A my se tady budeme bavit o tom, co je zákon? Že to je něco dobrovolného, že to v podstatě neplatí, že si tady můžeme dělat co chceme? Extrémně nebezpečná záležitost.

Já děkuji těm, kteří hlasovali pro revokaci a že jsme se vrátili nohama na zem. Děkuji. (Potlesk zleva.)

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jako další vystoupí s faktickou poznámkou pan předseda Jakub Michálek. Poprosím o klid v sále. Máte slovo.

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem tedy vůbec vystupovat nechtěl a neočekával jsem, že poté, co jsme se radili na grémiu, to bude zneužito k tomu, aby tady byl prezentován jeden výklad z komentáře, který byl vydán předtím, než o této věci rozhodovala Poslanecká sněmovna. To už jsme dvakrát na Poslanecké sněmovně schválili, že faktické je možné omezit v případě, že dojde k extrémní podobě obstrukcí, která tady prostě byla. Takže bohužel je to podle pravidla "na hrubý pytel hrubá záplata". A v okamžiku, kdy vy postupujete takovým způsobem, že byste měli faktické klidně donekonečna a zablokovali parlament, tak logicky my tohleto dopustit nemůžeme a reagujeme tak, že používáme výklad jednacího řádu, který je sice možná extenzivní, ale na daný okamžik více než trefný. To jsem jenom chtěl říct, aby z toho nevznikl nějaký nebezpečný historický precedens.

Mimochodem, když jsme se bavili o první republice, tak pokud já vím, tak jednací řád první republiky fungoval tak, že se střídali řečníci pro a proti, čili každý měl možnost vystoupit, což v tomto případě bohužel na ty řečníky, kteří se řádně přihlásili, se ještě pořádně ani nedostalo. Takže doufám, že se nám to teď podaří napravit a že to je cíl, ke kterému všichni společně budeme směřovat. Jak opozice, tak koalice. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě faktická poznámka pana poslance Radka Vondráčka. Jenom pro pořádek struktury dnešního dne upozorňuji, že budeme jednat do 13.55 hodin, pak bude na pět minut schůze přerušena a budeme pokračovat v přerušené 87. schůzi.

Prosím, máte slovo.

Poslanec Radek Vondráček: Tak já jsem se domníval, že něco řekl Marek Benda za koalici, já řeknu něco za opozici, bude to 1:1 a půjdeme od toho. Máme každý svůj názor. A už teď 2:1. Prosím vás, odkazujete na situaci, pokud vím, ve stavu legislativní nouze, to je velice důležitá připomínka.

Za druhé, za první republiky ta faktická poznámka jako taková se nejmenovala faktická poznámka, byla to poznámka k jednacímu řádu nebo osobní poznámka, měla trvání pět minut a bylo zcela na vůli předsedajícího, jestli ji udělí, nebo ne. A postupně jsme se dostali k tomu, co máme dnes. Ale znovu říkám, je to zákon, vyplývá to z výkladu toho zákona, systematického, logického. Jestli to chceme změnit, musí se změnit jednací řád. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Žádná další faktická poznámka není. Já tedy načtu omluvy. Dnes od 10 do 10.15 z osobních důvodů se omlouvá paní poslankyně Romana Bělohlávková, do 18 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Jiří Mašek a na celý jednací den z rodinných důvodů se omlouvá paní poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová. Z členů vlády se od 13 do 16 hodin z pracovních důvodů omlouvá pan ministr Pavel Blažek a od 13 do 14 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr Jan Lipavský, ale toho již v sále vidím, tedy upřesňuji omluvenku do 13.43. To jsou omluvenky.

Nyní budeme pokračovat s přihláškami s přednostním právem. S přednostním právem, aby přednesla stanovisko klubu, vystoupí paní poslankyně Lucie Potůčková. Připraví se pan ministr Vít Rakušan. Prosím.

Poslankyně Lucie Potůčková: Děkuji, pane předsedající. Vážení kolegové, vážené kolegyně, mám tedy pouhých třináct minut, než bude pokračovat další schůze, nicméně já doufám, že potom po ukončení té schůze se znovu vrátím, protože můj příspěvek nebude krátký. Já si myslím, že tato problematika je natolik závažná, že opravdu není ani důstojné, abychom v ní vystupovali formou dvouminutových skečů, a že si opravdu zaslouží náležitou rozpravu na obou stranách.

Jako vládní poslanci tedy předkládáme tento návrh. Zaznívala tady opakovaně otázka, proč je to poslanecký návrh. Pokusím se na ni odpovědět, i když předpokládám, že asi s odpovědí spokojeni nebudete. No tak podle § 41 ústavy je tam jednoznačně vyjmenováno, kdo může předkládat návrhy zákonů. Je to Senát, vláda, to samozřejmě všichni víte, poslanci, skupina poslanců a vyšší samosprávné územní celky. To znamená, že jediný, kdo může předkládat některé typy zákonů, a to, pokud si dobře pamatuji, z ústavy, je rozpočet a zákon o závěrečném účtu, tak to může dělat vláda, nicméně ostatní můžou předkládat zcela běžně. Ano, tento způsob poslaneckého návrhu běžný není. Není to standard. Já jsem se poctivě dívala na minulá období. Bylo toho využíváno jako šafránu a je to tak zcela v pořádku. My tento způsob využíváme nyní a je to poslanecký návrh, takže je to legitimní způsob, jak podat návrh zákona.

Co se týče, je zde třeba upozornit, že tento poslanecký návrh kopíruje v podstatě návrh zákona o korespondenční volbě z roku 2016, 2019, ty změny, ty úpravy tam, které jsme tam předložili, tak v podstatě akorát reflektují nový zákon o správě voleb, zapracovávají ho do něj a oba dva ty poslanecké návrhy prošly řádným legislativním procesem, Legislativní radou vlády a připomínkovým řízením. Tak to je k tomu. My tady prostě nepřicházíme s ničím novým, nevymýšlíme kolo, nevymýšlíme doufejme ani Ameriku. Nejedná se o žádný nový typ volby, jedná se pouze o formu.

Ráda bych se zde tedy zaměřila, než budu přerušena, na některé mýty, na některé protiargumenty, vysvětlování toho, co zde zaznělo, které bývají samozřejmě velmi často s korespondenční volbou spojovány, objevují se v éteru, v prostoru, na sítích sociálních i na půdě této Sněmovny.

Já jsem samozřejmě poslouchala velmi bedlivě. Kdo jste to pozorovali, tak jednak jsem tady dlouho seděla, jednak jsem opravdu bedlivě poslouchala protiargumentaci, která byla konstruktivní, zejména tedy projev mého kolegy, váženého Radka Vondráčka. Poslechla jsem si to poctivě, dokonce jsem si potom i přečetla stenozáznam. Ještě předtím, než hovořil, tak jsem samozřejmě studovala i protiargumentaci, přečetla jsem si články, které byly uveřejněny v Bulletinu Institutu Václava Klause od některých jednak ústavních právníků a politologů. Beru to a myslím si, že by bylo opravdu dobré nějakým způsobem si vyslechnout i protiargumentaci. Vyslechla jsem si i seminář, který byl uspořádán ke korespondenční volbě, to bylo velmi zajímavé. Já jsem tam bohužel nebyla, ale vyslechla jsem si audiozáznam a přečetla jsem si zápisky.

Nicméně na čem v podstatě zakládám teď tu protiargumentaci? Na nějakých osobních zkušenostech, mám státní zkoušku z ústavního práva, a dokonce i odbornou způsobilost v Benešově z volebního práva, ale to už je prehistorie, a nicméně věnuji se volebnímu právu poměrně intenzivně nejenom tedy jako člen ústavně-právního výboru, ale především jako předseda výboru pro právní stát v OBSE, kdy jezdím se svými kolegy kontrolovat volby, a podílím se také na přípravě Final Reports, těch závěrečných zpráv z jednotlivých voleb. Takže si myslím, že ty zkušenosti opravdu v tomto ohledu mám.

Co používám jako podkladové materiály k argumentaci? Jednak samozřejmě judikaturu, jednak oficiální reporty OBSE a jednak webové stránky a oficiální data z jednotlivých států. Oslovila jsem také kolegy poslance jak v Rakousku, tak ve Francii, ve Švýcarsku, ve Španělsku, abych se jich opravdu zeptala podrobně, jak vlastně došlo k jednotlivým případům, jaké si z nich vzali poučení a jak následně přistupovala veřejnost ke korespondenční volbě v jejich státech.

Začnu tedy Francií. Už delší dobu slýcháme z různých úst, že korespondenční volbu ve Francii zrušili už v roce 1975 kvůli podvodům a že už ji znovu nezavedli. Tak to samozřejmě je úplně jinak. Nezbývá než to vysvětlit a uvést na pravou míru. Zrušena byla pouze vnitrostátní korespondenční volba a francouzští občané mohou nadále volit ze zahraničí do dolní komory Parlamentu korespondenčně v takzvaných élections législatives, a to nejen poštou, ale rovnou také elektronicky. A jelikož mohou volit elektronicky, tak té volby využívají přednostně. Ta korespondenční volba ve Francii do dolní komory samozřejmě nadále funguje. Oni mají jiný systém, oni vlastně volí svých jedenáct zástupců v Národním shromáždění. ***