Relevantní stížnosti a i opakování části voleb se vždy týkaly formální nebo administrativní části voleb, ale nenapadaly samotný volební výsledek. Pokud jde o zrušení a opakování prezenčních voleb, a já jsem tady už o tom případu mluvila, tak je to nedávný případ zrušených municipálních voleb v Berlíně, což v Německu vyvolalo poměrně velkou odezvu.

Co se týče toho přepočtu hlasů, a to byl argument, který - já reaguji opravdu na ty faktické poznámky nebo dotazy, které tu zazněly - pokud jde o rozpočtení toho výsledku do jednotlivých krajů, tak nový zákon o správě voleb to mění. Teď už se počítá s tím, že se budou losovat dva ze čtyř největších krajů. Zde bych ráda zmínila, že tento návrh tedy byl schválen valnou většinou Sněmovny, včetně hlasů opozice.

Možnost využití více volebních místností v zahraničí, o tom hovořil kolega Radek Vondráček. Já se osobně domnívám, že je to velmi nákladná možnost. Dobře, musela by tam být vždy nějaká volební komise, musel by tam být někdo vypraven z toho zastupitelského úřadu. Zároveň tady bylo řečeno, že nyní už zastupitelské úřady mají agendu tak tak, že vlastně tu svoji náročnou agendu tak tak stíhají, takže si nedokážu představit, že by tam ještě někoho vysílali. Dobře, ale je to možnost, kterou využívají - Francie otvírá spoustu nových volebních místností během voleb. Nedokážu si to samozřejmě představit, samozřejmě vyloučit se to nedá.

Co se týče té ústavnosti, objevuje se také často námitka, že díky narušení tajnosti voleb je korespondenční volba protiústavní a že by se tedy ústava musela změnit. Já samozřejmě sleduji ty diskuse na sociálních sítích a jsem sama překvapena, kolik se nám tady objevilo erudovaných ústavních právníků, stejně jako se předtím objevilo epidemiologů a válečných stratégů. Takže já bych to opravdu nechala, podrobila to jaksi k rozvážení Ústavního soudu, aby rozhodli o tom, jestli to ústavní je, nebo není ústavní. Ostatně když poslouchám potom názory opravdu kvalitních ústavních právníků, tak sami všichni říkají "dle mého názoru, dle mého soudu", a nikdo neříká tu jednoznačnost "je to protiústavní". Určitě ne.

Já jsem toho názoru, že ústavu potřeba měnit není, zase je to můj názor. Teoreticky lze ústavnost ohledně volebního systému v České republice napadnout naopak nyní, kdy možnost hlasovat je pro část občanů extrémně ztížena až znemožněna. Takže důležitým slovem je zde proporcionalita, úměrnost. Nakolik zajistí stát tajnost volby a nakolik odstraní neúměrné překážky občanům ve výkonu jejich ústavního práva.

Pokud jde o ústavnost, když argumentuje v podstatě opozice panem Gerlochem, Kudrnou nebo Koudelkou, já si jich velmi vážím, tak já zase budu citovat názory jiných ústavních právníků - Pavla Rychetského, Jana Kysely nebo vedoucího katedry ústavního práva Karlovy univerzity Marka Antoše.

Takže pan Rychetský: Celý konstrukt naší ústavy vychází především z ochrany svobod a práv občanů a jedním z nejvýznamnějších práv občanů je aktivní a pasivní volební právo, tedy právo volit a být volen. Upírat toto právo někomu z důvodu, že sice je náš občan, ale z jakýchkoliv důvodů pracovních, rodinných nebo jiných žije nebo je zrovna v zahraničí, je popřením tohoto práva. Takže korespondenční volba, která mimochodem je běžný způsob volby, je dle mého názoru protiústavní. (?) Tak a teď dál pokračuje názor Pavla Rychetského: Jak přišli na to, že je porušen princip tajnosti? Celá řada zemí to ovládá, není to vůbec problém, prostě systém dvou obálek, systém, který umožňuje korespondenční volbu tajnou cestou, takže a priori předpokládat, že dojde k volebním podvodům, to mohu i tehdy, kdy tato volba není korespondenční. Ale my přece nemůžeme předpokládat, že volič je automaticky podvodník, a že tedy volby budou podvodné. Mnohem důležitější je zajistit právo volit a být volen každému, kdo má naše občanství a komu to právo náleží, a není problém to technicky zorganizovat tak, aby ta tajnost volby nebyla porušena.

Pan Kysela, kterého známe z komise pro ústavu tady ve Sněmovně: Místní voliči mohou mít pocit - a to tady zaznělo, ten argument - že lidé, kteří tu dlouhodobě nežijí, volí někoho, kdo se pak proviní na vás, zatímco oni, míněno ti voliči v zahraničí, žádnou újmou trpět nebudou. Ale toto přece není námitka proti korespondenční volbě, protože ti lidé mohou volit už dnes na zastupitelských úřadech. Ta debata by byla legitimní, pokud bychom se bavili o krátkodobých pracovních nebo studijních pobytech v zahraničí a o lidech, kteří tu dlouhodobě nežijí a už se sem nehodlají vracet. To máme takový politologický rozměr a otázka je to nějakých parametrů, o kterých jsme hovořili například v tom Německu, kde to měli rozlišeno, jak dlouho ti lidé už nepobývají v té zemi. To jsou otázky parametrické, nikoliv na téma korespondenční volby jako takové.

Je asi zcela evidentní, že pokud budete považovat za kvintesenci tohoto tajného volebního aktu jen a pouze ten, který provedete za volební plentou, tak všechno ostatní vám může připadat podezřelé. Jde ale o to, jak moc podezřelé a jestli ta míra podezření je taková, že vám má znemožnit vůbec k takové technice voleb přistoupit. Protože kromě toho, že pracujete s principem tajnosti, tak kromě toho můžete pracovat také s principem všeobecnosti volebního práva. Je vcelku evidentní, že když tím hlasováním na zastupitelských úřadech vytváříte určitou faktickou překážku pro výkon práva pro řádově desetitisíce nebo statisíce lidí, tak můžeme říci, že možná trochu slevíte stran toho principu tajnosti, ale zase přidáte na tom principu všeobecnosti. Tolik profesor Kysela (nesrozumitelné) ke korespondenční volbě.

Jenom krátce poslední názor - Marek Antoš, vedoucí katedry ústavního práva na Karlově univerzitě, který byl také pozván na seminář ke korespondenční volbě organizovaný tady na půdě Sněmovny: I některé ústavní principy jsou samy o sobě navzájem v rozporu. Například svoboda projevu, k právu na zachování dobré pověsti. Zákonodárci by se měli snažit najít optimální možnost, která naplňuje co nejvíce principů ústavního práva. Volby by dle ústavy měly být všeobecné a rovné, ale zároveň je sama ústava omezuje. Volit mohou pouze občané České republiky, pouze starší 18 let, dále je to omezení volebního práva na základě svéprávnosti. Z dobrých důvodů tedy volby nejsou všeobecné. Snaha o narovnání tohoto principu pro všechny občany je podle pana docenta skutečným legitimním cílem, ale veškeré možné újmy, tedy ohrožení svobod a ohrožení tajnosti, jsou taktéž legitimní. Pokud trváme na hlasování pouze ve volebních místnostech, tak tím sice na jedné straně podporujeme zajištění tajnosti, ale na druhou stranu fakticky omezujeme reálnou možnost některých voličů se těch voleb zúčastnit. Takže ty argumenty, které směřují proti korespondenční volbě a bojí se zásahu do tajnosti, mají pravdu, ale to nutně neznamená, že by korespondenční volba byla nepřípustná, protože naopak směřuje k tomu, aby lidé měli rovnou šanci se těch voleb zúčastnit.

Já se omlouvám za ty dlouhé citace, byla to poslední citace. Ale prostě tady zazněly v předchozích výstupech názory přesně citované pana Kudrny, pana Koudelky, ústavních soudců, pana Gerlocha. Takže já jsem chtěla oponovat zase třemi různými názory jiných ústavních a myslím si, že velmi vážených ústavních právníků.

Můžeme se samozřejmě podívat i do zahraničí, protože slyším i mnoho argumentů k tomu, že ale oni v těch ústavách v tom zahraničí, kde mají tu korespondenční volbu, tak bůhví, jak to mají v ústavě a ta tajnost tam třeba není, nebo mají prostě jiné ústavy. Takže samozřejmě tu tajnost má zakotvenou většina těch států, já jsem tedy nečetla všech těch 24 ústav, podívala jsem se do španělské, italské, německého základního ústavního zákona, kde samozřejmě všude, nebudu říkat ty články, byť to tady mám zpracované, všude ty články o té tajnosti najdete, ve všech těch ústavách. Přitom samozřejmě umožňují korespondenční volbu a některé z nich dokonce i vnitrostátní.

Já si opravdu nemyslím, že Česká republika by byla takovým izolovaným ostrovem nějakého zcela specifického práva sui generis. Máme zcela standardní právní řád a standardní ústavu. Pak tu samozřejmě máme sankce, ty tu ještě zmíněny nebyly. Pokud by k jakémukoliv maření voleb a padělání nedej bože tedy došlo, tak tu máme jednak § 348 trestního zákoníku, který se týká padělání veřejné listiny. Ony ty tiskopisy v té hlasovací sadě jsou samozřejmě veřejnou listinou. A máme tu § 351 trestního zákoníku, který hovoří o maření přípravy a průběhu voleb a referenda.***