byla robustní a aby plně odpovídala ústavním principům.
Můj závěr je takový, že samozřejmě korespondenční volba je možná, to za prvé. Za druhé je možné i všechny vyjmenované ústavní principy řekněme opustit, zmírnit a podobně, ale z mého pohledu jako právníka by bylo vhodné, aby se tak stalo na ústavní úrovni. To znamená, já třeba tyto pochybnosti mám, možná zdaleka nejsou většinové, ale aby tyto pochybnosti byly nějakým způsobem vyřešeny na ústavní úrovni. Koneckonců, není problém do Listiny doplnit například, že tato pravidla se přiměřeně neuplatní pro volby ze zahraničí. Sice bych s tím obsahově měl problém, ale z hlediska právního formalismu by pro mě ta záležitost byla vyřešená a byla by vyřešená naprosto otevřeně. A bylo by také jasně řečeno, kde, alespoň tedy pro nejbližší dobu, přibližně běží ta hranice. To znamená: dobře, pokud se jedná o volby ze zahraničí, tak můžeme, protože ta kvantita se nepromění v kvalitu, můžeme ta pravidla mít mírnější, protože to nakonec zřejmě při dalším vhodném nastavení neovlivní celkový výsledek voleb a vyznění celé volební procedury. Ale pokud se jedná o vnitrostátní pravidla, tak pak dál budeme lpět na ústavních principech." ***
